Tajné dokumenty syrských zpravodajských služeb odkrývají děsivou „byrokracii smrti“. Lékaři ve vojenských špitálech se stali kolečky v soukolí masových vražd. Byli nuceni podepisovat úmrtní listy, které systematicky uváděly lživé informace. Kde byla těla vězňů zubožená mučením, podvyživením a odepřením péče, tam oficiální papír chladně stanovil jako příčinu úmrtí srdeční selhání, píše deník The Times, jenž se k dokumentům dostal.
Podpisy na některých z nich patří mužům, kteří dnes léčí pacienty na Západě. Jeden z protokolů, podepsaný lékařem momentálně působícím v Německu, hovoří o hromadném úmrtí šesti bezejmenných vězňů. Zpráva stroze uvádí, že zemřeli na pohotovosti po neúspěšné resuscitaci.
Realita syrských věznic a vojenských nemocnic však byla zcela jiná – svědci popisují scény jako z hororu: těla naskládaná na hromady jako dříví a převážená v chladírenských vozech do masových hrobů.
Případ ortopeda
Vyšetřovatelé jsou ale doktorům na stopě. V červnu letošního roku jeden z nich, Alaa M., stanul před soudem ve Frankfurtu nad Mohanem. Deset let žil v Německu, kde pracoval jako vážený ortoped, naposledy na klinice v lázeňském městě Bad Wildungen. Jeho klidný život skončil v červnu 2020, kdy ho v televizním dokumentu poznaly jeho dřívější oběti.
Verdikt byl nekompromisní. Doživotí za zločiny proti lidskosti a válečné zločiny. Soud navíc konstatoval zvlášť závažnou vinu, což prakticky vylučuje možnost jeho předčasného propuštění po patnácti letech.
Tři a půl roku trvající proces odkryl hrůznou pravdu. Alaa M. ve vojenské nemocnici v Homsu a ve věznici vojenské rozvědky své pacienty neléčil, ale týral. Svědectví, která u soudu zazněla, byla drastická.
Lékař vykazoval sadistické sklony. Například poléval rány vězňů hořlavinou a zapaloval je, kopal do bezmocných těl a prováděl bolestivé zákroky bez anestezie. Ve dvou případech své oběti zabil. Předsedající soudce Christoph Koller to shrnul jasně: obžalovaný si v ubližování lidem, jež považoval za méněcenné, doslova liboval.
Nemocnice jako nástroj smrti
Rozsudek nad Alaou M. a odhalení dokumentů ukazují na systém, který badatelka Annsar Shahhoudová nazývá „lékařskou genocidou“. Syrské vojenské nemocnice, jako například nechvalně proslulá nemocnice č. 601 v Mazze (přezdívaná „lidská jatka“), nesloužily k uzdravování, ale k efektivní likvidaci nepřátel režimu.
„Tento rozsudek je milníkem v historii Sýrie,“ uvedl Fadel Abdulghany, ředitel Syrské sítě pro lidská práva. „Odděluje minulost plnou krve a bezpráví od budoucnosti, jež slibuje být spravedlivější.“
Historicky nejrozsáhlejší proces týkající se zločinů Asadova režimu v Německu ukazuje, že váleční zločinci mohou být stíháni kdekoliv na světě. Tisícům rodin, jejichž blízcí zmizeli v syrských věznicích a jejichž smrt byla byrokraticky zamaskována lékaři nyní žijícími na Západě, přináší tato vyšetřování naději.
Když například cestovatel Jiří Krška u proslulé věznice byl, na takové rodiny, jež se zoufale snažily dohledat jakékoli indície o zmizelém členu rodiny, běžně narážel. „Byl to jeden z nejsilnějších zážitků, který mi mé cesty nabídly,“ popisoval tehdy pro redakci iDNES.cz
Konkrétně v Německu žije podle agentury AFP přibližně milion Syřanů, kteří do země přišli především v letech 2015 až 2016, poté, co kancléřka Angela Merkelová v migrační otázce krátce umožnila politiku „otevřených dveří“. Její nástupce Frierdich Merz chce nyní ze země dostat alespoň Syřany s trestním záznamem.
V roce 2011 v Sýrii propukly protirežimní protesty, které vláda prezidenta Bašára Asada krvavě potlačila. V zemi následně začala občanská válka, jež si podle odhadů vyžádala kolem 600 tisíc lidských životů.
