„Jsme bezmocní. Každý se bojí, že jsme na stejné trajektorii jako Jemen nebo Sýrie. Vznáší se nad námi duch občanské války,“ povzdechl si v neděli do telefonu v rozhovoru s novináři The New York Times obyvatel súdánské metropole Omar Farúk.
Jeho svědectví potvrzují snímky a videa šířící se na internetu. Nad Chartúmem hřmí bitevníky odpalující rakety, dělostřelectvo decimuje sídlo generálního štábu, na mezinárodním letišti dýmají ohořelé vraky letadel. Mrtvých je už skoro sto a boje o základny a letiště se přelily i do dalších koutů země, která je třikrát větší než Francie a má asi 45 milionů obyvatel.
Pokud bude situace dál eskalovat, může se z už tak nestabilního Súdánu stát zhroucený stát a boje mohou ohrozit námořní trasy v Rudém moři. „Vypadá to jako začátek občanské války. Obě strany jsou velmi dobře vyzbrojené. V Súdánu teď není nikdo, kdy by mohl zprostředkovat mírové rozhovory,“ uvedl pro The Financial Times analytik Alex de Waal.
 |
Ještě nedávno to přitom vypadalo, že v Súdánu svítá na lepší časy. Dlouholetého diktátora Umara Bašíra v roce 2019 svrhla revoluce podpořená armádou a jedna z nejchudších zemí světa se opatrně vydala na cestu k demokracii. Američané ji vyškrtli ze seznamu zemí podporujících terorismus a svět přislíbil humanitární a rozvojovou pomoc.
Hlavní slovo si však stále udržovala armáda. Z vlády národní jednoty před dvěma lety vykopla všechny civilisty a nastolila vojenskou juntu. Nyní se do sebe pustili její dva nejvyšší představitelé: náčelník generálního štábu a faktický vládce země Abdal Fattáh Burhán a jeho zástupce v přechodné vládě Mohamed Hamdan Dagalo.
Předpokládá se, že za současnými boji stojí především ambice druhého jmenovaného muže, kterému v Súdánu neřekne nikdo jinak než Hemedti. Příslušník kočovného kmene Baggárů začínal jako obchodník s velbloudy, ale když před dvaceti lety vypukly v Dárfúru kmenové boje a ozbrojenci jeho rodině ukradli stádo, chopil se zbraně.
Z místních arabských kmenů dal dohromady milici nazývanou Džandžavíd a postavil se na stranu prezidenta Bašíra. V krvavém tažení proti nearabským povstalcům (boje a etnické čistky v Dárfúru si vyžádaly asi 300 000 mrtvých) mu poskytl to, co mu technická převaha armády dát nemohla: vysoce mobilní bojovníky, kteří perfektně ovládali způsob boje v nekonečných pustinách východního Sahelu.
Vytáhlý velitel si za své služby vysloužil generálské epolety a zatímco Súdán sužovala jedna humanitární krize za druhou, on ovládl dárfúrské zlaté doly a pohádkově zbohatl. „Ano, máme zlaté doly. Nikdo nám nebrání v tom, abychom pracovali se zlatem,“ přiznal před časem v rozhovoru pro BBC.
Jeho paramilitární jednotka byla legitimizována a přejmenovala se na Rapid support force (RSF, Síly rychlé podpory). Byla nasazována jako pohraniční služba ke kontrole migrace, ale také jako nájemná síla v Libyi nebo Jemenu. Hemedti si díky tomu vybudoval kontakty se Saúdy a Spojenými arabskými emiráty. „Za posledních deset let mu dali hromadu peněz. Díky nim a jejich penězům je dneska daleko silnější,“ uvedl pro The Financial Times nejmenovaný západní diplomat.
Ruské zájmy
Hemedti se tak během dvaceti let vypracoval z nevzdělaného kočovníka (údajně absolvoval jen tři třídy základní školy) v jednoho z nejvlivnějších mužů regionu. Politický čich prokázal před čtyřmi roky, kdy se včas přidal k vojenskému puči a pomohl svrhnout svého chlebodárce Bašíra.
Za pohotové převléknutí kabátu získal druhou nejvyšší pozici v přechodné vládě. Prodemokratičtí aktivisté mu ale nikdy nevěřili, vyčítali mu především krvavý zásah proti demonstraci z června 2019, při které příslušníci RSF povraždili asi sto lidí. Jejich těla naházeli do Nilu.
Od puče v roce 2021 přibývalo i třenic v řadách vojenské junty. Hemedti se odmítl smířit s tím, že by se jeho jednotky měly zařadit do řad regulérní armády a podřídit generálnímu štábu. A tak v sobotu vytáhl do ulic Chartúmu, pokusil se obsadit prezidentský palác a letiště a provést převrat. Armáda v pondělí zareagovala oficiálním nařízením o rozpuštění RSF, teď ho ovšem ještě bude muset prosadit v praxi.
Konflikt mezi generály s napětím sledují všichni klíčoví hráči v regionu. Především Egypt, někdejší koloniální vládce Súdánu, který stojí na straně generála Burhána. Hemedtiho jednotky v sobotu zajaly třicet egyptských vojáků na letecké základně Meroe severně od Chartúmu. Obvinili je, že se podílejí na bombardování jejich základen.
Své zájmy v Súdánu má také Moskva. Vojenská junta letos v únoru schválila vybudování ruské námořní základny v přístavu Port Sudan na pobřeží Rudého moře, kudy ročně prochází až 30 procent světové kontejnerové dopravy (více zde: Ruská armáda se usadí u bran Suezu. Súdán povolil strategickou základnu).
Především Hemedti udržuje s Rusy velmi dobré vztahy. Loni v únoru jednal v Moskvě se Sergejem Lavrovem, shodou okolností ve stejný den, kdy Rusko vpadlo na Ukrajinu. Zbraně a výcvik pro jeho milice podle CNN zajišťují Wagnerovci, kteří také dohlížejí na těžbu zlata a jeho pašování do Ruska.
Súdán je dnes třetím největším producentem zlata na světě a odhaduje se, že až devadesát procent roční produkce putuje ze země nelegálně. Podle některých zdrojů Rusové také aktivně podpořili vojenský puč v roce 2021, po kterém získali de facto neomezený vliv nad těžbou a vývozem.
„Ruští a súdánští důstojníci vnímali civilisty jako překážku pro své plány. Rusko je parazit. Vydrancovalo Súdán a způsobilo mu nesmírnou škodu tím, že zlikvidovalo snahy o přechod k demokracii, díky němuž se ze Súdánu mohl stát velký národ,“ uvedl pro CNN nejmenovaný americký představitel.
Jak velkou roli hraje Rusko v současných bojích, zatím není jasné. Střet generálů každopádně dusí poslední naděje na přechod k civilní vládě. „Obě strany mají po celé zemi vojenské základny. Pro obě to je existenční střet. Je to mocenský boj o kontrolu nad Súdánem,“ uvedl pro The Financial Times odborník na oblast Afrického rohu Alan Boswell z think-tanku Crisis Group.
