Krystalově průzračné modré moře, nádherné korálové útesy, zlatavý písek a spousta koktejlů. Tak vidí většina návštěvníků malebné ostrovy Malediv. V odpočinkových rezortech je vítají desítky zaměstnanců připraveni zařídit cokoliv, aby se cítili pohodlně. Od čokoládové jeskyně až po speciální masáže. Nevyjde to lacino, ročně navštíví Maledivy na 1,3 milionu turistů a někteří za noc zaplatí až astronomických 117 tisíc korun.
To je však jen jedna strana ostrovní islámské republiky. Jen necelých devadesát kilometrů od hlavního města Malé se nachází ostrov Himandhoo, kde se mezi větvemi stromů objevuje stožár, na němž ještě před pár lety vlála vlajka al-Káidy.
Během posledních deseti let prošel ostrovní stát razantními proměnami, bojem mezi demokracií a autokracií, válkami gangů a zaznamenal i značný nárůst islámského extremismu. V současnosti je alkohol pro Maledivany zakázaný, v módě jsou burky a nevěra může být trestána ranami bičem. Přitom v hotelových rezortech alkohol teče proudem, ženy nosí bikiny a ne každý je na dovolené se svým partnerem.
  |
Al-Káida ovšem není jedinou džihádistickou organizací, která ovlivnila život na ostrovech. V roce 2014 se poprvé objevily zprávy, že v bojích v Sýrii zahynuli bojovníci z Malediv. Jeden z nich, Abu Turab měl dokonce svůj kanál na Youtube a vyzýval další mladé lidi k bojům za teroristickou organizaci Islámský stát.
Mezi mladými lidmi na ostrovech jsou stále mnozí přesvědčení, že odchod do Sýrie je jediným možným způsobem, jak se vyhnout chudobě. Nejde však o novinku. Podle bezpečnostních expertů Maledivané bojovali již proti Sovětskému svazu v Afghánistánu či v Bosně. Dnes jich je jako zahraničních bojovníků v Sýrii nejvíce po Tunisanech vzhledem k počtu obyvatel. K odchodu je však vede stále stejný důvod – bída.
Špinavé město a chudoba
Samotné hlavní město je malé, přeplněné a často i špinavé. Necelých osm kilometrů čtverečních pokrývá beton a všudypřítomné motorky. Oficiálně zde žije 140 tisíc obyvatel z celkových 350 tisíc lidí na ostrovech, ve skutečnosti je však populace téměř dvojnásobná. Stavba nových domů je vzhledem k nedostatku místa značně limitovaná a tak ceny nájmů stoupají na neuvěřitelných 20 tisíc maledivských rupií (29 700 korun) přičemž průměrný roční plat je pouze 8 tisíc rupií.
„Život v Malé je strašný,“ uvedl pro britský deník The Telegraph šéf Maledivského institutu pro psychologii Aishath Ali Naaz. „Nemluvím jen o kriminalitě. Jste uprostřed oceánu. To je fantastické, ale jen na den maximálně na týden. Pak už jste zde uvězněni. Navíc zde není ani kino, park či koncert, každý den je úplně stejný.“
V řadách Islámského státu prý působí zhruba 5000 Rusů, s polovinou z nich už Rusko zahájilo trestní řízení |
Navíc se ani nemění roční období. I během monzunových dešťů zůstává počasí teplé. Právě proto se řada z obyvatel ostrovního státu snaží uniknout. Podle Naaze znamená pro mnohé boj na straně Islámského státu sen.
„Znamená to mít dům, plat i přátele. A především znamená to mít identitu, nebo přinejmenším nějakou roli, smysl,“ tvrdí psycholog. Není totiž příliš způsobů, jak lze dosáhnou toho samého na Maledivách. Práci lze nalézt téměř výhradně v hotelových rezortech, které vydělávají astronomické peníze. Uklízečky si zde přijdou až na 22 tisíc korun měsíčně a kuchaři až na téměř 70 tisíc korun, což je značně nad průměrem na celých ostrovech. Ale ani tam na příliš místních nenarazíte. Většinu prací vykonávají Bangladéšané, Nepálci, nebo Srílančani.
Centrem radikalizace jsou vězení
Frustrace podle novinářky Francescy Borriiové často vyústí v závislosti. Dostupná data ukazují, že je až 7 procent Maledivanů závislých na návykových látkách. Většina skončí na heroinu vzhledem k jeho nízké ceně a nakonec se uchýlí ke kriminalitě, za niž putuje do vězení. Tam začíná proces radikalizace.
„Vězení, nikoliv mešity jsou zde centrem radikalizace. Nabídnou jim korán, mluví o Sýrii, o svržení Asada a podobně. Problémem podle mě není islám, ale heroin,“ tvrdí psycholog Naaz. Obyvatelstvo se však v posledních letech stalo mnohem více nábožensky založené. Vnučky ukazují babičkám, jak se nosí burky. Podle Borriové je normální na ulici hovořit o džihádu, aniž byste ztišili hlas.
Maledivané teď žijí v naději, že nová vláda přinese změnu. Již teď jsou lidé, kteří se vrací ze Sýrie podrobováni komplexnímu prověřovacímu procesu, což je podle místních dobré znamení. Doufají, že vláda dá více peněz z turismu na rozvoj ostrovů. Zatím však příliš naděje nemají.
