Tuberkulózu může dostat každý z nás, říká lékařka, jež s ní bojovala v Africe

Lidovky.cz: Hrozí, že se znovu rozšíří nejvážnější forma TBC ve velkém do našich končin? Váš kolega farmaceut Stanislav Havlíček, který byl v Súdánu, varoval, že se může nemoc dostat do Evropy za několik dní.
Riziko existuje, ale není třeba vyvolávat paniku. Bohužel, tuberkulóza má nespecifické příznaky a člověk často dlouho neví, že je nemocný. Jak víme, nemoc se šíří vzduchem a proto, když nemocný člověk stráví s lidmi kolem sebe dostatečně dlouhou dobu (cca 8 hodin) a ještě k tomu v uzavřeném prostoru, je riziko že se jiní nakazí, vyšší. Dle statistik za rok 2016 bylo hlášeno v Česku celkem 5 případů multirezistentní tuberkulózy (MDR), což je extrémně málo, takže bych to nedramatizovala.

Lidovky.cz: Když někdo z Česka jede do země, kde je vyšší počet případů, co může dělat předem jako prevenci?
V našem případě, když vyjíždíme na misi, tak musíme projít zdravotní prohlídkou a udělat rentgenové snímky. Zjistí se, jestli nejsme nemocní, nebo nemáme narušenou imunitu. Pokud člověk na misi dodržuje všechna bezpečnostní opatření, jako nonstop používání roušek při kontaktu s pacientem, a máme ventilovanou místnost, je riziko nákazy hodně nízké.

Lidovky.cz: Říká se, že nejlepším lékem je vždy prevence. Jakým způsobem se dá předcházet nakažení TBC, například ve Svazijsku, kde jste sama byla, nebo v jiných afrických zemích?
Stoprocentní prevence tuberkulózy v podstatě neexistuje. V zemích, kde je vysoká incidence (mnoho případů nakažení – Pozn. red.), se stále provádí očkování proti TBC u malých dětí po narození. Těm hrozí závažné formy, jako je zápal mozkových blan nebo vážnější forma TBC v plicích. V České republice se očkování zrušilo z důvodu, že patříme k zemím s nízkým výskytem tuberkulózy a očkují se pouze rizikové skupiny, jako například děti, které byly v kontaktu s TBC pacientem anebo pobývaly v rizikové zemi. My jsme ještě očkováni povinně byli, ale neochraňuje nás to na celý život. Každý z nás může TBC dostat, záleží jen na imunitním systému, jak je vůči ní odolný.

Kůži jim často rozežírá směs paliva s vodou, říká Češka o pomoci migrantům na moři

Lidovky.cz: Je to částečně i o tom, že očkování, která jsme dostávali jako děti, už nefungují, protože se bakterie způsobující TBC vyvinuly a jsou odolnější?
Očkování chrání děti zejména od závažných forem, a to maximálně do 15 let života. Proto se to v rozvojových zemích, kde je vysoká incidence, stále provádí. V dospělosti ale může TBC dostat každý z nás.

Lidovky.cz: Jak se pak mohou dospělí bránit?
Pak už se tomu dá předcházet jen tím, že lidé nejsou v kontaktu s nakaženými. To je ale docela složité v rozvojových zemích. Primárně to pak je o imunitním systému. Ale univerzální prevence neexistuje, žádné vitamíny, další očkování. Když jsou lidé nemocní, doporučujeme jejich rodinám, které s nimi žijí, aby bydlely v odděleném pokoji. Nemoc se totiž šíří pouze vzduchem kašláním nebo kýcháním infikované osoby, ne kontaktem ani ničím jiným. Důležitá je dobrá ventilace. I my, když jsme pracovali s pacienty ve Svazijsku, museli jsme mít neustále dveře otevřené dokořán.

Lidovky.cz: Skutečně v rozvojových zemích dávají pozor na to, aby bylo očkováno každé dítě?
Ano, skutečně každé dítě je proti ní očkováno pokud má daná země vakcíny k dispozici. Ve Svazijsku je větší problém, že 30 procent populace je nakaženo virem HIV. Kvůli tomu, že mají oslabený imunitní systém, 80 procent z těch třiceti má tuberkulózu. Lidé nakaženi virem HIV mají oslabený organizmus, často přijdou k lékaři pozdě až v posledním stádiu nemoci, kdy jim taky prokážeme i TBC.

