8. července 2018 16:00 Lidovky.cz > Zprávy > Svět

Snížili jsme noční kriminalitu o 30 procent, říká bývalý noční starosta Amsterdamu

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 1Diskuse
Bývalý noční starosta Amsterdamu Mirik Milan | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Bývalý noční starosta Amsterdamu Mirik Milan | foto:  Tomáš Krist, MAFRA

PRAHA Během několika let se mu podařilo snížit počet násilných činů spojených s alkoholem o 25 procent, přestupků dokonce o 30procent. Bývalý noční starosta Amsterdamu Mirik Milan vysvětluje v rozhovoru s LN, co dělat pro to, aby noční život neupadal, aby ale zároveň neobtěžoval obyvatele města. V Praze koncem června přednášel na konferenci reSITE.

LN Jak složité bylo prosadit váš post nočního starosty Amsterdamu?
Bylo to velice obtížné. Trvalo to dva a půl roku a pro mě osobně to znamenalo dva až tři dny práce týdně, aniž bych za ně dostal zaplaceno. Cílem bylo ustanovit tuto pozici a získat uznání od úřadů, ale i od provozovatelů nočního života – tedy například klubů – a obyvatel města. My chceme být mostem mezi těmito třemi stranami a dosáhnout toho, aby spolu komunikovaly. To se dříve nedělo, spíše spolu bojovaly a nerozuměly si. Cílem nočního starosty je najít jejich společný cíl a střední cestu, na níž se shodnou všichni. Každý si přeje, aby se město rozvíjelo, dialog je proto potřeba. Amsterdam je v něčem podobný Praze – má historické centrum se spoustou turistů, přitahuje také kreativní průmysl, v Praze filmaře, v Amsterdamu například reklamní branži. Když dosáhneme porozumění, přináší to i jasné výsledky.

KDO JE MIRIK MILAN

■ Kariéru v oblasti nočního života zahájil v roce 2003 jako promotér elektro noci Rauw. Na nizozemskou taneční scénu uvedl umělce jako Erol Alkan, Boys Noize, Justice, Busy P, Crookers, Brodinski a Gesaffelstein.

■ Jako první noční starosta (nachtburgemeester) v Amsterdamu působil v letech 2012–2018. Jeho inovativní přístup napodobují i v dalších městech, jako je Paříž, Londýn či New York.

■ Založil také multiklubový festival Nacht voor de Nacht (noc pro noc), jehož účastníci mohli po zakoupení jedné vstupenky navštívit 20 různých nočních klubů.

LN Můžete tyto výsledky popsat konkrétně? V čem přesně spočívala opatření, která jste v Amsterdamu uplatnili?
První z mých pilotních projektů byly licence pro 24 hodin denně fungující podniky. Ty nejsou v historickém centru, protože to je už tak dost nacpané turisty, místními i byznysem. Nacházejí se proto na okraji, tím ale myslím místa vzdálená třeba 20 minut na kole nebo 15 minut hromadnou dopravou. Zkrátka tam, kam se dopravíte z centra i bez auta. Nyní máme 10 takových míst, která mají 24hodinovou licenci. To neznamená, že jedou nonstop, ale mohou otevřít i zavřít, kdykoliv chtějí. Není tam žádný limit, kdy by musela končit.

V čem jsem byl radikální a trval na tom, byla náplň těchto míst. Společně se starostou Amsterdamu jsme měli vizi. Starosta řekl, že souhlasí s vytvořením dalších příležitostí pro noční život a ekonomiku, ale něco za to chce. Kulturní nabídka se tak musí zvýšit, musí jít o komunitní prostory, ale zároveň žádal starosta také méně problémů.

Argument, který jsem při prosazování licencí používal, byl ten, že se lidé nemusí „vypouštět“ ven na jednom místě. Když v Amsterdamu nastane čtvrtá hodina ranní, musí z klubů vyjít tisíce lidí a rázem nastává nekontrolovatelná situace. Lidé hledají přátele, taxíky, svá kola… Takhle jim můžete dát na výběr: buď zůstaňte uvnitř, nebo jděte domů, ale nedělejte rachot venku. Je proto potřeba zajistit dobrou mobilitu, což je základem bezpečnosti.

Důležité také je, že tato místa přitahují i mezinárodní pozornost kvůli svému obsahu. Nabízejí totiž spoustu kultury a lidé je využívají různě. Jsou tam bary, galerie, restaurace, sdílené prostory pro práci, komunitní prostory, samozřejmě i noční kluby, v jedné budově je i tělocvična. Mohou fungovat 24 hodin denně, lidé ze sousedství je ale nevnímají jen jako noční kluby, které mají přes den jen černé zamčené dveře. Mohou tam sami zajít, ať už do komunitních prostor, tělocvičny, nebo třeba školky. Lidé z okolí z nich proto také profitují a o víkendech se návštěvníci snadno rozptýlí, takže v noci není hluk.

