Byl vojákem a zůstal jím až do své smrti - se vším dobrým i špatným, co to s sebou v jihoamerických poměrech přináší. Přesto se několikrát v životě zachoval jako politik. Poprvé v srpnu roku 1973, když levicovému prezidentovi Salvadoru Allendemu přislíbil poslušnost a o měsíc později ho v rozporu se zásadami vojenské loajality svrhnul. Dalším politickým krokem byl souhlas s plebiscitem, kterým chtěl Pinochet koncem 80. let umlčet kritiky a zároveň se udržet u moci. A třetím příkladem může být jeho cesta do Londýna v roce 1998, kam se vydal vybaven senátorskou imunitou a přátelskými vazbami v britských kruzích, kde si stále pamatovali chilskou podporu během války o Falklandy.
Převrat místo důchodu
Zatímco v roce 1973 mu „politicky“ lstivé chování vyšlo, o 15 let později jeho tah skončil prohrou v hlasování a o dalších 10 let zatykačem a přetahováním s justicí, které v různé podobě pokračovalo až do jeho včerejší smrti. Podobně rozporuplné dědictví za sebou Pinochet zanechal s ohledem na svoji hlavní roli - diktátora, který 17 let prakticky neomezeně vládl Chile. Může se do zdát paradoxní s ohledem na to, že se k nejzásadnějšímu rozhodnutí svého života - vojenskému puči - odhodlal během vrcholu své vojenské kariéry, když mu už táhlo na šedesátku.
V srpnu 1973 se Augusto Pinochet Ugarte, jak zní jeho celé jméno, ujal velení pozemních sil. Tehdejší prezident Salvador Allende, socialista koketující s marxismem, doufal, že nalezl v Pinochetovi muže, o nějž se může ve složité době opřít. Chile totiž bylo rozvrácené. Levicové experimenty včetně znárodňování dovedly ekonomiku země na pokraj krachu: inflace dosahovala 500 procent, přibývalo stávek a naopak ubývalo potravin a dalšího zboží v obchodech. Zatímco kubánský vůdce Fidel Castro - první gratulant po Allendově vítězství ve volbách z roku 1970 - a moskevští vůdci s potěšením sledovali „rudnutí“ Chile, armádní vůdci s Pinochetem v čele (a americkou podporou v zádech) se odhodlali k činu. Prezident Allende při dobývání prezidentského paláce La Moneda padl za stále nevyjasněných okolností. Podle jedné verze byl zabit pučisty, podle jiné spáchal sebevraždu. Traduje se také, že v okamžiku smrti třímal v ruce samopal, který dostal jako dar od Castra...
Pinochet zavedl přísný vojenský režim. Skuteční i domnělí přívrženci levice byli vězněni, často mučeni a někdy i popravováni - pokud tedy nestihli z Chile uprchnout. Junta zavedla cenzuru, rozpustila parlament a sám Pinochet se v následujícím roce prohlásil prezidentem. Zároveň ovšem zahájil cestu ekonomické liberalizace, díky níž se Chile mohlo později chlubit výjimečně silným hospodářstvím a jeho obyvatelé na latinskoamerické poměry vysokou životní úrovní. Postupně, byť mnohem pomaleji, došlo i na politické uvolnění. Plebiscit z roku 1978, v němž Chilané podle oficiální verze měli vyjádřit režimu podporu, ještě příliš důvěry nevzbuzoval. Hlasování o
Pinochetově setrvání v čele země o deset let později už ale bylo přijímáno s větším respektem. Téměř 55 procent voličů se postavilo proti Pinochetovi. Byť se připuštěním relativně svobodného hlasování stal světlou výjimkou mezi diktátory, ani prohra neznamenala jeho ústup do ústraní. Jednak trvalo ještě další dva roky, než dal prezidentskému paláci La Moneda skutečně sbohem. Ponechal si ovšem funkci vrchního velitele ozbrojených sil (opustil ji až v roce 1998) a především post doživotního senátora, který mu zajišťoval imunitu. I toho se ovšem ze zdravotních důvodů v roce 2002 vzdal.
Hledání správného léku
Byť jeho britská anabáze se zatykačem nakonec dopadla dobře, začaly se objevovat i žaloby v rodném Chile. A nešlo jen o porušování lidských práv, ale i o korupci. O tom, jak silné emoce dokázal Pinochet i po svém ustoupení do ústraní vzbuzovat, svědčí i jeho návštěva v Česku, byť sem v roce 1994 přijel jako soukromá osoba na pozvání obchodníka se zbraněmi Omnipol. „Ta země byla nemocná. Ale doktor, který ji léčil, použil nesprávný lék,“ zhodnotil Pinochetovu roli v roce 1996 během návštěvy Chile tehdejší český prezident Václav Havel. Podobně jako řada dalších kritiků už však nedodal, jaký lék byl ten správný...
