Ve zprávách, které jsem si poslední lednový víkend usilovně vyměňoval s několika známými na různých místech Barmy, je zřetelná nejistota a nervozita, ale také opatrný optimismus. „Stát se může cokoli, ale je možné, že pes, který štěká, nekouše,“ napsal mi Min Thet (jméno bylo změněno), předseda menší politické strany z etnického pohraničí země.
EU uvalila třetí sérii sankcí v reakci na vojenský převrat v Barmě, tamní představitele viní z narušení demokracie |
„Vypadá to, že tentokrát ten pes zase kouše,“ přečetl jsem si ale v první zprávě, která mi v pondělí 1. února brzo ráno přišla – barmská armáda pod vedením generála Min Aung Hlainga provedla převrat, zabránila prvnímu shromáždění nově zvoleného parlamentu a zadržela členy předchozí vlády včetně prezidenta Win Myinta, státní poradkyně Aung San Suu Kyi a také přední představitele dosud vládnoucí strany NLD (Národní liga pro demokracii). Poté se probrala i barmská veřejnost. Zprvu jsem ze strany svých známých ještě cítil optimismus. Věřili, že OSN či jednotlivé země musejí proti takovému bezpráví a brutalitě zasáhnou. Zakrátko si ale uvědomili, že ani tentokrát se žádné pomoci zvenčí nedočkají. A nejenom to: některé státy či mezinárodní organizace včetně sdružení ASEAN začaly s vojenskou juntou spolupracovat.