LN A konkrétní výsledky?
Tento pilotní projekt začal v roce 2013, teď jsme měli po pěti letech jeho vyhodnocení a výsledky jsou velice pozitivní. Město mělo k dispozici nezávislou zprávu, která se týkala různých aspektů – policejních, ekonomických či kulturních. Vše bylo pozitivní. Teď se posuneme do další fáze, kdy dostane licenci pro 24hodinový provoz dalších deset míst. Více se chceme tentokrát zaměřit na místa s živou hudbou, budou ale menší, pro 200 až 300 lidí. Když totiž máte velké kluby pro tisíc lidí, potřebujete pro ně velká umělecká jména a těch není zase až tolik. Chceme tam vidět mladé talenty, které by se mohly rozvíjet. Doufáme, že začneme letos v září.

LN Můžete říci i nějaká konkrétní čísla?
Ta vám řeknu u svého druhého projektu. V historickém centru Amsterdamu máme zábavní čtvrť, kde je bohatý noční život: bary, taneční místa, restaurace, noční kluby atd. Musím zdůraznit, že na tomto projektu jsem tři roky pracoval s bývalým starostou města Eberhartem van der Laanem, který loni zemřel. Za ty roky se stal mým přítelem, byl ale také pokrokovým myslitelem. V rámci projektu jsme dosáhli snížení násilí spojeného s alkoholem o 25 procent a 30procentního snížení různých přestupků, jako je noční hluk, odhazování odpadků, močení na veřejnosti apod.

LN Jak se vám to podařilo?
Nejdříve k financím: byl to částečně veřejně, částečně soukromě financovaný projekt. Mělo v něm slovo město, ale i provozovatelé klubů a veřejnost. Projekt vyšel ročně na 130 tisíc eur, to není málo peněz. Třetinu této sumy ale platili sami provozovatelé nočního života.

Přijali jsme tři opatření. První krok byl zaměřen na veřejný prostor a týkal se osvětlení. Tedy jaké vybrat, které rohy osvětlit, aby tam lidé nemočili. Důležité je i odstranění překážek, aby mohli lidé plynule procházet a rozptýlit se do sousedních čtvrtí. O víkendech od devíti večer do šesti ráno jsme zavedli pěší zóny, kde se nesmí ani jezdit na kole. Když vyjdete ráno z klubu a jste opilý, sednout na kolo může způsobit problém. Takže lidé musí kola vést. Zavedli jsme i kvalitní značení, aby lidé z klubů mohli snadno odcházet. S tím je spojená i dobrá organizace taxislužeb a veřejné dopravy.

Se stejným problémem jsem se setkával i v dalších městech, kde jsem pracoval, jako je Sydney, Toronto či Vancouver. Ve čtyři ráno se z barů a klubů vyvalí tisíce lidí, nemají dostatek taxíků, narážejí na špatnou mobilitu, jsou opilí, chtějí rychle pryč… a nastávají problémy.

Druhým krokem bylo zavedení antikonfliktních týmů, které vyrážejí v sobotu v noci a snaží se deeskalovat vznikající konflikty. Máme dokázáno, že když se něco začne dít a na místo dorazí houkající policejní vozy, přináší to stres a mění se atmosféra. Ve čtvrti tak už nejezdí policejní auta ani policisté na koních, ale jen na kolech nebo chodí pěšky.

Posledním krokem bylo zavedení jednoduché mobilní aplikace, která spojuje obyvatele čtvrti se službou, kam mohou nahlásit případné problémy. Mohou napsat krátkou zprávu o tom, že jim třeba někdo křičí před domem, překáží tam taxi nebo něco podobného. V sousedství máme týmy, které jsou třeba o dva bloky dál a dorazí během chvíle. Dříve se muselo volat někam na centrálu, čekat. Někdy pak přijela policie až poté, co byl problém vyřešen. A na centrále si zapsali, že je vše v pořádku. No a druhý den se mohla situace opakovat.

LN Ve své funkci nočního starosty Amsterdamu jste tedy zaměstnancem radnice?
Ne, jsme nezávislá neziskovka. Nezávislost je důležitá, abychom si udrželi kritickou vzdálenost od radnice, ale i od klubů. Dostáváme tak část peněz od starosty, ale i od veřejnosti a ze svých vlastních projektů.

LN Říkáte, že noční život přitahuje mladé vzdělané lidi, které stojí za to si ve městě udržet. Praha má ale problémy i s účastníky takzvaných stag parties, kteří přijíždějí hlavně za levným alkoholem a dívkami…
Já vždy říkám, že když se lidé zapojí, mají tendenci se lépe chovat. My ten problém máme v Amsterdamu také, ale spíš bych tomu měl říkat příležitost. Nemyslím si, že by bylo řešením zvýšit daně a těch lidí se zbavit. Pokud lidé používají vaše město jen jako dekoraci ke svým párty, potom řvou v ulicích a dělají problémy. Nestačí jen to, že přijde policista a řekne jim, aby s tím přestali. Je třeba myslet i na vzdělávání a prevenci. My začínáme už na letišti Schiphol. Když lidé přiletí, přečtou si: Vítáme vás, budete se tu mít skvěle a ve městě se dobře pobavíte, ale prosím, respektujte ho.

