Looks like being a sad day for fans of Grover Cleveland… https://t.co/KQVHS4iZQP
Grover Cleveland (1837-1908), USA
Byl to první demokrat zvolený po občanské válce (1861-1865) a doposud jediný americký prezident, který opustil Bílý dům jen pro to, aby vrátil se do druhého funkčního období vrátil po čtyřleté pauze. Přesně jako nyní Trump.
Cleveland byl jedno z devíti dětí presbyteriánského duchovního, vystudoval práva. Na politické výsluní se dostal ve svých 44 letech, kdy se jako reformátor stal starostou Buffala a později guvernérem státu New York.
Cleveland získal poprvé prezidentský úřad v roce 1885 s kombinovanou podporou demokratů a reformních republikánů. O rok později se jako jediný americký prezident ženil v době, kdy byl v úřadu. Do dějin USA se zapsal ale hlavně tím, že to byl právě on, kdo v témže roce odhalil sochu Svobody.
Cleveland energicky odmítal politiku dotací jakýmkoli ekonomickým vrstvám, což mu zlomilo vaz. Vetoval například neoprávněnou podporu válečným veteránům, válčil z železnicemi o nelegálně zabranou půdu.
Zklamání z jeho následovníka ho vyneslo do prezidentské funkce ještě jednou. Projevil se protiimperialistickým kurzem, kdy odmítal připojení Havajských ostrovů k USA. Během jeho vlády dopadla na zemi hluboká ekonomická krize s faktickým rozvratem na burze. Následky se táhly roky a vedly k definitivnímu konci jeho politické kariéry.
Slavní snímek z 31. července 1940, na kterém Churchill pózuje se samopalem Tommy Gun
Winston Churchill (1874-1965), Velká Británie
Jedna z nejvýraznějších postav 20. století a nositel Nobelovy ceny za literaturu prožil bohatý život. V roce 1916 byl po jednom z nejvleklejších konfliktů první světové války, neúspěšné bitvě o Gallipoli, v níž na jedné straně stála Osmanská říše a na druhé především britské a francouzské jednotky, nucen rezignovat na funkci šéfa britského námořnictva.
Churchillova hvězdná hodina přišla s druhou světovou válkou. Po německém útoku na Polsko v září 1939 stanul podruhé v čele královského námořnictva a v květnu 1940 byl jmenován předsedou vlády. V kritických dobách dokázal nejen Britům vrátit víru ve vítězství a spolu s dalšími spojeneckými politiky se zasloužil o vojenskou porážku Německa.
Kvůli tomu se dříve zapřisáhlý antikomunista Churchill dokázal spojit i se Sovětským svazem. Krátce po skončení války v Evropě musel po prohraných volbách premiérský úřad opustit, aby se do něj v roce 1951 ještě jednou na čtyři roky vrátil. Jeho druhé funkční období však bylo pouze odleskem někdejší válečné slávy.
Philippe de Gaulle (vpravo) na snímku se svým otcem Charlesem de Gaullem z roku 1962
Charles de Gaulle (1890-1970), Francie
Profesionální voják, jako důstojník se účastnil i první světové války. V červnu 1940 odmítl kapitulaci a emigroval do Anglie, kde založil výbor národního osvobození. V letech 1943 až 1946 byl předsedou exilové, poté prozatímní vlády a následně se znechucen domácími stranickými boji stáhl z politiky.
Vrátil se v roce 1958 jako premiér a zavedl v zemi prezidentský systém. Jako prezident (1959-1969) ukončil válku v Alžírsku (nezávislost poskytl i dalším koloniím). Usmířením se západním Německem položil základy evropské integrace. Prosazoval vojenskou nezávislost Francie (zahájil její atomový program a vystoupil z vojenských struktur NATO).
