Marcin Jerzewski, který je nyní analytikem think tanku Evropské hodnoty na Tchaj-wanu, přitom upozorňuje, že Peking také tlačí na spojence ostrova včetně České republiky. Jenže se ukazuje, že nemá na Česko moc velké páky. Zároveň také vysvětluje, proč se „kamarádství“ s Tchaj-wanem neodrazí hned v české ekonomice a proč nepomůže ani současné české vládě.
Lidovky.cz: Hrozí Tchaj-wanu, že nynější čínské vojenské cvičení kolem ostrova přeroste v invazi? Je situace vážná?
Situace na Tchaj-wanu je skutečně vážná a ostrov čelí mnoha hrozbám. Ale nemyslím si, že hrozba je nutně kinetická. Navzdory eskalaci v Tchajwanské úžině to nemusí nutně dopadnout tak, že se Čína pokusí o obojživelný útok na ostrov či na něj vystřelí rakety. Domnívám se, že hlavním cílem Číny je minimalizovat náklady na anexi ostrova. Proto Čína vyvíjí mnoho aktivit, které jsou pod prahem kinetické konfrontace, pod tradičním prahem války, aktivity v tak zvané šedé zóně.
Lidovky.cz: Jaké aktivity?
Abychom to pochopili, je třeba se podívat na válečnou doktrínu Čínské lidové republiky. Musíme si přitom uvědomit, že Čínská lidová osvobozenecká armáda Čínské lidové republiky je vlastně partyzánskou ozbrojenou silou Komunistické strany Číny. Vzhledem k silnému propojení ozbrojených sil se stranou, a ne jen se státem, je jedním z hlavních cílů čínské armády vést politickou válku. Tu definovala čínská armáda už v roce 2003 velmi jasně jako tak zvanou strategii takzvaných tří válčišť: jde o válku veřejného mínění, psychologickou válku a právní válku. Tohle mám na mysli, když mluvím o podprahových aktivitách.
Proč se blíží velká válka s Čínou? Peking má řadu možností, jak se může zmocnit Tchaj-wanu |
Vidíme například rostoucí počet letadel čínské lidové armády, která vstupují do identifikační zóny protivzdušné obrany Tchaj-wanu. Cílem je zastrašování a je to součást psychologické války. Stejně tak je součástí psychologického válčení šíření narativů antiamerikanismu ve snaze podkopat důvěru tchajwanské veřejnosti, že v případě eskalace by USA zasáhly a pomohly ostrovu. Podobné je to se snahou vytvořit dojem, že demokracie nefunguje. Je to snaha vyslat signál, že když Číňané na Tchaj-wanu převezmou moc, tak nikdo ostrovu nepřijde na pomoc a když současný režim nefunguje, tak nebude žádná škoda ho nahradit komunistickým, možná aspoň pak Tchajwanci zbohatnou.
Lidovky.cz: Je to příprava na ozbrojený útok?
Ne nutně. Současný šéf čínské komunistické strany a zároveň čínský prezident Si Ťin-pching má vysněný scénář, že Čína převezme Tchaj-wan bez jediného výstřelu a Čína skutečně využívá různé techniky, kterými se pokouší přesvědčit Tchajwance, aby se vzdali jakéhokoli pokusu o odpor proti anexi.
Existují různé scénáře, které zahrnují například námořní a leteckou blokádu Tchaj-wanu. Více než 99 procent energie vyrobené na Tchaj-wanu závisí na dovozu surovin, Tchaj-wan je závislý na dovozu potravin i léků. Bez jediného výstřelu by Čína mohla podkopat blahobyt lidí na ostrově. Je to jeden ze scénářů, který bychom my jako Evropané měli brát velmi vážně. Tchajwanský průliv je kritickým bodem i pro dopravu zboží do Evropy.
Lidovky.cz: Ale co když Čína prostě pustí lodě s nákladem do Evropy a bude zadržovat jen ty plující s nákladem pro Tchaj-wan? Případně zadržovat jen některé lodi plující na ostrov či udělá pomalu se zpřísňující blokádu?
Myslím si, že právě o to se Čína už snaží a někteří experti to označují jako strategii anakonda. Jako had pomalu obepíná Tchaj-wan a snaží se ho pomalu udusit. Zároveň Čína tlačí na jednotlivé země, aby se se ve vztazích s Tchaj-wanem nijak neangažovaly. Teď byla třeba na návštěvě Česka bývalá prezidentka Tchaj-wanu Cchaj Jing-wen a Čínská lidová republika už otevřeně odsoudila české úřady za to, že umožnily uskutečnění této návštěvy. A Čína může manipulovat s přístupem na svůj trh a instrumentalizovat obchod jako nástroj politiky proti zemím podporujícím Tchaj-wan.
Čína zahájila další vojenské cvičení kolem Tchaj-wanu. Vede je ze všech směrů |
Lidovky.cz: A co když se všechny tyto prostředky zaměřené na podmanění Tchaj-wanu ukáží jako nefunkční, pak se může Si Ťin-pching rozhodnout pro vojenský útok? Pro ruského prezidenta Vladimira Putina bylo přece také ekonomicky nevýhodné zaútočit na Ukrajinu a přesto to udělal.
