Na návštěvu do Česka ovšem dorazila v barvě holubičí šedi – a podle nasvícení přecházela do narůžovělých či dokonce bělavých odstínů. Knoflíky byly čtyři. Statisticky padne Merkelové volba na šedou jen v osmi procentech příležitostí a čtyři knoflíky mají jen pětinové zastoupení.
Sama kancléřka tvrdí, že barvomluva je jí cizí. „Občas je dané příležitostí, že musím jít v tmavších barvách, občas mi dopředu řeknou, že se světlá nehodí kvůli fotopozadí a někdy prostě jen tak podle nálady sáhnu po nějaké jásavější barvě,“ řekla před časem listu Süddeutsche Zeitung.
Pro setkání s premiérem Bohuslavem Sobotkou zvolený blejzr ale z hlediska psychologie barev mluvil jasně. Čtyři knoflíky značí větší uzavřenost. A šedavý odstín tuto mírnou odtažitost umocňuje.
Logika a umění kompromisu
Šedá totiž značí jednání prosté vypjatých emocí, chladný kalkulovaný přístup či zaměření na logiku. A také umění kompromisu, protože přece nic není jen černé či bílé.
Ve světlejší variantě, již předvedla Angela Merkelová v Praze, je pak přimícháno přece jen o trochu více vřelosti všeobjímající čisté bílé, která značí mimo jiné i dynamiku. Navíc
Němci vtipkují: Naznačuje kancléřka, kam směřuje euro? |
může protistranu trochu mást zdánlivou „holubičí“ křehkostí.
Vzhledem k aktuálním česko-německým vztahům, kdy je Sobotka západními sousedy vnímán jako nejpřijatelnější partner z jinak dost vzdorovitého Východu, ale žádný blízký partner či přítel to není, lze s úspěchem pochybovat, že Merkelová neví, co nosí. Zvlášť když nejoblíbenější zelená značí klid a kompetentnost a trojka v hitparádě kancléřčiných barev je spolehlivá a odpovědná modrá.
Tu mimochodem volí nejčastěji pro zahraniční cesty, ačkoliv jejímu typu úplně nekonvenuje. Tím ovšem vysílá signál: já nejsem tolik důležitá, jde mi primárně o téma, které probíráme.