Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Svět

‚Skrývala jsem se tři roky na zahradě u dědečka.’ Babiš se setkal s Češkami v Izraeli, které přežily holokaust

Premiér Andrej Babiš se spolu s velvyslancem ČR v Izraeli Martinem Stropnickým sešel se třemi krajankami, které přežily holokaust. Zleva Eva Grossmannová, Chava Lindenová, Eva Morrisová. foto: Veselin Vačkov, Lidové noviny

Zvláštní zpravodaj
Jeruzalém (od zvláštního zpravodaje LN) - Tři roky se skrývala před nacisty na dědečkově zahradě v Olomouci. Eva Grossmannová pochází z Moravy a je jednou ze tří krajanek přeživších holokaust, s nimiž se setkal český premiér Andrej Babiš při své návštěvě Jeruzaléma.
  10:36

Babiš je v Izraeli kvůli Světovému fóru o holokaustu. To se koná pod heslem „Vzpomínáme na holokaust: Bojujeme proti antisemitismu“. V jeho rámci se ve čtvrtek zástupci celkem 46 států sejdou v Památníku obětí a hrdinů holokaustu Jad Vašem.

Babiš zamířil do Jeruzaléma. Fóra proti antisemitismu se zúčastní i Putin či Macron, Polsko ho bojkotuje

Cílem fóra, které se koná 75 let po osvobození nacistického koncentračního tábora v Osvětimi, je připomenout oběti šoa a zároveň varovat před stále častějšími projevy antisemitismu ve světě a především v západní Evropě. Mezi hosty jsou ruský prezident Vladimir Putin, americký viceprezident Mike Pence, francouzský prezident Emmanuel Macron nebo britský následník trůnu princ Charles.

„Přeživších holokaustu je stále méně. Je proto velmi důležité si neustále připomínat jejich příběhy. Zvláště v době, kdy jsou projevy antisemitismu ve světě na vzestupu. Setkání se třemi dámami, které se narodily u nás, bylo velmi dojemné,“ řekl Babiš. Ten si vyslechl příběhy žen, které redakce LN přináší.

Tři roky na zahradě v Olomouci

Před nacisty se Eva Grossmannová ukrývala tři roky v dědečkově zahradě, po válce utekla do Izraele, kde vystudovala archeologii a bádala v hlubinách moře, dodneška ale vzpomíná na Olomouc, tamní cukrárnu Dejmal i další dobové olomoucké reálie. Pětaosmdesátiletá dáma pochází ze smíšené česko-židovské rodiny. Za války žila se sestrou a matkou, otec emigroval do Palestiny. V roce 1942 měla i se sestrou odejít do transportu, nakonec je ale nacisté neodvedli a matka je obě schovala u „křesťanského“ dědečka.

Tři roky se pak ukrývala na velké zahradě ve Dvořákově ulici, v chlívku, v zahradním domku a na dalších místech. „Žila jsem se zvířaty a s knihami,“ vzpomínala ve čtvrtek. „Když jsem měla hlad, nadojila jsem si kozí mléko, když byla velká zima, schovala jsem se v chlévě, když jsem byla zraněna, pes mi olízal ránu.“ Z Československa odešla do Izraele jako 16letá, kdy po nacismu stihla zažít ještě nástup komunismu. Dodnes mluví výborně česky.

Trauma a smíření s rodnými Boskovicemi

Eva Morrisová opustila své rodné město Boskovice 15. března 1939, tedy v den, kdy bylo Československo napadeno německými vojáky. Bylo jí 10 let. Teprve v roce 1988, poté co jí zemřel otec, poslední boskovický rabín Isidor Reich, se Eva do Boskovic vrátila. Setkala se však s lhostejností a podezřením ze strany místních obyvatel, kteří trpěli pod tehdejší komunistickou nadvládou.

Evino trauma z dětství ze zrady a ztráty domova bylo touto chladnou zkušeností ještě více prohloubeno. Opustila město a myslela si, že se už zpět nikdy nevrátí.

O 3 roky později jí však zavolala neznámá Češka z Boskovic, která se o její návštěvě dozvěděla a chtěla vše napravit. Jmenovala se Jaroslava Patloková, a Evu pozvala, aby do rodného města přijela znovu, tentokrát doopravdy. To byl začátek velkého přátelství mezi těmito dvěma ženami, které Evě pomohlo smířit se s minulostí a překonat trauma způsobené ztrátou domova. Dokonce si na základě tohoto vztahu začala vybavovat ztracenou češtinu, o níž si myslela, že ji kvůli emočnímu stresu zcela zapomněla. Dnes je čestnou občankou Boskovic.

Narodila se v terezínském ghettu

Chava (Eva) Lindenová pochází z německé židovské rodiny Groagových, která žila v Olomouci již od 17. století. Koncem pro tuto rodinu byla až deportace do Terezína v roce 1942. Paní Chava se v Terezíně narodila. Její prarodiče Emanuel a Truda Groagovi a jejich syn Willi se dožili konce války. Všichni tak mohli svými kresbami zachycovat každodenní život v Terezíně.

Nakonec se jim podařilo zachránit z ghetta stovky kreseb, obrazů, dopisů a nejrůznějších artefaktů a výrobků, které Truda s dětmi v ghettu vyrobila. Stejně jako mnoho dalších vězňů zde pokračovali v tvorbě vedle každodenní nucené práce. Sbírka, která byla odkázána muzeu Beit Terezín, je bohatým zdrojem informací o životě v ghettu a o každodenních obtížích, s nimiž se vězni museli neustále vyrovnávat - hladem, fyzickým a duševním utrpením.