Čtvrt hodiny po osmé uslyšel prolétat nad městem letadlo. Nemohl to tušit, ale nedlouho předtím na něj Američané nanesli nápis Enola Gay. Na počest matky jeho pilota Paula Tibbetse. Muže, jenž vlastně vůbec pilotem být neměl. Dva roky předtím, než Evropu zachvátila válka, dal vale medicíně a začal si plnit svůj dětský sen. Toho dne velel dalším devíti mužům na palubě B-29.
Atomové peklo. Hirošima,město které povstalo z popela |
Posádka měla za sebou tou dobou přes šest hodin letu a napětí na palubě se dalo krájet. Na její cil, dosud válkou takřka nedotčené 300tisícové město, v němž se koncentrovalo množství japonských ozbrojených sil, měli svrhnout výjimečný náklad: 300 krát 71 centimetrů, dohromady celkem skoro čtyři a půl tuny – uranovou bombu. Zbraň, jež měla urychlit konec války v Tichomoří a přinést kapitulaci Japonska. Říkali jí Chlapeček.
Okamžik, kdy se zastavil čas
Hodiny ukazovaly přesně 8 hodin a 15 minut, když Enola Gay vypustila svůj náklad. Tibbets se strojem provedl bleskově prudkou otočku. Do detonace zbývalo tři čtvrtě minuty. „Podíval jsem se na nebe a uviděl B-29, jak z ní vypadly dva padáky. A najednou to bylo jako obrovský blesk z nebe a porazilo mě to,“ popsal chvíli, kdy městem otřásla jaderná exploze, Cutomu Jamaguči.
V ten okamžik se čas v Hirošimě zastavil. A to doslova. Ručičky náramkových hodinek nalezené později v troskách se v tu chvíli zarazily. Stejně tak jako ciferník v prefekturálním paláci – stavbě navržené českým architektem Janem Letzelem jen kousek od epicentra výbuchu. Odolala díky své masivní betonové konstrukci a dodnes je připomínkou běsu, jenž se kolem ní prohnal.
Krátce poté, co bomba zasáhla cíl, kopilot Robert Lewis poznamenal: „Kolik lidí jsme teď jen zabili? Proboha, co jsme to udělali?“ Mohutná tlaková vlna a obrovský žár přinesly podle odhadů smrt až 100 tisícům lidí. Jamaguči byl v tu chvíli méně než tři kilometry od epicentra. Tlaková vlna mu prorazila ušní bubínky, dočasně ztratil zrak a utrpěl těžké popáleniny. Poslední, co si pamatuje, než ztratil vědomí, je obrovský oblak stoupající k nebi.
Japonsko: Dopisy kamikadze patří mezi památky UNESCO. Čína je v šoku |
Měl ale štěstí. Nesmírný žár po těch, kteří byli ve středu exploze, zanechal jen stíny vypálené na zemi a zdech. On přežil. To, co viděl, když se probral, popsal jako apokalypsu. „Všude byli popálení lidé, někteří mrtví, jiní na pokraji smrti. Neslyšel jsem lidi mluvit ani křičet, jen zvuk města pohlcovaného plameny,“ líčil.
Ve dvě hodiny po poledni dosedla Enola Gay zpět na ranvej na Tinianu. Posádku vítal nadšený dav. Záhy po příletu vyznamenal generál Carl Spaatz, velitel amerických vzdušných sil v Tichomoří, Tibbetse i zbytek posádky.
Sám Tibbets svého činu nikdy nelitoval. „Věděl jsem, že jsme udělali správnou věc. Pomyslel jsem si: Ano, zabijeme hodně lidí, ale zachráníme, proboha, hodně dalších životů,“ nechal se slyšet v roce 2002. Tibbets zemřel v 92 letech o pět let později.
Zkáza. Snímek zachycuje prefekturální palác v Hirošimě, dnes známý také jako Atomový dóm, v říjnu 1945 a na konci července 2015. Devět dní po náletu na Hirošimu císař Hirohito oznámil kapitulaci Japonska. Podepsána byla 2. září.
Zázrak přežít
Jamaguči výbuch, který sežehl celé okolí, jako zázrakem přežil. S těžkými popáleninami se vrátil druhý den domů, do Nagasaki. Navzdory svým zraněním se rozhodl už o další dva dny později nastoupit do práce. Ten den se psalo 9. srpna 1945. A ten den Američané shodili na Japonsko druhou atomovou bombu. Hodiny ukazovaly dvě minuty po 11. hodině dopoledne, když Nagasaki otřásl mohutný výbuch. Jamaguči byl opět ani ne tři kilometry od jeho epicentra.
Možná je to ten nejšťastnější – anebo nejprokletější – člověk, ale i tuto explozi přežil. Tak jako asi 160 dalších lidí, kteří viděli na vlastní oči běsy Hirošimy a poté i Nagasaki. On byl ale oběma explozím zdaleka nejblíže. „Tím, že se mi dostalo onoho zázraku přežít, je mojí povinností předat pravdu lidem do celého světa,“ vysvětloval poté, když veřejně promlouval o válečných běsech Hirošimy a Nagasaki. Apeloval na to, aby žádná země již nikdy nesáhla po tak ničivých zbraních.
V roce 2009 Jamagučiho japonská vláda oficiálně uznala jako prvního a dosud jediného přeživšího obou útoků. Necelý rok nato ve věku 93 let zemřel.
