V seriálu vystupuje například muž, který obviňuje švédské úřady z toho, že mu odebraly jeho dítě jen proto, že je Rom. Další rodiče z různých etnických skupin si stěžují, že jim sociální pracovníci „ukradli děti“, když si hrály venku. Podle nich si navíc pro takovou „krádež“ vymysleli spoustu nesmyslných důvodů. Stačilo prý, že děti mají špinavé oblečení nebo že rodina nemá dostatek financí, píše Dagens Nyheter.
Podle soudních dokumentů však byly děti vystaveny psychickému týrání, nechodily do školy a hladověly. „Rodiny, kterým byly děti odebrány, žily v nevyhovujícím prostředí, někdy dokonce bez přístupu k elektřině, a nedávaly dětem najíst. V domácnostech docházelo také k psychickému i fyzickému násilí,“ stojí například v oficiálních dokumentech.
I přes opakovaná odvolání rodičů byla rozhodnutí o odebrání dětí z péče u soudu potvrzena. Rodiny však našly způsob, jak úřady vystrašit. Spojili se s Al-Džazírou a zahájili kampaň, jejíchž dopadů se Švédsko obává. A není to poprvé.
Poselství v dokumentu totiž připomíná takzvanou kampaň LVU, během níž se v průběhu uplynulých let na sociálních sítích šířily dezinformace o tom, že švédské sociální služby unášejí muslimské děti. Ačkoliv tato tvrzení byla vyvrácena, fáma vyvolala pobouření muslimů a následné pálení Koránu v ulicích švédských měst. To poté vyústilo ve zvýšenou teroristickou hrozbu v zemi.
Zneužívání dětí a zanedbání péče
Odborníci na ochranu dětí a právníci tvrdí, že seriál podává zjednodušený a zavádějící pohled na situaci. Ruth Nordströmová, právnička v oblasti lidských práv, která se podílela na analýze případů LVU, označuje dokument za „neúplný“ a „zavádějící“. Podle ní seriál neuvádí jasné důvody, proč byly děti odebrány, a opomíjí, že v mnoha případech se jedná o ochranu dětí před zneužíváním nebo zanedbáváním.
Nordströmová podotýká, že důvody pro odebrání dítěte z péče rodičů musí být ve Švédsku právně podložené a pečlivě vyšetřené, což dokument neodráží. „Pohled dětí samotných v seriálu chybí. Také se v něm neptají sociálních pracovníků na okolnosti jednotlivých případů. Dokument se soustředí pouze na názory rodičů, ale neukazuje celé spektrum skutečných problémů,“ říká.
Režisér dokumentu Awad al Jumaa obhajuje svou práci jako „vyváženou“ a „dobře natočenou“. V rozhovoru pro švédský rozhlasový program Ekot vysvětlil, že cílem seriálu je přezkoumat nároky rodin, jejichž děti byly převzaty do péče sociálními úřady v několika evropských zemích.
Podle něj byla v dokumentu pečlivě zvolena slova, aby se zabránilo jakémukoli přímému obvinění z únosu. „Chceme vyvolat diskusi o tom, jak jsou tyto případy řešeny, ale rozhodně neříkáme, že každé odebrání dítěte je nezákonné,“ brání seriál al Jumaa.
Nebezpečí pro Švédsko
Dokument ovšem vzbuzuje obavy nejen u odborníků na práva dětí, ale i u švédských politiků. Premiér Ulf Kristersson označil sérii za nebezpečnou pro Švédsko a varoval, že může poškodit pověst sociálních služeb, které se podle něj starají o děti v těžkých podmínkách. Sociální pracovníci čelí stále většímu tlaku, zejména ve světle dezinformací, které se šíří na sociálních sítích.
Výzkumníci se obávají, že negativní obraz Švédska, jaký může dokument vytvořit, by mohl mít širší geopolitické důsledky. Magnus Ranstorp, expert na terorismus z Akademie obrany, varuje, že takováto série může vyvolat xenofobní a extremistické reakce, což by mohlo ohrozit bezpečnost nejen ve Švédsku, ale i v širším evropském kontextu.
Zákon se zvláštními ustanoveními o péči o mládež (švédská zkratka LVU) vstoupil v platnost v roce 1990 a stanovuje práva na ochranu dětí a mládeže do věku 21 let prostřednictvím sociálních služeb. Ohroženým dětem a mladistvým poskytuje možnost ochrany, a to i v případě, kdy se tomu jejich zákonní zástupci brání.
Kritici zákona tvrdí, že legislativa porušuje práva rodičů, umožňuje odebírání dětí bez podstatných důkazů a neúměrně ovlivňuje marginalizované komunity. Zastánci na druhé straně tvrdí, že zákon je nezbytnou pojistkou pro děti, protože poskytuje sociálním službám pravomoc zasáhnout v situacích, kdy je ohroženo blaho dětí.
