Na pietním místě v centru Vídně nedaleko synagogy uctili památku obětí vrcholní představitelé státu v čele se spolkovým prezidentem Alexanderem Van der Bellenem a kancléřem Alexanderem Schallenbergem.
Při teroristickém útoku ve Vídni zemřeli čtyři civilisté. Je to boj mezi civilizací a barbarstvím, řekl Kurz |
Pondělí 2. listopadu 2020 byl poslední večer před ohlášeným druhým rakouským lockdownem spojeným mimo jiné s uzavřením hospod a restaurací. Proto byly lokály v centru Vídně a obzvláště v okolí takzvaného Bermudského trojúhelníku, kde střelba začala, plné lidí.
Útočník, dvacetiletý Kujtim Fejzulai, v Rakousku narozený Albánec s kořeny v Severní Makedonii, šel na jistotu. Než kolem sebe začal střílet, dal na Facebooku najevo spřízněnost s takzvaným Islámským státem (IS).
Rakouská policie sice tehdy sklidila uznání, že mezi prvním telefonátem na tísňovou linku, že se v centru města střílí, a zneškodněním útočníka uběhlo pouhých devět minut, pozdější vyšetřování ale odhalilo značné nedostatky, pokud jde o dlouhodobé sledování potenciálních útočníků z řad islámských radikálů.
Hlavně se ukázalo, že si jednotlivé bezpečnostní složky zřejmě nepředávaly všechny potřebné informace. Fejzulai byl policii známý, protože chtěl vycestovat do Sýrie a bojovat za IS.
„Toxická kombinace nečinnosti“
Soud ho za to poslal do vězení, avšak následně předčasně propustil i kvůli příslibu, že se zapojí do programu na deradikalizaci. Policie ho přestala sledovat a nereagovala ani na zprávy zahraničních tajných služeb, že se snažil obstarat munici na Slovensku.
  |
Komise, která měla počínání policie objasnit, konstatovala, že šlo o „toxickou kombinaci nečinnosti, opožděného jednání a špatných rozhodnutí“.
I když měli vyšetřovatelé brzy jasno, že atentátník neměl spolupachatele, zůstává po roce sedm mužů i nadále ve vazbě kvůli podezření, že byli s útočníkem v kontaktu a věděli o jeho plánech.
Rakouský bezpečnostní expert Nicolas Stockhammer, působící na univerzitě v Kremsu (Kremži), nedávno označil atentát ve Vídni za součást „podzimní ofenzivy IS“, která měla připomenout, že ani po vojenské porážce v Iráku a Sýrii nepřestal existovat.
V deníku Die Presse upozornil na časovou souslednost s třemi dalšími útoky, jež se krátce za sebou odehrály v Drážďanech a dvakrát ve Francii. Při jednom z nich byla sťata hlava učiteli Samuelu Patymu, jenž ukázal žákům karikatury proroka Mohameda.
Po atentátu provedla rakouská policie opakované zátahy proti dalším islámským radikálům. Úřady nechaly zavřít několik mešit a spolků. Parlament následně schválil soubor protiteroristických zákonů. Nově třeba zavedl i skutkovou podstatu trestného činu „nábožensky motivovaného extremismu“. Byla usnadněna možnost sledovat rizikové radikály pomocí elektronického náramku. Poslanci též vyčlenili 125 milionů eur (přes tři miliardy korun) na lepší vybavení bezpečnostních složek.
Jakkoli měla přijatá opatření podporu veřejnosti, některá přesto vyvolala pochybnosti. Platilo to hlavně o „mapě islámu v Rakousku“ vypracované ústavem pro islámskou teologii na vídeňské univerzitě.
Interaktivní mapa, nad níž převzala záštitu ministryně pro integraci Susanne Raabová, totiž obsahovala i řadu osobních údajů členů muslimských organizací, včetně přesných adres. Po kritice, že může navádět k útokům na muslimy, byla přepracována.
