Únorové zemětřesení si vyžádalo v Turecku a Sýrii více než 54 tisíc obětí, další miliony lidí zůstaly bez střechy nad hlavou. Přeživší nyní žijí ve stanech, kontejnerových obydlích, hotelových resortech, na univerzitních kolejích, ale i ve vagonech vlaků. Při otřesech se zřítily stovky tisíc budov a další velké množství domů zůstává nadále neobyvatelných a nebezpečných.
Šestačtyřicetiletý Ali přestěhoval svou rodinu na hřbitov krátce po zemětřesení 6. února, kdy otřesy poničily jejich byt. Na hřbitově pracuje už více než šest let a vždy pohřbíval kolem pěti lidí denně. První noc po zemětřesení to bylo dvanáct lidí, pak čísla začala narůstat. Během prvních deseti dnů po otřesech tak pohřbil 1 210 obětí, píše agentura Reuters.
Na život na hřbitově si už zvykl, vykonávat tolik pohřbů najednou ho však hluboce zasáhlo. Pohled na lidi, kteří přinášejí mrtvé členy své rodiny na hřbitov, přirovnal Ali, který je bývalým řezníkem, k podobnému pohledu, kdy lidé nosí jehňata jako obětní dary při muslimském svátku íd al-adhá. „Jako řezník jsem viděl, jak lidé přinášejí jehňata v náručí, aby je obětovali. Velmi mě zasáhlo, když jsem viděl, jak teď lidé nosí své děti a partnery,“ popsal.
Kvůli uspořádání tak velkého množství pohřbů si musel pořídit těžkou techniku, aby mohl kopat hroby. Na místo dorazily i desítky imámů z celého Turecka, kteří pohřby vedli. „Chtěl jsem jedinou věc: pracovat dnem i nocí, abych svou práci dokončil. Nechtěl jsem, aby lidé přicházeli a říkali, že těla ještě nejsou pohřbena,“ říká turecký hrobník s tím, že na hřbitově nejsou žádné masové hroby.
Zemětřesení v Turecku a Sýrii |
Pouze některé rodiče a děti, které zemřely v jejich náručí, pohřbil dohromady v jednom hrobě, protože je nechtěl rozdělit. „Říkal jsem lidem: Ani smrt nechtěla oddělit toto dítě od jeho matky či otce, tak proč byste to měli dělat vy?“
Ali rovněž pomáhal místním úředníkům fotografovat neidentifikovaná těla, odebírat otisky prstů a vzorky krve a DNA. Když bylo tělo později pomocí testů identifikováno, ukazoval rodinám, které na hřbitov dorazily, kde se nachází hrob jejich blízkých.
Aliho synové tráví většinu dne se svou matkou, protože školy v oblasti jsou stále uzavřené. Hrají si mezi hroby se svými bratranci a sestřenicemi, kteří žijí s Aliho bratrem Emrulláhem a jeho ženou Asli ve stanu vedle jejich autobusu. I Emrulláhova rodina se přesunula na hřbitov kvůli obavám o svou bezpečnost a strachu z následných otřesů.
Ali se bojí o dopady na psychiku svých synů, zatím však nenašel nikoho, kdo by se o jeho děti postaral někde mimo hřbitov. „Mám v plánu je vzít na dovolenou, až se vše uklidní,“ uvedl. „Viděli všechny ty lidi, kteří přinášeli v náručí mrtvá těla, protože jsou neustále se mnou,“ dodal.
Prvních pár dní spali u hřbitova jen na dekách, poté na dřevěných prknech a nedávno se jim podařilo do autobusu na spaní získat postele. Ve svém původním bytě žili pouhých sedm měsíců. Podle úřadů nebyl tolik poškozen a Aliho manželka Hatice nemá problém se tam vrátit, Ali je však opatrnější.
Hatice doufá, že se budou moci nastěhovat zpátky na konci dubna, a už začala byt pomalu uklízet. „Přemýšlím o tom, že se vrátíme domů po ídu,“ uvedla s odkazem na svátek íd al-fitr, který následuje po postním měsíci ramadánu. Ten letos trvá od 22. března do 21. dubna. „Nechci nic jiného. Jen se chci vrátit domů,“ říká Aliho žena.
