Čtvrtek 25. dubna 2024, svátek má Marek
130 let

Lidovky.cz

Svět

Rezavý člun stačí pro zablokování globálního obchodu. Suez se nachází v hledáčku stratégů i rebelů

Suezský průplav je znovu volný. foto: ČTK

KÁHIRA/PRAHA - Zablokování průplavu ukázalo, jak může jedna havárie ovlivnit místní i globální ekonomiku. Příště však nemusí jít o náhodu.
  5:00

Suezský kanál je už sice v provozu, ve frontě ale stále čeká 300 lodí. Egypt vyšetřuje okolnosti nehody

Havárie, sabotáž, ale i válka či násilné převzetí – to vše může na několika strategických trasách na světě výrazně zasáhnout do globálního hospodářství i energetiky. Může to být Panamský průplav, Malacká úžina anebo přímo na Blízkém východě Hormuzský průliv, jímž z Perského zálivu denně proudí do světa pětina globální spotřeby ropy. Kolize lodi Ever Given v Suezském průplavu ukázala, jak zranitelná mohou při svém strategickém významu taková místa být. Ostatně historie samotného Suezu to dokládá řadou událostí.

Cíl obou světových válek

Suez sice postavili v roce 1869 Francouzi, řetězcem diplomatických tahů i nátlakem se ale nová strategická trasa stala ještě v 19. století páteří britského impéria. Bez nutnosti obeplouvat celou Afriku spojovala poměrně úspornou a rychlou cestou Anglii s její nejvýznamnější kolonií, Britskou Indií, odkud Londýn vozil suroviny, ale i statisíce vojáků dobrovolníků za první i druhé světové války.

Loď Ever Given na cestě ze Suezského kanálu.
Uvolněná loď Ever Given doprovázená pobřežní hlídkou egyptského Suezského...

Po německé ofenzivě v severní Africe také německý autor Gerhard Herrmann v roce 1942 v knize Suezský průplav psal: „Německá a italská letecká zbraň získala vynikající východiska pro vytvoření letecké nadvlády ve východním Středomoří,“ uvádí v brožuře, která vyšla česky i v protektorátu. „A tak ztratil Suezský průplav veškerou hospodářskou cenu a také strategicky dostává se stále více do kleští mocností Osy,“ radoval se Herrmann předčasně s nadějí, že „Velká Británie ztratí pak důležitý spoj do Indie“.

Krize v Suezu postihla i český Ravak. Kvůli ‚zaseknutému‘ kontejneru se řada zakázek zpozdí

Obsazení Suezu bylo ostatně v německých plánech už za první světové války, kdy se Berlínu a Vídni podařilo osmanskou říši vtáhnout do spojenectví proti Britům a Rusům. „Geografická blízkost kanálu tehdy zvýšila strategický význam osmanské říše,“ řekl LN turecký vojenský historik Mesut Uyar. „Původně sice turecký útok na Suez v plánech nebyl, avšak nakonec na suezskou kampaň došlo na velké naléhání Němců a jejím velením byl také pověřen jejich generál Kress von Kressenstein.“

V lednu 1915 se turecká armáda z východu dostala až k Suezu, byla ale odražena. Následujícího roku šlo o rozsáhlejší ofenzivu, skončila však stejně – Britové „svůj“ Suez uhájili. Bez zajímavosti není, že na neúspěšné kampani se po boku Turků podílelo také rakousko-uherské dělostřelectvo včetně mnoha českých vojáků – barvité paměti o tom sepsal například poručík Karel Jaroš.

Světové strategické průplavy a úžiny.

Britové setrvali v roli „četníka“ a výběrčího poplatků v Suezském průplavu i poté, co Egypt získal formální nezávislost, ačkoli to v nejlidnatější arabské zemi vyvolávalo stále větší rozladění. V létě 1956 prezident Gamál Abd an-Násir vyhlásil zestátnění Suezu s tím, že jeho evropští akcionáři budou regulérně vyplaceni. Británie a Francie se spolu s Izraelem rozhodly vývoj zvrátit.

Na konci října Izraelci napadli Egypt a postupovali směrem k Suezu. Plán, podle nějž následně měli Suez coby „mírotvorci“ znovu obsadit Britové a Francouzi, ale ztroskotal na pobouření nejen SSSR, ale i Američanů, kteří se rovněž obávali, že počínání jejich spojenců vyústí v širší konflikt.

„Britům, Francouzům a Izraelcům nešlo při této jejich společné agresi pouze o obsazení Suezu a svržení Násira,“ uvádí ruský historik Alexej Vasiljev. „Reakce britské a francouzské vlády na zestátnění Suezu byla hlavně posledním vzepětím imperiálních ambicí proti šíření nezávislosti nejen v arabském, ale v celém třetím světě.“

KOVANDA: Blokace Suezského průplavu je varováním pro globální ekonomiku

Suezský průplav byl ve své historii několikrát uzavřen, dokonce osmiletou přestávku v jeho provozu přinesla šestidenní válka v roce 1967, kdy Izrael obsadil východní břeh kanálu, zatímco západní břeh udrželi Egypťané.

V posledních třech dekádách ale vstupují stále více do hry i takzvaní nestátní aktéři, kteří mohou mít ambice strategickou vodní cestu přerušit. Například v roce 2009 egyptské úřady ohlásily zatčení pěti desítek příslušníků libanonského ozbrojeného hnutí Hizballáh, kteří mimo jiné monitorovali provoz v přísně střeženém průplavu.

Útoky z pouště

V létě 2013, kdy po vojenském převratu ovládla Sinajský poloostrov anarchie, poškodila dvě obchodní plavidla v Suezském kanálu protitankovými granáty místní džihádistická skupina Brigády Furkán. „Suez se stal volnou cestou pro křižácké letadlové lodi útočící na muslimy a je tepnou komerce tyranských a bezvěreckých zemí,“ hlásali povstalci.

MACHÁČEK: Jak superúplněk osvobodil Suezský kanál

Věstník CTC Sentinel, vydávaný na americké vojenské akademii ve West Pointu, tehdy uvedl, že takové útoky patrně nemohly zásadně poškodit velké lodi, avšak jiné by to bylo například v případě člunu naplněného výbušninami. „Sebevražedný útok na tanker s kapalným plynem nebo křižník, jako tomu bylo při útoku na USS Cole v roce 2002, by měl okamžitý dopad na Suezský průplav coby stěžejní námořní trasu.“

V asymetrických konfliktech skutečně může i „primitivní“ útok rezavým rybářským člunem kdesi na Blízkém východě citelně zasáhnout ekonomické obry i armády využívající nejmodernější technologie. Nehoda lodi Ever Given s tisíci kontejnerů plných zboží symbolicky naznačila, že to pak mohou pocítit i třeba zákazníci e-shopů v České republice.

Autor vede Centrum pro studium Blízkého východu na Metropolitní univerzitě Praha.

Autor: