V centru Bejrútu hořela auta i barikády z pneumatik, skupiny výrostků vrhaly na policejní kordony kameny a zápalné lahve. Muži zákona odpovídali slzným plynem a vodními děly. Libanonská metropole vypadala v noci na úterý jako válečná zóna.
ANALÝZA: Írán se děsí pádu spřátelených vlád, velmi znepokojeně sleduje dění v Iráku a Libanonu |
Masové demonstrace svírají Libanon již devět týdnů, převážná většina protestů však dosud byla klidná a účastnili se jich spolu členové všech etnických a náboženských skupin, které v Libanonu žijí: od křesťanů přes sunnitské a šíitské muslimy až po drúzy.
Noc na úterý ale byla jiná, na policisty útočily skupiny šíitských mladíků ve snaze dostat se k táboru protivládních demonstrantů. Ti již týdny obývají stanové městečko na jednom z centrálních náměstí Bejrútu. Důvodem byla videonahrávka, která měla urážet příbuzné muslimského proroka Mohameda i současné čelné představitele libanonských šíitů, a vzbudila hněv šíitské části libanonské populace. To by mohlo znamenat nebezpečný posun: sektářské násilí mezi náboženskými skupinami, které vedlo k vleklé občanské válce (1975 až 1990), je v Libanonu stále v živé paměti. Situace v Bejrútu včera zůstávala napjatá i přes výzvu předního šíitského klerika Sajjída Alího Fadlalláha k nenásilí. „Lásku k Prorokově rodině nejlépe prokážete tím, že oponentům budete čelit klidem,“ napsal duchovní na Twitteru.
Politici zůstávají v klinči
Vedle vzplanutí náboženských vášní přetrvává napětí související s požadovanou rekonstrukcí vlády. Na ní se totiž politici stále nemohou dohodnout a statisícům demonstrantů dochází trpělivost. Politické konzultace, z nichž měl vzejít nový premiér, byly opět odloženy, a mezi protestujícími vzbudila o víkendu hněv informace, že horkým kandidátem na premiéra je Saad Harírí – ten samý muž, který pod tlakem masových protestů z postu předsedy vlády 29. října odstoupil.
Demonstrace v Libanonu začaly 17. října a jejich spouštěčem byl původně vládní plán na zvýšení daní a zavedení nových poplatků, mj. za hovory s pomocí populární aplikace WhatsApp. Protesty, které nemají jednoznačné vůdce, ale rychle nabyly politický charakter a hlavním požadavkem ulice je nyní kompletní výměna politické elity. S tím se možný návrat staronového premiéra na výsluní samozřejmě neslučuje. Podle představ demonstrantů by Libanon měla vést po přechodnou dobu vláda technokratů.
  |
Politické rozhovory komplikuje desítky let respektované pravidlo, podle něhož – v zájmu zachování náboženské rovnováhy – musí být prezident země křesťan, premiér sunnitský muslim a šéf parlamentu šíitský muslim. To by sice opětovná nominace Harírího splňovala, ale prezident Michel Aoun představu o Harírího kabinetu složeném z odborníků (což by alespoň částečně vyšlo vstříc demonstrantům) odmítl. Další jednání se očekávají zítra.
Nevlídné pozadí politického klinče v Libanonu tvoří katastrofální ekonomická situace. „Snad si politici konečně uvědomili, že hlasu lidu musí naslouchat (...) Měli by ale také vědět, že protahování rozhovorů v situaci kolabujícího hospodářství je obrovským hazardem,“ řekl v pondělí zvláštní představitel OSN pro Libanon, Slovák Ján Kubiš.
Oživení není na obzoru
Libanon již tradičně patří k nejzadluženějším zemím světa (státní dluh činí téměř 150 procent ročního hrubého domácího produktu a jen splátky úroků činí podstatnou část vládních výdajů) a hospodářskou situaci dlouhodobě zhoršuje občanská válka v sousední Sýrii, která patřila mezi důležité obchodní partnery Libanonu. Velkým břemenem je také nutnost zajistit alespoň nejzákladnější služby pro syrské uprchlíky, kteří se do Libanonu uchýlili: v malé a hustě obydlené zemi jich přebývá asi 1,3 milionu.
Minulý týden proběhla v Paříži konference Mezinárodní podpůrné skupiny pro Libanon, jíž se zúčastnili mj. zástupci USA, Číny, Německa, Ruska, Světové banky a Evropské investiční banky. Konkrétní příslib pomoci libanonskému hospodářství však z jednání nevzešel. Závěrečné komuniké totiž podmiňuje půjčky a další opatření ve prospěch Libanonu zformováním „důvěryhodné vlády, která bude plnit požadavky lidu“ a provedením reforem potírajících korupci a daňové úniky.
A k tomu je – přinejmenším viděno z reality bejrútských ulic – ještě hodně daleko.
