LN: Běloruština není tak rozšířená jako třeba na Ukrajině ukrajinština. Vy ale trváte na jejím užívání... Dokonce pokud vám zatelefonuje do vysílání někdo, kdo mluví jen rusky, vy mu odpovídáte bělorusky.
Ano. Ale pokud by se našel někdo, kdo opravdu bělorusky nerozumí, odpovíme mu rusky. Běloruština bohužel není zdaleka tak aktivně rozšířená jako ukrajinština. I naše laureátka Nobelovy ceny za literaturu paní Alexijevičová píše rusky. U nás se vedou pře, zda je vůbec běloruskou spisovatelkou.
K TÉMATU: |
LN: Podle vás je?
Jako filolog jsem na rozpacích. Nutno přiznat, že ve tvorbě Alexijevičové je běloruského opravdu málo. Ona sama se necítí být součástí běloruské kultury, ale spíš sovětské.
Přesto jsme všichni rádi, že cenu dostala. Každopádně alespoň teď Bělorusové vědí, že někdo jako Alexijevičová existuje. Když vyhlásili, že je držitelkou Nobelovy ceny, prováděli jsme ankety na ulicích. Před filologickou fakultou nevěděl nikdo, o koho jde, snad jen někteří o ní slyšeli, ale nic nečetli. A to jsou budoucí učitelé ruštiny. Za to ale ona nemůže. Kritizuje Lukašenka, takže ani jedno vydavatelství v Bělorusku její knížku nevydá.
LN: Lukašenko jí také velmi dlouho neblahopřál...
Z našich zdrojů víme, jak prezidenta přemlouvali – sešel se úzký kruh Lukašenkových přátel v čele s panem Jakubovičem, což je šéfredaktor Prezidentských novin. Mnoho hodin se hádali. Kdyby nějaká lyžařka vyhrála medaili, tak jsou u nás hodinové programy v televizi a plakáty po celé zemi. První Nobelova cena v historii Běloruska zabrala v televizi třicet sekund. A to ještě těchto třicet sekund nebylo o ní, ale o Lukašenkovi, který jí poblahopřál.
LN: Prezidentské volby, které u vás nedávno proběhly, tedy vůbec nic nezměnily?
Myslím, že přece jen ano. Lukašenko strašně moc chtěl si s pomocí těchto voleb otevřít, nebo po otevřít cestu na Západ. Nejspíš se mu to povede.
Malý budoucí diktátor? Bělorusko v OSN reprezentoval jedenáctiletý Kolja Lukašenko |
LN: A je to správné?
Existují dvě názorově vyhraněné skupiny: jedna tvrdí, že je nejvyšší čas a že je nutné s Lukašenkem, byť diktátorem, komunikovat, zvláště teď, když Evropa „nemluví“ s Moskvou. Navíc dvacet let pokusů podporovat běloruskou opozici nevedlo vůbec k ničemu. Druzí ale tvrdí, že s ďáblem se nemá vyjednávat za žádných okolností. Nechci se k ničemu přiklánět, ale Evropané by si měli uvědomit, že jediným důvodem Lukašenkovy náhlé náklonnosti k demokratickým hodnotám jsou peníze.
LN: Rusko přestalo Bělorusko dotovat?
Rusko má obrovské problémy kvůli válčení i sankcím. Rubl se znehodnotil víc než dvakrát a naše produkce se pro ruský trh stala dvakrát dražší... A jinam my prodávat neumíme. Projekty spojené s Čínou nedopadly.
ČTĚTE TAKÉ: |
Takže Lukašenkovi zbývá jen orientace na Západ. Potřebuje nutně peníze, aby mohl udržet pyramidu, která se nazývá běloruský stát. Někde si půjčí, zaplatí lidem mzdy, aby splatil dluh, půjčí si jinde. Produkce našich závodů leží ve skladech. Ani vodku nikdo nechce. Před volbami Lukašenko zrušil omezení na prodej alkoholu (do 22 hodin) a výnosem snížil cenu alkoholu v restauracích. Tam teď vodka přijde v přepočtu na deset korun za panáka. Lid tedy pije, pije a pije...
LN: Lidé ještě nepociťují zhoršení ekonomické kondice státu?
To nejhorší teprve přijde. Lukašenkovou jedinou šancí je půjčka od Mezinárodního měnového fondu a pomoc EU. Donutí ho provést drastické reformy, jinak nám peníze nedají.
LN: Takže zemědělské podniky a závody, které prezident Lukašenko tak rád navštěvuje, bude muset prodat soukromníkům?
Bezesporu. Například závod Horizont, který vyrábí mikrovlnné trouby a televize, je gigantický podnik, jehož produkci nikdo nekupuje. Trouby rozdávali namísto mezd. Teď vše stojí. Lidé nechodí do práce, je to třeba i pět tisíc zaměstnanců, a dostávají plat. Bude jich muset většinu propustit a závod privatizovat, což je pro člověka, který soukromé podnikatele nesnáší, neboť jsou pro něj symbolem svobody, zdrcující.
  |
LN: Končí tedy období dotování obyvatelstva výměnou za jeho loajalitu a poslušnost?
Definitivně. Lidé budou muset platit za plyn, elektřinu, komunální služby. Zároveň je nezbytné zvýšit věk odchodu do důchodu, snížit platy, stát na to prostě nemá. Přitom průměrný plat je u nás 300 eur, to není tak moc.
