„Voda teče. Elektřina funguje. Ceny jsou nižší,“ popsal agentuře AP abú Muhammad. „Mosul je teď lepší místo,“ dodal čtyřiatřicetiletý řidič taxislužby. A nebyl sám. Svědectví o bojovnících Islámského státu v Iráku a Levantě (ISIL) dávajících druhé největší irácké město do pořádku je více. Džihádisté nejhrubšího zrna na sebe dokonce vzali roli opravářů a poničené elektrické dráty se jali opravovat sami. Navíc ceny benzinu, nezbytného paliva pro generátory, snížili o polovinu.
VÍCE K TÉMATU: |
„Doufám, že Bůh je podpoří a ISIL zvítězí nad útlakem Málikího,“ uvedl další navrátivší se obyvatel Mosulu, osmdesátiletý abú Thaer.Právě ve zmínce o iráckém premiérovi Núrím Málikím tkví odpověď na otázku, proč jsou (někteří) obyvatelé města z radikálních okupantů tak nadšení.
Mosul je centrem iráckých sunnitů, kteří nemohou šíitskou polodiktátorskou vládu v Bagdádu vystát a celkem oprávněně ji viní z útlaku a diskriminace. Mosul roky upadal, irácká armáda (v Mosulu přezdívaná „Málikího milice“) jej protkala kontrolními posty a mnoho lidí končilo ve vězení. A teď přišli bojovníci z ISIL – vyznavači sunnitské větve islámu. Pro mnohé osvoboditelé. Nakonec toho si byli moc dobře vědomi i iráčtí vojáci – proto ten rychlý úprk.
ISIL tak pro vojenský úspěch nemusel udělat mnoho. Zbraně jim spadly do klína a nálada obyvatelstva jim také hrála do not. Kampaní „dobré vůle“ teď dál získávají podporu místních. Checkpointy rozmontovali, otevřeli znovu školy i nemocnice. Vše bude růžové, chtělo by se říct.
Líbánky s džihádisty
Ovšem má to jednu podmínku. Nový vládce totiž zavádí nové pořádky: nejkonzervativnější výklad šaríi. A tak se ve městě nesmí kouřit, tváře mužů má zdobit dlouhý vous, zatímco ta ženská nemá být vidět pokud možno vůbec. O středověkých trestech ani nemluvě.
Je tedy otázkou, jak dlouho budou tyto líbánky mezi džihádisty a obyvateli Mosulu trvat. Nakonec podobný příběh se zhruba před rokem odehrál v severosyrském městě Rakka, dnešní základně ISIL. Tamní obyvatelé islamisty také nejprve vítali. Později už jim však
život pod černým praporem tak ideální nepřipadal.
Není proto překvapením, že do města se vracejí téměř výhradně sunnitští Arabové se spíše konzervativnějším smýšlením.
