Suezský kanál je už sice v provozu, ve frontě ale stále čeká 300 lodí. Egypt vyšetřuje okolnosti nehody |
Havárie, sabotáž, ale i válka či násilné převzetí – to vše může na několika strategických trasách na světě výrazně zasáhnout do globálního hospodářství i energetiky. Může to být Panamský průplav, Malacká úžina anebo přímo na Blízkém východě Hormuzský průliv, jímž z Perského zálivu denně proudí do světa pětina globální spotřeby ropy. Kolize lodi Ever Given v Suezském průplavu ukázala, jak zranitelná mohou při svém strategickém významu taková místa být. Ostatně historie samotného Suezu to dokládá řadou událostí.
Cíl obou světových válek
Suez sice postavili v roce 1869 Francouzi, řetězcem diplomatických tahů i nátlakem se ale nová strategická trasa stala ještě v 19. století páteří britského impéria. Bez nutnosti obeplouvat celou Afriku spojovala poměrně úspornou a rychlou cestou Anglii s její nejvýznamnější kolonií, Britskou Indií, odkud Londýn vozil suroviny, ale i statisíce vojáků dobrovolníků za první i druhé světové války.
  |
Po německé ofenzivě v severní Africe také německý autor Gerhard Herrmann v roce 1942 v knize Suezský průplav psal: „Německá a italská letecká zbraň získala vynikající východiska pro vytvoření letecké nadvlády ve východním Středomoří,“ uvádí v brožuře, která vyšla česky i v protektorátu. „A tak ztratil Suezský průplav veškerou hospodářskou cenu a také strategicky dostává se stále více do kleští mocností Osy,“ radoval se Herrmann předčasně s nadějí, že „Velká Británie ztratí pak důležitý spoj do Indie“.
Krize v Suezu postihla i český Ravak. Kvůli ‚zaseknutému‘ kontejneru se řada zakázek zpozdí |
Obsazení Suezu bylo ostatně v německých plánech už za první světové války, kdy se Berlínu a Vídni podařilo osmanskou říši vtáhnout do spojenectví proti Britům a Rusům. „Geografická blízkost kanálu tehdy zvýšila strategický význam osmanské říše,“ řekl LN turecký vojenský historik Mesut Uyar. „Původně sice turecký útok na Suez v plánech nebyl, avšak nakonec na suezskou kampaň došlo na velké naléhání Němců a jejím velením byl také pověřen jejich generál Kress von Kressenstein.“
V lednu 1915 se turecká armáda z východu dostala až k Suezu, byla ale odražena. Následujícího roku šlo o rozsáhlejší ofenzivu, skončila však stejně – Britové „svůj“ Suez uhájili. Bez zajímavosti není, že na neúspěšné kampani se po boku Turků podílelo také rakousko-uherské dělostřelectvo včetně mnoha českých vojáků – barvité paměti o tom sepsal například poručík Karel Jaroš.
Světové strategické průplavy a úžiny.
Britové setrvali v roli „četníka“ a výběrčího poplatků v Suezském průplavu i poté, co Egypt získal formální nezávislost, ačkoli to v nejlidnatější arabské zemi vyvolávalo stále větší rozladění. V létě 1956 prezident Gamál Abd an-Násir vyhlásil zestátnění Suezu s tím, že jeho evropští akcionáři budou regulérně vyplaceni. Británie a Francie se spolu s Izraelem rozhodly vývoj zvrátit.
Na konci října Izraelci napadli Egypt a postupovali směrem k Suezu. Plán, podle nějž následně měli Suez coby „mírotvorci“ znovu obsadit Britové a Francouzi, ale ztroskotal na pobouření nejen SSSR, ale i Američanů, kteří se rovněž obávali, že počínání jejich spojenců vyústí v širší konflikt.
„Britům, Francouzům a Izraelcům nešlo při této jejich společné agresi pouze o obsazení Suezu a svržení Násira,“ uvádí ruský historik Alexej Vasiljev. „Reakce britské a francouzské vlády na zestátnění Suezu byla hlavně posledním vzepětím imperiálních ambicí proti šíření nezávislosti nejen v arabském, ale v celém třetím světě.“
KOVANDA: Blokace Suezského průplavu je varováním pro globální ekonomiku |
Suezský průplav byl ve své historii několikrát uzavřen, dokonce osmiletou přestávku v jeho provozu přinesla šestidenní válka v roce 1967, kdy Izrael obsadil východní břeh kanálu, zatímco západní břeh udrželi Egypťané.
V posledních třech dekádách ale vstupují stále více do hry i takzvaní nestátní aktéři, kteří mohou mít ambice strategickou vodní cestu přerušit. Například v roce 2009 egyptské úřady ohlásily zatčení pěti desítek příslušníků libanonského ozbrojeného hnutí Hizballáh, kteří mimo jiné monitorovali provoz v přísně střeženém průplavu.
Útoky z pouště
V létě 2013, kdy po vojenském převratu ovládla Sinajský poloostrov anarchie, poškodila dvě obchodní plavidla v Suezském kanálu protitankovými granáty místní džihádistická skupina Brigády Furkán. „Suez se stal volnou cestou pro křižácké letadlové lodi útočící na muslimy a je tepnou komerce tyranských a bezvěreckých zemí,“ hlásali povstalci.
MACHÁČEK: Jak superúplněk osvobodil Suezský kanál |
Věstník CTC Sentinel, vydávaný na americké vojenské akademii ve West Pointu, tehdy uvedl, že takové útoky patrně nemohly zásadně poškodit velké lodi, avšak jiné by to bylo například v případě člunu naplněného výbušninami. „Sebevražedný útok na tanker s kapalným plynem nebo křižník, jako tomu bylo při útoku na USS Cole v roce 2002, by měl okamžitý dopad na Suezský průplav coby stěžejní námořní trasu.“
V asymetrických konfliktech skutečně může i „primitivní“ útok rezavým rybářským člunem kdesi na Blízkém východě citelně zasáhnout ekonomické obry i armády využívající nejmodernější technologie. Nehoda lodi Ever Given s tisíci kontejnerů plných zboží symbolicky naznačila, že to pak mohou pocítit i třeba zákazníci e-shopů v České republice.
Autor vede Centrum pro studium Blízkého východu na Metropolitní univerzitě Praha.
