Při cestě na bojiště musel urazit přes 4 000 kilometrů: z kyrgyzské metropole Biškek vlakem do ruské Samary, odtud autobusem do Doněcku v Rostovské oblasti a pak, přes hraniční přechod Izvarine, na východoukrajinské teritorium - do míst kontrolovaných samozvanou Luhanskou lidovou republikou. Náročnou anabázi však absolvoval dobrovolně a rád, věřil totiž, že dělá správnou věc.
Ruská média zbožňují Kreml jako milenku, říká opoziční novinář |
Přesvědčivá televize
„Sledoval jsem televizi - První kanál, RTR a další (ruské stanice). Ukazovali tam hákové kříže, výbojné fašisty, nacisty. Mělo to pro mě velkou symboliku, mého dědečka zabili ve válce v roce 1941. Řídil jsem se svými morálními principy,“ vysvětluje důstojník kyrgyzské armády svůj dobrovolný odchod na válkou rozvrácený Donbas.
Voják, který vystupuje pod pseudonymem Manas Mambetov, se pod vlivem prokremelského zpravodajství rozhodl pomoci proruským rebelům v jejich spravedlivé vzpouře proti kyjevské banderovské juntě. Měl co nabídnout: diplom z vojenské akademie v Simferopolu, letitou důstojnickou kariéru a především bohaté zkušenosti z dřívějších ozbrojených konfliktů.
„Odjel jsem tam v srpnu 2014, ale kontrakt jsem podepsal až v listopadu.“
Do Luhanské oblasti dorazil v srpnu loňského roku a po pěti dnech, kdy vzbouřenci prověřovali pravost jeho dokladů, byl přidělen ke speciální průzkumné jednotce a vyrazil do boje proti domnělým fašistům. V listopadu pak podepsal smlouvu, na jejímž základě dostával měsíční žold v hodnotě přibližně 38 000 korun, se speciálními příplatky za zničené tanky a další těžké zbraně nepřítele. „Brali jsme zajatce, zabíjeli jsme. Koneckonců, je to válka,“ líčí v rozhovoru pro stanici Svobodná Evropa (RFE/RL). (Na záznam rozhovoru se můžete podívat ZDE. Záběry obsahují také dokumentaci, nicméně stanice upozorňuje, že tvrzení Mambetova nebylo možné nezávisle ověřit, pozn. red.)
Ruské rakety vypadají jak ohňostroje. Jenže zabíjejí, říká ukrajinský voják |
Mambetovovo odhodlání zastavit agresi nebezpečných banderovců se ovšem brzy začalo drolit, tvrdí Kyrgyz. „Něčemu věříte, ale pak to uvidíte na vlastní oči. Jel jsem bojovat proti fašistům, ale žádné jsem neviděl. Válčili jsme s ukrajinskou armádou. Ano, byly mezi nimi určité pochybné prvky, třeba dobrovolnické prapory Pravý sektor nebo Donbas, v jejich řadách bojují ultranacionalisté. Ale takový typ lidí je všude. Zjistil jsem, že to všechno byla jen agitace. Nachytal jsem se na propagandu.“
„Dostal jsem se tam přes kontrolní stanoviště v Izvarine.“
Rozbroje a popravy
Mambetovovu deziluzi ještě prohloubil střet s realitou povstaleckých vojsk. Očekával vzbouřené donbasské horníky, případně sobě podobné dobrovolníky z postsovětských zemí. Místo toho zjistil, že na východoukrajinské frontě bojuje regulérní ruská armáda. „Když jsem viděl ruské vojáky, byl jsem ještě zklamanější. Nejsou to žádní rekruti, ale profesionálové se zkušenostmi z Čečenska a Gruzie. Posílají je tam, aby bojovali a cvičili povstalce. A spolu s nimi tam proudí i těžké zbraně,“ tvrdí Mambetov.
Zpět do SSSR. Obyvatelé Luhansku zvolili Plotnického za dunění děl |
Jednotu proruských jednotek podle něj často rozvracejí konflikty a mocenské rozbroje. V uplynulých měsících se objevily četné frakce, které nesouhlasily s vůdčí rolí Igora Plotnického, nominální hlavy luhanských rebelů. Kyrgyzský žoldnéř se údajně účastnil trestné akce proti Plotnického odpůrcům, v jejímž rámci bylo popraveno 17 mužů. Mambetov nicméně dodává, že podle všeobecného přesvědčení je veškerá strategie separatistů plně v rukách ruských vojenských poradců.
Na východoukrajinské frontě strávil Kyrgyz dlouhých sedm měsíců. Domů do Biškeku se vrátil teprve před týdnem, a to jen díky tomu, že mu přálo štěstí a podařilo se mu přesvědčivě předstírat - oficiálně dovolenkář, jenž na rodnou půdu doprovází rakve dvou padlých krajanů, ve skutečnosti dezertér. Po příjezdu se rozhodl, že svůj příběh zveřejní. „Rádio Azattyk (kyrgyzská pobočka Svobodné Evropy, pozn. red.) je jediné médium, které tu není cenzurované. Proto jsem šel za vámi,“ svěřil se Mambetov zpravodajce stanice.
Strach z pasivní Moskvy a aktivního Kyjeva
Na její otázku, jakou stranu střetu považuje za silnější, zda ukrajinské, či proruské síly, neměl jednoznačnou odpověď. Upozornil nicméně, že separatisté se nehodlají smířit s v Minsku dojednaným „zvláštním statusem“ povstaleckých regionů. Vadí jim, že na rozdíl od Krymu jeví Rusko pramálo chuti vzbouřenecké republiky anektovat. Mnozí se prý obávají, že ruská vláda je ponechá napospas Kyjevu, a mají strach z represí, především ze strany ukrajinské tajné služby SBU.
Řešení ukrajinské krize ve třinácti bodech. Přečtěte si text dohody z Minsku |
„Sami o sobě, bez ruských zbraní, totiž nejsou nic,“ míní Mambetov. Po únorové dohodě z Minsku se v separatistických řadách rozmáhají útěky, říká. Ti, kteří zůstávají, se ovšem jen tak nevzdají: „Budou bojovat do samého konce. Nemají na výběr - bojují totiž o všechno.“