Ano, dobytí Tchaj-wanu je pro Si Ťin-pchinga jeden z klíčových cílů jeho vlády. Dobytí Tchaj-wanu zapadá do velké strategie Číny a vychází z čínské rétoriky, takzvané snahy o „velké obrození čínského národa“. Jejím cílem je obnovit dominantní postavení Číny ve světovém systému po mnoha historických událostech, které čínské postavení ve světě podkopaly a z čínského pohledu způsobily, že Čína trpěla.
Čínští představitelé pravidelně zmiňují století ponížení, které se obvykle definuje jako období 19. století, kdy byla Čína donucena podepsat se západními mocnostmi řadu nerovných smluv a kdy po válce s Japonskem ztratila vliv v Koreji i na Tchaj-wanu. Čínská lidová republika chce tato historická ponížení odčinit a anexe Tchaj-wanu, i když Čínská lidová republika nikdy území Tchaj-wanu nekontrolovala, je neodmyslitelnou součástí tohoto vlasteneckého nebo chcete-li šovinistického proudu, který definuje čínskou strategii.
Si Ťin-pching prosazuje tuto strategii, ale chce minimalizovat její ekonomické náklady. Zároveň ale počítá i s násilnou variantou a připravuje se na možná ekonomická protiopatření Západu. Snaží se snížit závislost Číny na mezinárodním finančním systému a vytvářet v mezinárodním systému nové instituce, které mu umožní obejít případné sankce.
Nárokujete si nás? Pak žádejte územní restituce i po Rusku, zní z Tchaj-wanu |
Lidovky.cz: Jak důležitou roli hraje v této strategii Tchaj-wan?
Tchaj-wan je určitě korunovační klenot, který má být anektován a je důležitý v tak zvaném prvním řetězci ostrovů. Cíle Číny jsou ale mnohem širší. Jde i o vzdálenější části indo-pacifického regionu, který se táhne až k Africkému rohu. Peking si zřídil svou první zámořskou základnu pro Čínskou lidovou osvobozeneckou armádu v Džibutsku, Číňané jsou na Srí Lance, v Pákistánu a v Kambodži a snaží se rozvíjet svůj vliv dokonce v Evropě. Viděli jsme snahy Číny o převzetí strategických přístavů například v německém Hamburku, v polské Gdyni či v Pireu u Athén.
Lidovky.cz: Vraťme se ještě k Česku. Zmínil jste určitou hrozbu ze strany Pekingu kvůli návštěvě tchajwanské exprezidentky. Co nám může Čína udělat?
Domnívám se, že odvaha a smělost Česka ve vztahu k Tchaj-wanu vyplývá i z toho, že ekonomická závislost Prahy na Pekingu je stále relativně nízká. Ostatně, není to první návštěva, která vyvolává hněv Pekingu. Vzpomeňme návštěvu předsedy Senátu Miloše Vystrčila na Tchaj-wanu v roce 2020 či návštěvu Markéty Pekarové Adamové o tři roky později. Reálné ekonomické důsledky, kterými vyhrožovala Čína, byly mizivé. Šlo o známý případ zrušeného tendru na nákup klavírů, ale to nebyl opravdu velký dopad na českou ekonomiku.
Čínská ambasáda se ohradila proti návštěvě tchajwanské exprezidentky v Praze |
Lidovky.cz: A co naopak investice z Tchaj-wanu v Česku? Pomáhá nám náš protchajwanský postoj?
Tchaj-wan je tržní ekonomika, i když cítíme něco jako do jisté míry propojení s politikou. Není to tak, že by tchajwanský prezident mohl vydat dekret, že třeba společnost TSMC musí investovat v místě A nebo B. Ale co tchajwanský stát může udělat a už dělá, je vytvořit pobídky k přesměrování investic určitým směrem. Konečné rozhodnutí však stále zůstává v rukou soukromých společností. Podívejme se třeba na Česko. Ještě před touto nejnovější vlnou politické otevřenosti mezi Českem a Tchaj-wanem existovaly velmi silné základy bilaterálních ekonomických vztahů. Například Foxconn, jedna z vlajkových lodí tchajwanských firem, je jedním z největších investorů v České republice a tchajwanské investice v Česku převyšují objem čínských investic.
Lidovky.cz: Hodně se teď mluví o investicích do výroby polovodičů, zejména společnosti TSMC….
Ve střední Evropě jde teď ze strany TSMC o vytvoření udržitelného ekosystému, například polovodičového klastru. Vyžaduje to čas. Tchaj-wan investoval do budování kapacit českých subjektů, například pokud jde o polovodiče, tím, že dělá věci, které nemusí nutně být na titulních stranách novin nebo které politici jen těžko prodají ve svých volebních obvodech. Například Tchaj-wan zavedl velmi robustní program pro školení odborníků na polovodiče na místních univerzitách. Měli bychom pochopit, že není možné, aby každý členský stát EU měl vlastní továrnu TSMC, jako je ta v Drážďanech. I když Česko nezíská polovodičovou továrnu samo o sobě, je důležité přemýšlet více systémově a identifikovat roli Česka v nově vznikajícím dodavatelském řetězci polovodičů. Dlouhodobě z toho bude Česko profitovat. Chápu ale, že členové koalice Spolu chtějí být znovu zvoleni a rádi by viděli velký třesk, pokud jde o příchozí investice z Tchaj-wanu. To ale nenastane, jde o dlouhodobou záležitost.