LN: Jak lidem prezident nutnost změn vysvětlí?
Už začal. Ve státních médiích zahájil kampaň za zvýšení důchodového věku. Dnes ženy odcházejí na penzi v 55, muži v 60...
LN: V tomto věku ale řada lidí ještě pracovat bez problémů může...
Můj otec zemřel, když mu bylo 43 let. Takže na něm stát výrazně ušetřil. Průměrně se běloruské ženy dožívají 67 let, muži 65. Důchodu si tedy my muži užíváme zhruba kolem pěti let. Smysl této reformy může být vnímán jako pokus o velkolepou krádež. Podle prognóz Běloruského statistického výboru se muži, kteří se letos v Bělorusku narodili, dožijí jen 67 let. Užijí si tedy důchodu už jen dva roky.
LN: To by mohlo naštvat i ty, kteří dnes prezidentovi nábožně naslouchají?
Samozřejmě. Bělorusové vědí, že za ně vše vyřeší stát, nebo spíš baťka, tatíček. To má ale i svou druhou stránku – když udělá něco nepopulárního, hněv by se mohl snést na jedinou hlavu – tu jeho.
KONTROVERZNÍ ŠAMPIONÁT„Před mistrovstvím úřady ‚preventivně‘ pozatýkaly desítky, možná stovky opozičních aktivistů. Mezi nimi i mě. Sebrali mě, jak je jejich zvykem, v podchodě, a zadrželi na základě obvinění, že jsem vulgárně napadal kolemjdoucí. To je další z běloruských specifik: do vězení se nechodí za účast na demonstraci, ale za ‚narušování veřejného pořádku‘“, popisoval loni pro Lidovky.cz běloruský vězeň svědomí Zmicer Daškevič.  |
LN: To, co hlásáte, se asi Alexandru Lukašenkovi moc nelíbí...
Nepochybně. Lidé z KGB mne kontaktují pravidelně. Před mistrovstvím světa v hokeji mne také intenzivně navštěvovali.
LN: Co je zajímalo?
Co budeme o šampionátu hlásat.
LN: A co jste řekl?
2:2 nebo 4:3.
LN: Báli se protestů během MS?
Určitě. Běloruské tajné služby před každou velkou událostí všechny opoziční předáky zadrží, třeba na 10 nebo 15 dnů. Přesně to udělaly před hokejovým mistrovstvím. Když skončilo, všechny zase pustili ven. Takže nebyl nikdo, kdo by protestoval.
EVROPSKÉ RÁDIO PRO BĚLORUSKO
|
LN: Možná vás úřady nechávají na pokoji, protože vás poslouchá málo lidí.
Rádio poslouchá 300 tisíc lidí, na sociálních sítích máme 20 tisíc příznivců a náš web také denně navštíví asi 20 tisíc lidí. Není to mnoho, ale posluchačů nám přibývá.
LN: Požadují vůbec lidé v Bělorusku svobodná média?
Maximálně 25 procent. Je to vidět i na zájmu o zprávy – prokazatelně největší sledovanost mají informace o Lukašenkovi a pocházející od něj. Hned za ním se umísťují zprávy o katastrofách.
LN: Čím jsou prezidentovy výroky pro lidi tak zajímavé?
Co dnes Lukašenko řekne, zítra se stane zákonem. Řekne-li, že budeme později chodit do důchodu, tak je jisté, že budeme. Přikáže-li mluvit jen bělorusky, do týdne všichni hovoří bělorusky.
LN: Bez brblání?
Dělá to chytře. Řekne, že se musí poradit se svým lidem. V ten moment se v televizi objeví známé tváře, populární osobnosti, a všechny do jedné říkají: „Musíme zvýšit věk odchodu do penze. Však já jsem rok v důchodu a k uzoufání se nudím, jsem ještě pln sil...“
LN: Až se ale začne radit o zvýšení cen za plyn...
Čtvrtina lidí ví, že beze změn už to dál nejde. 25 procent je zásadně proti. Zbytek není rozhodnut, zda je demokracie dobrá, nebo ne. A s těmito lidmi je nutné komunikovat.
LN: Zve vás prezident na své velkolepé tiskové konference?
V poslední době začal. Dokonce nám dal rozhovor. Před volbami. Potřeboval nás, aby ukázal, že už není ten diktátor, kterým byl dřív, zamlada. Chce se tvářit jako velkorysý rozumný vládce, který se do historie zapíše zlatým písmem. I proto zaníceně buduje mír u sousedů, hostí v Minsku představitele znepřátelených stran, tvoří dějiny. Však si nikdo nemohl nevšimnout, co se s ním dělo, když viděl živou německou kancléřku Angelu Merkelovou a francouzského prezidenta Françoise Hollanda. Zešílel štěstím.
Bělorusko není dost sexy. A tak svět mlčí, říká dcera ztýraného básníka |
LN: V příštím roce se v Bělorusku konají parlamentní volby. Budou v jiném stylu než ty poslední prezidentské?
Lukašenko je nucen sám začít měnit svůj systém, a nechtěně tak sobě možná podřeže větev, na které se pevně usadil. Myslím, že Evropská unie s ním udělá obchod – buď pustí opozici do parlamentu, nebo nic nedostane. Zda překoná sám sebe, nevím. Je to podobné, jako když má člověk těžkou alergii na komáry a vy mu dáte vybrat – buď půjde do bažin bez repelentu, nebo nedostane najíst. Strašná situace.
