Merkelová zachraňuje Lascheta. Křesťanští demokraté se snaží na poslední chvíli přesvědčit voliče |
Lidovky.cz: Jsou už německé volby rozhodnuty, nebo je možné ještě počítat s nějakým překvapením?
Určitě ještě rozhodnuty nejsou. Už jsme zažili mnohokrát, že výsledky průzkumů nakonec neodpovídaly konečným výsledkům. Vzpomeňte si na poslední volby v Sasku-Anhaltsku z června 2021 nebo také na první volby do Spolkového sněmu v roce 2005, kdy byla Angela Merkelová hlavní kandidátkou křesťanských demokratů (CDU). Tehdy dokázali sociální demokraté málem dohnat ztrátu a skoro ještě vyhrát.
Co jsme zažili v posledních týdnech, čímž mám na mysli pokles CDU, naznačuje nějaký trend. Problém je, že nikdy nevíte, v jaké fázi sestupné trajektorie se zrovna nacházíte, jestli teprve na začátku, nebo už na konci, s nadějí, že se můžete odrazit od dna.
Lidovky.cz: Ještě na začátku léta měli křesťanští demokraté okolo 30 procent, pak během několika týdnů klesli na dvacet. Proč tolik ztratili?
Všechno mi to velmi silně připomíná příběh Martina Schulze, který byl před čtyřmi lety volebním lídrem sociálních demokratů. Byl kolem něj obrovský mediální humbuk, který ho vynesl nahoru. Tenkrát rozhodně nebyl tak skvělým a dokonalým kandidátem, jak se o něm psalo. Jenomže pak nastal doslova sešup v přízni sdělovacích prostředků, kdy se najednou začalo psát, že dělá všechno špatně, ačkoli to samozřejmě také nebyla pravda.
V kampaních existují jisté trendy, když se pak osamostatní, žijí si vlastním životem. Když máte jako kandidát smůlu, že se dostanete do takovéto spirály, v podstatě nemáte šanci se z toho vymanit. To se stalo sociálním demokratům Peeru Steinbrückovi, lídrovi v roce 2013, o čtyři roky později Schulzovi a teď něco podobného zažíval křesťanský demokrat Armin Laschet.
Andreas Rödder (54)
|
Lidovky.cz: Jak moc souvisí problémy CDU s osobností jejího volebního lídra? Byl by bavorský premiér Markus Söder skutečně silnější, než je nyní Laschet? Přitom Söder ztrácí i v domovském Bavorsku…
Ano, Söder bude pochopitelně tvrdit, že za jeho špatný výsledek může celková situace, která stáhla dolů i jeho. Existují samozřejmě průzkumy, které tvrdí, že Södera by chtělo za kancléře 37 procent Němců, zatímco Lascheta jen něco přes deset procent.
Kdoví, jak by to bylo ve skutečnosti. Myslím, že i na Södera by se našlo něco, co by mu přitížilo. Podle mého soudu spočívá celý problém v něčem jiném. Obě křesťanské strany si neuvědomily, jak velký byl bonus, který jim v minulosti zajišťovala kancléřka Angela Merkelová.
V Německu totiž máme takovou zvláštní situaci, že popularita Merkelové je vysoká zejména mimo vlastní řady, u lidí, kteří by jinak křesťanské demokraty nikdy nevolili, nebo jenom stěží. A oni teď někoho srovnatelného s Merkelovou v čele CDU a CSU nevidí, proto se od nich odvrací.
Docela dobře to bylo vidět i při sporu mezi Laschetem a Söderem, kdo z nich bude volebním lídrem. Tam se najednou znovu objevily všechny už téměř zapomenuté předsudky a klišé o údajně „staré, nemoderní předmerkelovské CDU“, což se podepsalo na Laschetově veřejném obrazu. Ale něco takového by potkalo i Södera nebo kohokoli jiného než Merkelovou.
Lidovky.cz: Takže se dá říct, že „roli“ po Merkelové převzal lídr sociálních demokratů Olaf Scholz?
Ano a dělá to s velkou chucpe, takže s určitou drzostí, a má s tím úspěch. Je v tom i velký kus politické ironie, protože to byla Merkelová, která sociální demokraty málem udusila a zlikvidovala tím, že jim v koalici ubírala prostor. Scholz to po ní převzal a úspěšně to uplatňuje vůči její vlastní straně.
Lidovky.cz: Zdá se ale, že Scholzův úspěch reaguje na poptávku veřejnosti...
V Německu je tradičně silná touha po konsensu. To pak ale vede k umrtvení politické debaty, která se následně přesouvá na okraje politického spektra, takže ji pak vedou radikálnější strany.
