Tehdejší velitel celé zásobovací operace generálmajor William H. Tunner se rozhodl odcestovat do západního Berlína, aby mohl na místě ocenit jednoho ze svých nejlepších pilotů plukovníka Paula O. Lykinse, který se stal symbolem celé snahy o záchranu lidí v izolovaném městě.
Jeho přílet do města však nedopadl šťastně a den vstoupil do historie jako jeden z černých pátků. Na konci ranveje totiž kvůli špatné viditelnosti a špatnému radarovému kontaktu havarovalo dopravní letadlo C-54 a začalo hořet.
  |
Nefunkční radary a komunikační kanály následně způsobily, že piloti letadla přistávajícího hned poté nevěděli, co se stalo a jejich letounu explodovalo jedno z kol, když se snažili prvnímu letadlu vyhnout. Třetí letadlo se následně zhroutilo, protože se pokusilo přistát na ranveji, která byla stále v konstrukci.
Tato havárie způsobila, že další desítky letadel, které měly přistávat každé tři minuty, zůstaly ve vzduchu včetně letounu s velitelem Tunnerem. Ve špatném počasí museli piloti držet letadla ve výšce od 900 do 3700 metrů, což vytvářelo ještě více potenciálních možností havárie. Situaci nakonec musel z letadla vyřešit generálmajor Tunner tím, že odvolal všechna letadla kromě svého vlastního.
Dopravní letadla C-54 byla v provozu i ve sněhu.
Naštěstí nikdo při nehodách nezemřel. V následku Černého pátku zavedl Tunner nová pravidla, kterými předešel jakýmkoliv dalším kolizím. Zefektivnil vykládání letadel a začal používat daleko více letounů C-54, které vezly až desetitunový náklad, namísto C-47 s tří a půltunovým nákladem. Jejich vykládka totiž trvala naprosto stejně dlouho a bylo tudíž praktičtější používat C-54.
Více letadel než minut ve dni
Zároveň zakázal pilotům opouštět letiště a na plochu umístil řadu jeepů jako mobilních svačinových stánků. Nakonec se mu podařilo zkrátit čas mezi přistáním a vzletem jednoho letadla na pouhých třicet minut. Postupem času přidal ještě další směny zaměstnanců a dostal se ke svému kýženému cíli: 1440 odbaveným letadlům denně – tedy ke stejnému počtu jako je minut v jednom dni.
Na konci srpna 1948 byl letecký most naprosto efektivní a funkční. Denně přilétalo do západního Berlína přes 1500 letadel, která zásobovala město více než 4500 tunami nákladu, což bylo pro obyvatelstvo dostačující. V lednu 1949 dokázali piloti přivážet až 5 tisíc tun zboží denně.
Spojenci museli západní sektory Berlína zásobovat, jelikož se v červnu 1948 dostaly do izolace. Berlínská blokáda vznikla z mocenského rozdělení Německa a Berlína, nad kterým se snažil Sovětský svaz získat kontrolu skrze finanční reformu. Tu západní sektory pod kontrolou Velké Británie, USA a Francie odmítly a sovětské velení je následně odřízlo od dodávek elektrického proudu a uzavřelo veškeré přístupové cesty.
Jako jediná možnost zbývalo občany západních částí Berlína zásobovat letecky. Přes dva miliony lidí měly zásoby jídla a uhlí jen na 36 dnů. Letecký most byl zaveden hned druhý den po zahájení blokády, 25. června 1948 a ukončen byl 12. května 1949, kdy již sovětské velení usoudilo, že blokáda byla neúspěšná.
