Devětasedmdesátiletá Valentyna Konstantynovská z východoukrajinského Mariupolu bere do ruky maketu útočné pušky AK-47 a ulehá na podložku na jógu, aby si procvičila míření na terč.
„Od roku 2014 jsem snila o tom, že se naučím zacházet se zbraní, ale říkali mi, babičko, na to jsi moc stará, zpětný ráz tě srazí na kolena,“ vypráví čilá seniorka reportérce televize al-Jazeera.
Do dobrovolnické jednotky se přihlásila hned po vypuknutí konfliktu rusko-ukrajinského konfliktu před osmi lety. A není sama. Společně s dalšími vrstevnicemi kopou zákopy, zajišťují zásobování i lékařskou péči a dokonce postavily rozhlednu. „Miluji své město, neodejdu. Putin nás nemůže zastrašit. Je to děsivé, ale my budeme stát za naší Ukrajinou až do konce,“ dodává Valentyna.
Válečná matematika podle exporadce ukrajinských vlád. Co by Putina stála invaze a kolik potřebuje vojáků? |
Branný výcvik pro zájemce všech věkových kategorií, od předškolníh dětí po seniory, organizuje batalion Azov z ukrajinské národní gardy. Lekce první pomoci, přežití a evakuace i kurzy střelby a bezpečného zacházení se zbraní bude nabízet pravidelně. Chce obyvatelstvo vyškolit, aby bylo v případě útoku soběstačnější a vojáci se mohli soustředit na vojenské záležitosti.
Kontroverzní hnutí Azov je často viněno z šíření neonacistické a rasistické ideologie. V jeho řadách působí stoupenci krajní pravice, veteráni z ukrajinské armády, ale i nadšenci z různých zemí od Itálie po Skandinávii. V roce 2019 bylo kvůli nenávistným projevům zakázáno na Facebooku.
Prapor se v minulosti podílel na pokusech o dobytí Doněcka. Jeho politické křídlo se sídlem v Kyjevě má jen malou podporu, v posledních parlamentních volbách v roce 2019 nezískalo žádné křeslo.
V Mariupolu jsou však příslušníci batalionu vnímáni jako obránci města. V roce 2014 se jim podařilo strategický přístav znovudobýt z rukou ruských okupantů podporovaných donbaskými separatisty. Kvůli své poloze jen asi 60 kilometrů od ruských hranic by v případě útoku byli v první linii.
Dobrovolníci skládají v Kyjevě slib věrnosti batalionu Azov.
Pro Konstantynovskou, která nesdílí politické názory Azova, je jedinou ideologií, na které jí záleží, obrana vlasti, pro kterou je ochotna udělat cokoli.
Souhlasí s ní i pětašedesátiletá Ljudmila Smahlenková. V bojích s povstalci na východní Ukrajině přišla před sedmi lety o člena rodiny. Po letech dobrovolnické činnosti si silné citové vazby vypěstovala ke všem mladým mužům, s kterými se setkává. „Snažíte se vojákům pomáhat a oni se stávají vašimi dětmi. Pak jeden z nich zemře a je to, jako by umíraly vaše děti,“ říká Ljudmila. I ona je připravena Mariupol bránit. „I kdybych se s nimi měla pustit do pěstního souboje. Nejsou to naši bratři,“ dodává rozhodně.
Školení se účastnila i dvaasedmdesátiletá Ljudmila Halbajová. V regionu, kde se mluví převážně rusky, vede bezplatné kurzy ukrajinštiny. I přes apokalyptické předpovědi západních médií však stále věří, že válka nakonec nebude. „V roce 2014 jsem neměla připravené evakuační zavazadlo a nemám ho ani teď. Když všechno kolem mě hořelo a hroutilo se, jen jsem koukala, jak bych mohla pomoci,“ říká. Cvičení se zbraní jí dodává klid a odvahu. „Musíme se nějak udržet a tohle pomáhá tlumit strach. Doufáme, že nám celý svět pomůže a k válce nedojde.“