Silvio Berlusconi (1936-2023), Itálie
Nejdéle sloužící poválečný italský premiér Silvio Berlusconi figuroval v mnoha kontroverzních kauzách a za svou politickou kariéru absolvoval přes 20 soudů. Od roku 1994 byl tento mediální magnát třikrát italským premiérem a 19 let zasedal v parlamentu.
Italský expremiér Silvio Berlusconi (26. října 2022)
Po odsouzení za daňové podvody v roce 2013 mu bylo dočasně zakázáno vykonávat veřejné funkce. Po vypršení zákazu politické činnosti byl v roce 2019 zvolen do Evropského parlamentu. Stále byl přitom souzen v poslední ze série kauz souvisejících s uplácením svědků v případu prostituce nezletilých.
Tento případ souvisí s jeho nechvalně proslulými sexuálními večírky, které pořádal, zatímco byl ve funkci premiéra. Nakonec byl v tomto procesu osvobozen. V parlamentních volbách v zemi v roce 2022 získala jeho strana Vzhůru Itálie přes osm procent hlasů a Berlusconi se po devíti letech vrátil do Senátu.
Luiz Inácio Lula da Silva (nar. 1945), Brazílie
Pragmatický levicový politik stál v čele Brazílie poprvé v letech 2003 až 2010 a je považován za nejoblíbenějšího prezidenta v historii země. Za jeho vlády tato největší latinskoamerická země zažila obrovský ekonomický rozkvět a mnoho obyvatel se díky štědrým sociálním programům dostalo z bídy.
V roce 2017 se Lula stal prvním exprezidentem, který byl za korupci odsouzen do vězení. Později ale nejvyšší soud rozsudek zrušil, odsouzení za korupci však Lulovi znemožnilo účast v prezidentských volbách v roce 2018. O čtyři roky později byl znovuzvolen do nejvyšší ústavní funkce.
Juan Perón (1895-1974), Argentina
Armádní důstojník Perón se v politice pohyboval už od 30. let a v roce 1943 se stal jednou z hlavních tváří vojenského puče v Argentině. Díky přízni odborů, jejichž vliv dlouhodobě podporoval, se v roce 1946 stal hlavou státu. V kampani mu výrazně pomohla jeho druhá manželka Eva, tedy slavná Evita. Prezidentem Argentiny byl Perón až do roku 1955.
"El pueblo se capitaliza por el ahorro. Ahorrar sólo es posible cuando se gana lo suficiente, porque ahorrar sobre el alimento y la salud no es ahorro, es suicidio."
JUAN DOMINGO PERÓN https://t.co/TlsxDqnUXe
Jeho vládu nakonec ukončil další vojenský puč, po kterém musel uprchnout ze země, azyl nakonec nalezl ve Španělsku. Neslavného konce svého chotě se ale Evita nedočkala, zemřela na rakovinu v červenci 1952. Do vlasti se Perón vrátil v roce 1973 a po volbách se znovu stal prezidentem. O rok později zemřel.
Donald Tusk (nar. 1957), Polsko
Politik s dlouholetými zkušenostmi se zvládáním krizí ve své zemi i v Evropě. Polským premiérem byl poprvé v letech 2007 až 2014, poté stál pět let v čele Evropské rady (2014-2019), kde předsedal summitům Evropské unie. V roce 2001 byl Tusk jedním ze zakladatelů liberální Občanské platformy (PO), stranu vedl v letech 2003 až 2014 a v jejím čele je znovu od roku 2021.
Polský premiér Donald Tusk (12. října 2024)
Ve volbách do Sejmu, dolní komory polského parlamentu, v říjnu 2023 skončila jeho proevropská Občanská koalice (KO) druhá za vládnoucí národněkonzervativní stranou Právo a spravedlnost (PiS) Jaroslawa Kaczyńského. Přesto společně se středovou Třetí cestou a Novou levicí podepsala koaliční smlouvu s úmyslem vytvořit příští vládu v Polsku. Tusk se v prosinci 2023 stal znovu polským premiérem.
