V reakci na prezidentův výnos se ještě týž den sešly v ulicích hlavního města Tunisu více než dva tisíce lidí, kteří skandovali „Zastavte puč“, „Nedotýkejte se soudnictví“ a „Zachraňte naši demokracii“. Jedna z protestujících Nadia Salemová řekla agentuře Reuters, že „to, co se stalo, je dovršením puče. Tunisko se stalo rodící se diktaturou poté, co bylo rodící se demokracií“.
Protestní pochod zorganizovaný umírněným islamistickým Hnutím obnovy (an-Nahda), nejsilnější politickou stranou v zemi, navázal na předchozí dvoudenní stávku soudců. Ti tak reagovali právě na oznámené zrušení justiční rady, jež byla považována za jednu z posledních institucí v zemi fungujících nezávisle na prezidentovi. Nově vydaný dekret jim ale zakazuje jakékoli stávky či organizované protesty, které by „narušily nebo zdržely běžný chod soudů“. Právo na stávku je přitom zakotveno v tuniské ústavě.
Saíd minulý týden prohlásil, že se rozhodl justiční radu rozpustit, jelikož to „bylo nezbytné“. Již dříve obvinil pětačtyřicetičlenný orgán z podjatosti, korupce a posluhování politickým zájmům. Ještě ve čtvrtek se zdálo, že od svého záměru zrušit justiční radu ustoupil, když ministryně spravedlnosti Leila Jaffelová v celostátní televizi oznámila, že soudní orgán bude „spíše reformován než zrušen“.
Nedělním rozhodnutím byla zřízena nová, údajně dočasná Nejvyšší soudní rada o 21 členech, kteří musí přísahat „při všemohoucím Bohu, že zachovají nezávislost soudnictví“. Devět z nich však jmenuje přímo prezident. Zbylí soudci, již v radě působí z titulu svých současných funkcí, jsou pod jeho nepřímou kontrolou, neboť má nyní pravomoc odvolat „každého, kdo neplní své profesní povinnosti“.
Půl roku absolutní moci
Saíd loni v červenci rozpustil vládu, pozastavil činnost parlamentu a sám se ujal výkonné moci poté, co se Tuniskem prohnala vlna násilných demonstrací proti vládě premiéra Hišáma Mašíšího a její neschopnosti řešit katastrofální pandemickou a ekonomickou situaci v zemi. An-Nahda to tehdy označila za puč.
Na podzim Saíd jmenoval novou vládu, přesto nadále rozhoduje sám pomocí dekretů. V prosinci slíbil, že v létě uspořádá referendum o ústavě a v prosinci parlamentní volby.
‚Ceny mi připomínaly spíše Bílinu než centrum Istanbulu.‘ Slabá lira táhne Čechy do Turecka |
Mnozí Tunisané zpočátku prezidentovy kroky vítali, brzy se však objevily obavy, že se severoafrická země vrací zpět k autokracii. Od té doby odpor proti Saídovi dál roste. „Pětadvacátého července (2021) za sebou měl spoustu lidí, nyní je na to sám,“ řekl agentuře AFP Ezzeddine Hazgui z hnutí Občané proti převratu.
Saíd, jenž si jako hlavní bod svého politického programu stanovil boj proti korupci, trvá na tom, že nemá v úmyslu do soudnictví nijak zasahovat. Místní i mezinárodní profesní organizace jeho krok kritizují, znepokojení vyjádřili ve společném dopise také velvyslanci zemí skupiny G7 a Evropské unie v Tunisku. „Pokud by byl realizován, znamenalo by to faktický konec nezávislosti soudů a dělby moci v Tunisku a s tím i konec demokratického experimentu v zemi,“ uvedl Saíd Benarbíja, regionální ředitel Mezinárodní komise právníků s tím, že dekret zakotvuje podřízenost soudní moci výkonné. „Dává prezidentovi rozsáhlé pravomoci řídit kariéru soudců, zejména je suspendovat nebo odvolávat. To porušuje nejzákladnější principy právního státu,“ dodal.
Mezinárodní soudní dvůr označil dekret za protiústavní a nezákonný. „Vrací Tunisko do jeho nejtemnějších dnů, kdy byli soudci převáděni a propouštěni na základě rozmaru výkonné moci,“ stojí v prohlášení na Twitteru.
Ozvěny arabského jara
Tunisko je považováno za jedinou úspěšnou demokracii, která vzešla z takzvaného arabského jara. Právě zde se v prosinci roku 2010 vzedmula vlna revolučních povstání, která prošla státy Blízkého východu a severní Afriky, zrodila. Zažehla ji sebevražda šestadvacetiletého prodavače Muhammada Buazízího, který se před úřadem vlády upálil na protest proti nezaměstnanosti a špatným životním podmínkám. Několikatýdenní nepokoje tehdy vedly ke svržení dlouholetého autoritativního prezidenta Zína bin Alího.