V centru Bejrútu hořela auta i barikády z pneumatik, skupiny výrostků vrhaly na policejní kordony kameny a zápalné lahve. Muži zákona odpovídali slzným plynem a vodními děly. Libanonská metropole vypadala v noci na úterý jako válečná zóna.
ANALÝZA: Írán se děsí pádu spřátelených vlád, velmi znepokojeně sleduje dění v Iráku a Libanonu![]() |
Masové demonstrace svírají Libanon již devět týdnů, převážná většina protestů však dosud byla klidná a účastnili se jich spolu členové všech etnických a náboženských skupin, které v Libanonu žijí: od křesťanů přes sunnitské a šíitské muslimy až po drúzy.
Noc na úterý ale byla jiná, na policisty útočily skupiny šíitských mladíků ve snaze dostat se k táboru protivládních demonstrantů. Ti již týdny obývají stanové městečko na jednom z centrálních náměstí Bejrútu. Důvodem byla videonahrávka, která měla urážet příbuzné muslimského proroka Mohameda i současné čelné představitele libanonských šíitů, a vzbudila hněv šíitské části libanonské populace. To by mohlo znamenat nebezpečný posun: sektářské násilí mezi náboženskými skupinami, které vedlo k vleklé občanské válce (1975 až 1990), je v Libanonu stále v živé paměti. Situace v Bejrútu včera zůstávala napjatá i přes výzvu předního šíitského klerika Sajjída Alího Fadlalláha k nenásilí. „Lásku k Prorokově rodině nejlépe prokážete tím, že oponentům budete čelit klidem,“ napsal duchovní na Twitteru.
Politici zůstávají v klinči
Vedle vzplanutí náboženských vášní přetrvává napětí související s požadovanou rekonstrukcí vlády. Na ní se totiž politici stále nemohou dohodnout a statisícům demonstrantů dochází trpělivost. Politické konzultace, z nichž měl vzejít nový premiér, byly opět odloženy, a mezi protestujícími vzbudila o víkendu hněv informace, že horkým kandidátem na premiéra je Saad Harírí – ten samý muž, který pod tlakem masových protestů z postu předsedy vlády 29. října odstoupil.
Demonstrace v Libanonu začaly 17. října a jejich spouštěčem byl původně vládní plán na zvýšení daní a zavedení nových poplatků, mj. za hovory s pomocí populární aplikace WhatsApp. Protesty, které nemají jednoznačné vůdce, ale rychle nabyly politický charakter a hlavním požadavkem ulice je nyní kompletní výměna politické elity. S tím se možný návrat staronového premiéra na výsluní samozřejmě neslučuje. Podle představ demonstrantů by Libanon měla vést po přechodnou dobu vláda technokratů.
Politické rozhovory komplikuje desítky let respektované pravidlo, podle něhož – v zájmu zachování náboženské rovnováhy – musí být prezident země křesťan, premiér sunnitský muslim a šéf parlamentu šíitský muslim. To by sice opětovná nominace Harírího splňovala, ale prezident Michel Aoun představu o Harírího kabinetu složeném z odborníků (což by alespoň částečně vyšlo vstříc demonstrantům) odmítl. Další jednání se očekávají zítra.
Nevlídné pozadí politického klinče v Libanonu tvoří katastrofální ekonomická situace. „Snad si politici konečně uvědomili, že hlasu lidu musí naslouchat (...) Měli by ale také vědět, že protahování rozhovorů v situaci kolabujícího hospodářství je obrovským hazardem,“ řekl v pondělí zvláštní představitel OSN pro Libanon, Slovák Ján Kubiš.
Oživení není na obzoru
Libanon již tradičně patří k nejzadluženějším zemím světa (státní dluh činí téměř 150 procent ročního hrubého domácího produktu a jen splátky úroků činí podstatnou část vládních výdajů) a hospodářskou situaci dlouhodobě zhoršuje občanská válka v sousední Sýrii, která patřila mezi důležité obchodní partnery Libanonu. Velkým břemenem je také nutnost zajistit alespoň nejzákladnější služby pro syrské uprchlíky, kteří se do Libanonu uchýlili: v malé a hustě obydlené zemi jich přebývá asi 1,3 milionu.
Minulý týden proběhla v Paříži konference Mezinárodní podpůrné skupiny pro Libanon, jíž se zúčastnili mj. zástupci USA, Číny, Německa, Ruska, Světové banky a Evropské investiční banky. Konkrétní příslib pomoci libanonskému hospodářství však z jednání nevzešel. Závěrečné komuniké totiž podmiňuje půjčky a další opatření ve prospěch Libanonu zformováním „důvěryhodné vlády, která bude plnit požadavky lidu“ a provedením reforem potírajících korupci a daňové úniky.
A k tomu je – přinejmenším viděno z reality bejrútských ulic – ještě hodně daleko.