náhledy
Hlasování v německém parlamentu.
Autor: Reuters
Těmto Arménům nařídily osmanské úřady, aby se shromáždili na náměstí. Nedlouho poté byli všichni usmrceni.
Autor: Wikipedia
Jednání Spolkového sněmu sledovala v galerii pro hosty velká skupina Arménů, kteří po hlasování zdvihli papíry s nápisem „děkujeme“.
Autor: Reuters
„Deportace a excesy vůči mírumilovným Arménům narůstají a hrůzná svědectví očitých svědků dokládají, že pod rouškou boje se rebélií se odehrává rasové vyhlazování.“ List amerického ambasadora v Osmanské říši washingtonské vládě (16. července 2015).
Autor: Wikipedia
„Milion Arménů zabitých nebo v exilu,“ Titulek v listu New York Times, 15. prosince 1915.
Autor: Wikipedia
Svět si v roce 2015 připomínal 100leté výročí začátku genocidy spáchané na arménském národu. Na snímku těla obětí jednoho z masakrů.
Autor: Wikipedia
Arménka truchlí nad těly svých dětí. Všech pět potomků se stalo obětí vraždění.
Autor: Wikipedia
Mapa arménské genocidy v roce 1915. Barevné kruhy označují místa masakrů, jejich průměr relativní počet obětí. Znázorněny jsou masakry v kontrolních centrech (červená), deportačních stanicích (růžová) a vyhlazovacích střediscích (černá). Zkřížené meče označují místa arménské rezistence. Tečky v Černém moři znázorňují místa, kde byli Arméni (převážně ženy a děti) nahnáni do moře, aby v jeho vlnách utonuli.
Autor: Wikipedia
Vyrabovaná a zničená arménská čtvrť ve městě Adana (1909).
Autor: Wikipedia
Někteří osmanští politici proti zabíjení Arménů protestovali a snažili se mu bránit. „Turecký státník odsuzuje zvěrstva - Šerif Paša říká, že Mladoturci dlouho plánovali vyhladit Armény“ (titulek z listu New York Times, 10. 10. 1915).
Autor: Wikipedia
Pochod arménských civilistů. Pod hlavněmi pušek osmanských vojáků míří do vězení (duben 1915).
Autor: Wikipedia