Samozřejmě že nějakých 25 procent lidí si stejně bude dělat, co chce. Na ty ať nastoupí policie a postará se o ně, klidně i pomocí obušků. Část lidí to ale pochopí. Důvod, proč tomu věřím, je říjnový amsterdamský taneční festival. Trvá pět dní, každý rok se ho účastní 375 tisíc lidí, z toho 95 tisíc tvoří cizinci. Policejní statistiky přitom ukazují, že ty dny nejsou o nic horší než běžná sobotní noc. Co to znamená? Že když jsou lidé zapojeni a přijedou na nějakou kapelu či dýdžeje a mají připravenou chytrou legislativu, o níž jsem mluvil, chovají se lépe.

LN Pražští politici přišli s nápadem vytvořit hospodské či barové uličky mimo historické centrum, aby opilci neobtěžovali obyvatele centra. Jak se díváte na takovou politiku?
Nemyslím si, že můžete někam přesunout turisty. Lidé vždy chtějí jít do centra, nejen do barové uličky. Když vytvoříte takovou čtvrť, řeknete lidem, kteří tam žijí, co je čeká? Je potřeba se zamýšlet nad dopady takového kroku. A pokud je to jen ulička s bary bez živé hudby a další kultury, co z toho město bude mít? Jakou image chcete Praze vytvořit? Image krásného města s levným alkoholem? Ne, spíš budete chtít mít image krásného místa, kam jezdí mladí talentovaní filmaři, aby zde natočili své první filmy.

LN Setkal jste se v Praze na nějakém jednání s lidmi z radnice?
Neměl jsem příležitost. Doufám ale, že když si o tom lidé přečtou, začnou se více zajímat. Nevím, zda vědí, že jsem zde na konferenci. Mohou to ale brát jako výzvu ke spolupráci, Amsterdam i Praha mají hodně společného, je tu velký prostor pro spolupráci.

LN Dalším problémem jsou pronájmy bytů přes server Airbnb. I tam vznikají potíže kvůli hluku, párty, navíc rostou nájmy…
Někdo je ochotný zaplatit 100 eur za noc, nikdy jsem ale neslyšel o tom, že by byl někdo ochotný platit 3000 eur měsíčně za nájem. Tomu se prostě nedá konkurovat a to je obrovský problém. V Amsterdamu jsme ustoupili od zcela volného trhu k povinnosti pronajímat maximálně na 30 dní v roce. 

K podobnému kroku se myslím chystá i Berlín. Z toho, co začalo jako sdílená ekonomika, se stala jen online recepce. Město se pak využívá jako jeden velký hotel. Třicet dní je myslím rozumných, na takovou dobu můžete jet i na prázdniny. Airbnb také na sebe musí vzít odpovědnost a lépe lidi vzdělávat o svých službách. Nikdy jsem neviděl kampaň z jejich strany, která by zákazníky nabádala k respektování sousedů. Bylo by přitom jednoduché jim poslat e-maily s takovýmto vzkazem.

LN Četl jsem, že kromě 24 hodin otevřených klubů chcete vytvořit i čtvrť, kde by byly k dispozici nonstop i jiné služby, třeba knihovna…
To je až další fáze mého projektu. Jak jsem zmiňoval, nejdříve chceme mít otevřené menší produkce, které by přitahovaly mladé talenty. Více experimentů vede také k více inovacím. Cítím ale potřebu otevření dalších prostor pro studenty, kam by se mohli chodit učit. Navrhuji tedy otevřít několik míst, kam by mohli mladí chodit, aby se v klidné a přátelské atmosféře učili. Prostor by byl zdarma, žádné pronajímání, to už existuje. Všechna místa, kde se dá v klidu pracovat nebo studovat a jež mají dobré internetové připojení, jsou stále plná. Můžeme tak klubům nabídnout, že když takový prostor vytvoří, dostanou rychleji licenci pro 24hodinový provoz.

LN V Kanadě nedávno zlegalizovali marihuanu. Jak vidíte v této souvislosti situaci v Nizozemsku, kde je sice nelegální, v coffee shopech se ale dá pořídit?
Svého času byla situace v Nizozemsku velmi progresivní (lehké drogy byly snáze dostupné než dnes – pozn. red.), teď je už ale zastaralá a přispívá k mnoha zločineckým aktivitám, které nejsou nutné. Problém je v tom, že pravicoví politici se bojí ztratit hlasy, a proto neudělají nic pokrokového. Budeme vytvářet nějaké pilotní projekty a starostové hraničních měst chtějí, aby byly na deset let. Jejich města totiž zažívají problémy s drogovými turisty – nikdo tam třeba nezaparkuje auto, protože všude parkují ta zahraniční. A vy nechcete město zaplavené lidmi, kteří přijíždějí kvůli „trávě“. Starostové tak tlačí na desetileté projekty, ale vláda couvá, asi se bojí, že ztratí čest, či co. Trend, k němuž dochází v Kanadě a USA, už není zastavitelný.

  • 1Diskuse


Milan Rokos

Autor

Milan Rokosmilan.rokos@lidovky.czČlánky


Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!