Ještě nezapomínejme na jednu věc. Je sice pravda, že paní Merkelová vyhrála čtyřikrát v řadě volby, ale zároveň (až na jednu výjimku v roce 2013) dosáhla z pohledu CDU a CSU vždy horšího výsledku, protože přišla o hlasy. Stačí porovnat její výsledek z roku 2005 s tím, kolik získal hlasů její předchůdce Edmund Stoiber v roce 2002. Merkelová těžila z oslabení sociálních demokratů i z toho, že se objevila Alternativa pro Německo (AfD), s níž nikdo nechtěl spolupracovat. Na stabilní vládnutí to stačilo.
Lidovky.cz: V posledních letech bylo často kritizováno, že křesťanští demokraté se údajně odklonili od svých tradičních témat a přizpůsobili se většinovému proudu. Nepřizpůsobila se ale strana pouze vývoji společnosti?
Ano, do určité míry tomu tak je. Mně to spíš připomíná debatu, co bylo dřív, jestli vejce nebo slepice. Bylo to politické vedení, které bránilo debatám, nebo reagovalo na odpovídající poptávku ze strany veřejnosti? Myslím, že na tom nezáleží.
Fixace na osobnost kancléřky vedla k tomu, že se vytratila velká témata. Jejím odchodem najednou chybělo něco, proč by měli voliči pro její stranu hlasovat. Třeba Zelení mají vždycky své klíčové téma v podobě ochrany klimatu, které jim pomáhá přežít i tehdy, pokud mají slabší kandidáty. Sociální demokraté zase mohou vytáhnout otázku sociální spravedlnosti. Ale CDU a CSU nic takového nemají.
Lidovky.cz: Bude muset nástupce kancléřky vést vládu stejným způsobem jako ona, když to občané zřejmě podvědomě očekávají?
Je otázkou, zda-li je moderující styl Merkelové pro někoho jiného trvale udržitelný. Vedl k nahromadění nejrůznějších problémů, které se pak neřešily. Její nástupce, ať jím bude kdokoli, to bude muset změnit.
Lidovky.cz: Odzvoní po nedělních volbách v Německu systému velkých koalic?
Řekl bych, že tomu tak bude. V budoucnu ale budeme mít pravděpodobně vlády tvořené třemi subjekty, což nebude znamenat snazší vládnutí. Ale vždycky je lepší, když jako občan jasně víte, kdo tvoří vládu a kdo opozici.
Nudné německé volby? Ani náhodou. V čem je dění u našich západních sousedů tak důležité |
Lidovky.cz: Kandidát sociálních demokratů Olaf Scholz je ovšem ve straně obklopen lidmi, kteří jsou výrazně levicovější než on sám. Pokud by se stal kancléřem, dokázal by se vůči nim prosadit?
To bude samozřejmě klíčová otázka, když si uvědomíme, že před pár lety ho nechtěla členská základna jako předsedu, protože jim připadal málo sociálnědemokratický. Avšak křesťanští demokraté na tom nejsou o moc lépe. Buď se Laschetovi podaří na poslední chvíli ještě těsně vyhrát a sestavit vládu, která ale nebude příliš silná. Tak trochu by to mohlo připomínat Johna Majora ve Velké Británii, který také převzal dědictví od Margaret Thatcherové a své první volby těsně vyhrál, pak ale skončil.
Nebo CDU vypadne z vlády a poté proběhne ve straně velké vyřizování účtů i hledání nového směru. Pak najednou budou nastoleny všechny otázky z éry kancléřky Merkelové, jež byly dlouho přehlíženy. Jedni budou z porážky dodatečně vinit ji, druzí naopak tvrdit, že její přístup byl správný. Už delší dobu je to ve straně půl na půl. Vzpomeňte si na poslední dvoje volby předsedy, kde rozhodlo vždy jen několik málo hlasů ve prospěch vítěze.
Lidovky.cz: Kdo by pak mohl stranu převzít? Někdo z generace padesátníků?
Problémem je, že těch je tam jenom velmi málo. Mladší politici, jako zemští premiéři Šlesvicka-Holštýnska nebo Sárska, Daniel Günther a Tobias Hans, jsou čtyřicátníci, navíc relativně čerství ve svých úřadech. I ministr zdravotnictví Jens Spahn, o němž se občas spekuluje, je z této generace.
Mimochodem, to je také dědictví éry kancléřky Merkelové, která se ani nepokoušela budovat si potenciální nástupce z mladší generace.
Lidovky.cz: Takže nakonec by v případě Laschetovy porážky přece jenom došlo na bavorského premiéra Markuse Södera, který by se stal hlavní tváří obou křesťanských stran?
Možná, ale určitě ne dlouhodobě, hlavně proto, že jeho základnou je Bavorsko. On podle mě vidí svůj hlavní úkol ve vítězství v bavorských volbách a tomu také všechno podřizuje. Z Mnichova lze řídit bavorskou politiku, nikoli však německou.
