O tom, že nynější srbský prezident může mít temnou minulost, se začalo mluvit poté, co prokuratura v Miláně začala vyšetřovat údajnou turistiku soukromých odstřelovačů, včetně italských, do bosenského Sarajeva během války v devadesátých letech.
O „honech na lidi“ prokuraturu informoval novinář Ezio Gavazzeni, podle něhož zájemci museli za některé zavražděné lidí platit silám bosenských Srbů odměnu. A chorvatský investigativní novinář Domagoj Margetić minulý týden přišel s tvrzením, že lov nevinných civilistů provozoval i Vučić. Anebo jej „pouze“ pomáhal organizovat.
Margetić se s podezřením obrátil na milánskou prokuraturu. Na sociálních sítích se pak okamžitě začaly objevovat fotografie mladého Vučiče, které mají tvrzení dokazovat. Podle jedné z nich se srbský ultranacionalista po Bosně vozil v autě, jež mělo lidskou lebku s modrou přilbou na kapotě. Další fotka zase vytáhla na světlo Vučičův starý rozhovor pro místní tisk.
V tom Vučić říká: „Když začala válka v Bosně, odjel jsem do srbského Sarajeva a přihlásil se jako dobrovolník. Strávil jsem nějaký čas na židovském hřbitově.“ A znalci poměrů připomínají, že tento hřbitov nad městem sloužil jako „hnízdo odstřelovačů“, odkud měli Sarajevo a jeho občany jako na dlani.
„Děti. Těhotné ženy. Starší lidé. Lidé, kteří si jen šli pro vodu nebo chléb. A právě tyto pozice, jak dnes tvrdí vyšetřování v Miláně, patřily k nejdražším, nejvyhledávanějším, ‚nejluxusnějším‘ místům pro bohaté evropské i světové zločince, kteří si přijeli střílet lidi jako divokou zvěř. Bylo to lidské safari. Turistika smrti,“ píše komentátor černohorského portálu CDM.
Armáda Republiky srbské obléhala Sarajevo v letech 1992 až 1995, celkem 1 425 dní, což je jedna z nejdelších blokád v moderních evropských dějinách. Zemřelo přes 11 tisíc lidí, z toho více než 1 600 dětí a dalších zhruba 14 tisíc utrpělo zranění, připomíná Rádio Svobodná Evropa.
Sám srbský prezident však obvinění popírá. „Nikdy jsem nikoho nezabil, nikdy jsem nikoho nezranil, ani nedělal nic podobného,“ tvrdí Vučić s tím, že zveřejněná podezření mají jediný cíl – zobrazit ho coby „monstrum“ a „chladnokrevného vraha“. Dodal také, že „nikdy nedržel odstřelovací pušku“. A k fotografiím, na kterých to právě tak vypadá, říká, že jde o stativ fotoaparátu.
Podezření vyvrací i prezidentova mluvčí Suzana Vasiljevičová. Tvrzení jsou prý „ukázkovým příkladem zákeřné dezinformace, jejímž účelem je podkopat institucionální důvěryhodnost Srbské republiky a jejího prezidenta. Tato verze událostí postrádá faktický základ a je záměrně vytvořena s cílem poškodit reputaci,“ napsala.
Vučić podle ní v inkriminované době pracoval coby novinář a překladatel nedaleko města Pale východně od Sarajeva a „neudržoval žádný kontakt s vojenskými strukturami nebo akcemi operativců“. „Neúčastnil se bojových akcí, nepoužíval zbraně a neměl žádnou roli ve válečných operacích,“ zdůraznila.
Srbské zdroje k vozu s lebkou na kapotě pak poukazují na to, že vůz tehdejšímu mladému dobrovolníkovi nepatřil a že jich bylo ve válečné oblasti mnoho. Například u tribunálu v Haagu, kde se v minulosti soudily zločiny z dob jugoslávských válek, o existenci „lidského safari“ oficiálně neví, upozorňuje také BBC s tím, že i speciální jednotky britské armády, které během obléhání sloužily v Sarajevu, hony na lidi považují za „městské legendy“.