Lidovky.cz: Daří se osvěta v rozvojových zemích? Rozumí tomu lidé a dávají si pozor?
Snažíme se to dělat tak, že je učíme prostřednictvím divadel nebo her, aby to pochopili i ti, kteří nejsou tak vzdělaní. Máme speciální dramatické kroužky a týmy lidí, kteří chodí po vesnicích, které se starají o tuhle osvětu. Taky děláme „contact tracing“, což je hledání kontaktů nemocného pacienta.. Ptáme se jich na příznaky, bereme jim vzorky „sputa“ (lidově řečeno chrchel – Pozn. red.) a vyšetřujeme je, abychom předešli šíření.

Lidovky.cz: Diagnostikovat tuberkulózu a jiné opomíjené nemoci je hodně obtížné, jsou potřeba specializované laboratoře, které se mnohdy v rozvojových zemích ani nenacházejí, proto putují vzorky do vzdálených zařízení v jiných zemích. Pracuje se na tom, aby to bylo jednodušší?

Pro nás je důležité vyvinout tzv. rapid testy, kdy člověk přijde, dá vzorek, a my víme za několik minut, jestli tu danou nemoc má. Například na nemoc kala azar už rychlý test máme, ale na ostatní nejsou. Bez toho je to hodně komplikované, protože na diagnostiku Je potřeba vyspělá technika a hodně kvalifikovaných lidí, kterých máme v terénu nedostatek.

Lidovky.cz: Kdyby se bojovalo intenzivněji s šířením viru HIV, pomohlo by to i situaci s tuberkulózou?
Myslím, že určitě. Jsou samozřejmě osvětové programy i na to. Ve Svazijsku populace dobře ví, co to je HIV. My jim tam třeba kromě bezplatní léčby a péče poskytujeme taky prezervativy. Mně se třeba stalo, že jsem byla v nějakém supermarketu a přišla paní s dítětem v rukou. Ptala se, jestli může použít kaši na kojení, kterou držela v rukou, protože sama má HIV, a proto nemůže kojit. Zaujalo mě, že to tam vůbec není stigma. V České republice se o tom přitom vůbec nemluví, je to pro každého soukromá věc. Pokud lidé poctivě dodržují HIV léčbu a mají dobré výsledky, jejich průměrná délka života se blíží téměř normálnímu, což je výrazný pokrok proti minulosti.

Lidovky.cz: Lékaři bez hranic používají dva nové léky (bedaquiline a delamanid), které byly zavedeny před pár lety, zatímco před tím 50 let byly pořád ty stejné, které přestaly být účinné a měly nežádoucí účinky, jako je ztráta sluchu či zraku. Jak dlouho zůstanou léky účinné, než si na ně vybuduje nemoc rezistenci?
Dá se očekávat, že se to v budoucnu stane. Ale záleží na tom, jestli se začnou hromadně používat. Zatím za minulý rok mělo jen 5 procent nakažených přístup k těmto daným lékům, takže se zatím neměla šanci rezistence vyvinout. Pokud se v zemích, kde je TBC rozšířená, rozhodnou vlády léky přijmout, pak se rezistence nejspíše v průběhu let vyvine, jako každá jiná rezistence na používaná antibiotika. Důležitým faktorem vzniku rezistence je i fakt, že pacienti někdy léčbu samovolně přeruší. Po šesti měsících se cítí v pohodě a nevyléčí se plně. Tak vzniká rezistence na přijímané léky.

Lidovky.cz: A to je v rozvojových zemích běžná věc?
Děje se to hodně. Dva roky brát denně minimálně dvacet tablet a podstupovat 240 bolestivých injekcí totiž není legrace. Další věc je, že lidé migrují za prací, protože musí uživit své rodiny. Pokud pacient přeruší léčbu a ztratí se, naše týmy se ho snaží vyhledat a přesvědčit, aby pokračoval v terapii, která mu zachrání život. Bez léčby je totiž TBC smrtelná, což jsi hodně lidí neuvědomuje.

Lidovky.cz: Pracuje se na vývoji dalších léků proti TBC, nebo pro to není vůle? Sami Lékaři bez hranic upozorňují, že to pro farmaceutické firmy není rentabilní.
Myslím, že je to skutečně hodně opomíjené. My apelujeme hlavně na to, aby farmaceutické firmy snížily cenu nových léků a tím umožnily zpřístupnit tyto prostředky v zemích, kde je to nejvíce potřeba. A taky aby pokračoval vývoj nových diagnostických metod a léků na opomíjené choroby, jako je Chagasova nemoc, ebola nebo spavá nemoc. Ten fakt, že můžeme nabídnout pacientovi nové, snesitelnější léky s výrazně menšími riziky, je cílem každého lékaře.