Oficiální tisková agentura Nová Čína uvedla, že zemřel na leukémii a selhání mnoha orgánů. Krátce po oznámení o úmrtí exprezidenta se webové stránky agentury z barevné verze přepnuly do černobílé.
„Smrt soudruha Ťiang Ce-minga představuje nesmírnou ztrátu pro naši stranu, armádu a lid,“ napsala ve společném dopise národu čínská komunistická strana, parlament, vláda a armáda. Ťianga dokument označuje za „vynikajícího vůdce, významného marxistu, státníka, vojenského stratéga, diplomata a osvědčeného komunistického bojovníka“.
Přivedl Čínu do Světové obchodní organizace (WTO) a umožnil soukromé podnikání. Za hranicemi ovšem Ťiang Ce-minovi zůstala nálepka tvrdého autoritářského vůdce.
Nenápadný obličej, brýle s tlustými tmavými obroučkami, téměř žádné charisma. Všedním zevnějškem nijak nepoutal pozornost. Třináct let ale vládl pětině lidstva. Na svém vrcholu byl současně prezidentem, generálním tajemníkem strany i šéfem armády.
Kormidlo opouštěl s pověstí ekonomického reformátora, který přivedl Čínu do Světové obchodní organizace a povolil soukromé podnikání. Za hranicemi ovšem Ťiang Ce-minovi, který se narodil 17. srpna 1926, zůstala nálepka tvrdého autoritářského vůdce, pro nějž byl ekonomický rozvoj důležitější než lidská práva.
Vedení Číny se Ťiang ujal po krvavém potlačení povstání na pekingském náměstí Tchien-an-men v červnu 1989. Zásah sice podporoval, ale přesto si získal značné sympatie, když jako tajemník šanghajského výboru strany nedbal instrukcí z Pekingu a odmítl proti dalším demonstrantům v Šanghaji použít násilí.
Zvolení poměrně neznámého starosty Šanghaje Ťiang Ce-mina do nejvlivnější funkce generálního tajemníka komunistické strany v roce 1989 bylo překvapivé a bylo vnímáno jako přechodné.
Ve vrcholné politice téměř neznámého starostu Šanghaje si tehdy jako svého nástupce vybral architekt čínské ekonomické reformy Teng Siao-pching, ještě nadlouho faktický vládce země. V čele komunistické strany Ťiang v červnu 1989 nahradil sesazeného generálního tajemníka Čao C’-janga, který doplatil na své slzy na náměstí Tchien-an-men.
Zadání velkého reformátora splnil na výbornou
Zajistil zemi ekonomický rozvoj a stabilitu. Za jeho vlády zažila Čína své nejdelší období hospodářského růstu, vstoupila do Světové obchodní organizace (WTO) a získala právo pořádat olympijské hry v roce 2008. Komunistickou stranu otevřel všem sociálním skupinám včetně soukromých podnikatelů. Stinnou stránkou urychleného vývoje bylo ale například prohloubení propasti mezi chudými a bohatými.
Ťiang Ce-minův postoj k problematice lidských práv byl přinejmenším dvojznačný. Ke studentským protestům v 80. letech se stavěl s pochopením i výtkami. V 90. letech bránil potlačení demonstrace na náměstí Tchien-an-men: „Pokud by čínská vláda neprovedla rozhodná opatření, nemohli bychom dosáhnout stability, kterou zažíváme nyní“. Za jeho vlády byly nadále utlačovány náboženské i etnické menšiny, Ťiang zakázal například náboženskou skupinu Fa-lun-kung.
Dožijete se demokracie, sliboval
Ačkoliv nastoupil v roce 1989 jako přechodný vládce, udržel se u moci více než desetiletí. Překvapil na čínské poměry liberálním smýšlením, manévrovacími schopnostmi a schopností dohody. Hodně cestoval a v zahraniční politice se mu dařilo. Ačkoliv mu chybělo charisma, okouzloval svou znalostí angličtiny.
V roce 1998 Ťiang řekl, že demokracie by v nejlidnatější zemi světa měla být zavedena v průběhu příštích 50 let. „Čína bude v polovině 21. století od základu přeměněna v moderní, mocný, demokratický a civilizovaný socialistický stát,“ prohlásil Ťiang před představiteli čínské komunistické mládeže.„Budete v mém věku, až se to stane,“ slíbil jim čínský prezident tuto vidinu. Tehdy mu bylo 72.
Ťiang představoval třetí generaci ve vedení
Po Mao Ce-tungovi a Teng Siao-pchingovi. I jeho zásluhou bylo předání moci po Tengově smrti v roce 1997 klidné, stejně jako jeho vlastní postupný odchod do pozadí. Už v listopadu 2002 a v březnu 2003 předal Ťiang svému nástupci Chu Ťin-tchaovi předsednictví strany a státu. Po vzoru Teng Siao-pchinga si tehdy ponechal vedení obou Ústředních vojenských komisí, a tím vliv na zahraniční a vojenskou politiku. Toho se vzdal definitivně v březnu 2005 a jako první z čínských vůdců tak skutečně odešel do důchodu.
Ťiang Ce-min se narodil v Jang-čou v provincii Ťiang-su. Podle čínské tradice byl po smrti svého strýce, komunistického spisovatele, který zahynul v boji, adoptován jeho ženou, a stal se tak potomkem mučedníka. Vystudoval strojní inženýrství v Šanghaji. Mluví anglicky, rusky, trochu japonsky a rumunsky. K jeho zálibám patří zpěv a hra na klavír, psaní básní a malování.
V posledních letech se spekulovalo o jeho zdravotním stavu, v červenci 2011 odvysílala hongkongská média zprávu, že Ťiang zemřel. Podle zdrojů agentury Reuters tehdy Ťiang po srdeční příhodě ležel v pekingské vojenské nemocnici na intenzivní jednotce. V říjnu téhož roku se však po dlouhé době objevil na veřejnosti.
