Nehoda se stala 24. července 2013, když u Santiaga de Compostela vykolejil vysokorychlostní spoj Alvia 04155. V souvislosti s nehodou zemřelo 79 lidí a přes 140 se jich zranilo. Hlavní příčinou vykolejení byla vysoká rychlost vlaku. Do úseku s maximální rychlostí 80 kilometrů v hodině vlak vjel rychlostí skoro o 100 kilometrů za hodinu vyšší, uvedly odborné analýzy.
Podle soudkyně se oba obžalovaní dopustili nedbalosti. Strojvůdce Garzón mluvil po telefonu s drážním zřízencem a dostatečně se nevěnoval řízení. Telefonát přitom podle obžaloby nebyl nijak naléhavý.
Cortabitarte byl manažerem bezpečnosti provozu ve společnosti ADIF, která spravuje španělské železniční cesty, a schválil omezení rychlosti, aniž nařídil další bezpečnostní opatření. Na úseku tak „nebylo nic, co by ho chránilo v případě, že by strojvůdce z jakéhokoliv důvodu nedodržel povinnost vyplývající z omezení nejvyšší rychlosti“, uvedl soud. Na takové nebezpečí před schválením provozu poukazovali projektanti daného úseku.
Příbuzní obětí, kteří dlouhodobě kritizují malou ochotu španělského státu převzít část viny za železniční neštěstí, nyní rozhodnutí soudu přivítali a soudkyni Elenu Fernándezovou-Currásovou označili za odvážnou. Podle nich měla stát před soudem jako právnická osoba i společnost ADIF.
Neštěstí u Santiaga patří k nejhorším tragédiím na evropské železnici za posledních třicet let, horší následky měla jen havárie rychlovlaku u německého Eschede, při níž v červnu 1998 zemřelo 101 lidí.
Španělsko přitom zažilo v souvislosti s železniční dopravou v nedávné historii i tragičtější událost, a to když v březnu 2004 při sérii teroristických útoků na vlaky v Madridu zahynulo 191 lidí a více než dva tisíce dalších utrpělo zranění. Útoky islamistů byly odplatou za angažmá země ve válce v Iráku.
