HRW ve zprávě cituje výpovědi 42 poskytovatelů zdravotní péče, sociálních pracovníků, poradců, právníků a místních respondentů o sexuálním násilím v období od září 2023 do února 2024.
Zdravotníci uvedli, že se starali o 262 přeživších sexuálních násilností. Nejmladší oběti bylo devět, nejstarší 60 let.
Aby se vyhnuly znásilnění, některé dívky uváděly, že jsou vdané a už nejsou panny. Matky se podle zprávy samy nabízely, aby ochránily své dcery.
V některých případech ale docházelo k znásilnění vícero žen z jedné rodiny. Šedesátiletou oběť členové RSF zneužily spolu s její dcerou a vnučkou. Znásilnění před členy rodiny je podle svědků běžnou praktikou, stejně jako hromadná znásilnění spáchaných dvěma až pěti příslušníky polovojenských jednotek.
Ženy též byly nuceny do manželství. Řada Súdánek skončila jako sexuální otrokyně, které ozbrojenci RSF unesli z jejich domovů a drželi ve svých sídlech, kde jim musely i vařit a prát.
Nedobrovolný sexuální styk bývá tak násilný, že obětem způsobuje i vaginální krvácení. Minimálně čtyři ženy po znásilnění zemřely.
Spím s nožem pod hlavou
Obyvatelky hlavního města Chartúmu a sousedních měst Ummdurmán a Bahrí, které jsou převážně pod kontrolou RSF, přiznávají strach, které z milic mají. Jedna z nich uvedla, že raději spí s nožem pod hlavou.
„Neustále se bojíme nájezdů RSF do našich domovů. Ze strachu nemůžeme spát. Denně dochází k nájezdům do domů, snaží se znásilnit ženy. Nedělají nájezdy jen kvůli rabování, zaměřují se na konkrétní domy, protože jsou tam ženy, vcházejí dovnitř a ptají se po ženách a dívkách v domě,“ uvedla jedna svědkyně z Chartúmu.
Znásilněné čelí v konzervativní africké společnosti stigmatům. „Pokud se dozvědí o mé situaci, zabijí mě,“ řekla jedna žena, která kvůli násilnému činu otěhotněla, o své rodině. V převážně muslimské zemi žena smí mít dítě a sex jen se svým právoplatným manželem, v jiném případě to rodina vnímá jako hanbu, kterou v některých případech trestá smrtí.
Sami poskytovatelé zdravotní péče čelili sexuálnímu násilí. Stejně jako vyhrůžkám a útokům a požadavkům, aby o dění v Súdánu nereportovali.
Podle zprávy příslušníci Súdánských ozbrojených sil (SAF) též páchali sexuální násilnosti, ale v menší míře než RSF. Respondenti ale nechtěli o činech SAF mluvit z obav z jejich pomsty, skutečný rozsah násilností tak může být větší.
RSF tvrdí, že dodržují mezinárodní humanitární právo a přijímají všechna nezbytná opatření, aby zabránily zločinům sexuální povahy. SAF zjištění lidskoprávní organizace odmítly jako „nepodložené obvinění“.
HRW označilo dění v Súdánu za válečný zločin, který by mohl být vyšetřován jako zločin proti lidskosti. Vyzvalo Africkou unii a OSN, aby nasadilo do oblasti novou misi, která by ochránila civilisty.
