Překvapilo Vás vyjádření ruského ministra zahraničí?
Jak se to vezme. My vidíme realitu, ale ruský režim se stále snaží na diplomatické a rétorické rovině profilovat jako ochránce občanů Donbasu. Kvůli tomu ostatně Moskva rozpoutala „speciální vojenskou operaci“, tedy napadení Ukrajiny. Z hlediska oficiálně uváděných strategických cílů Ruska to proto poněkud překvapivé je. Oni tím totiž uznávají skutečnou realitu na Ukrajině, která jde nad rámec Donbasu.
Musíme se ptát, z jakého důvodu se rétoricky do této pozice posouvají a jaké mají další záměry s okupovanými teritorii. Protože pokud se bavíme o dosavadním průběhu války, tak se v poslední době koncentrovali na východ Ukrajiny. Toto je rozšíření původních ambicí a plánu, který na počátku představovali.
Proč právě teď? Je to reakce na to, že Ukrajina zahájila protiofenzívu na jihu Ukrajiny, případně proto, že se Rusku na východě Ukrajiny daří pomalu postupovat?
Těch motivací může být více. Je otázka, zda je to reakce na to, že se Ukrajinci snaží o znovudobytí Chersonu a jeho návrat pod ukrajinskou vlajku, nebo jestli si Rusové nevytváří podmínky pro další nástup. Hodně se spekuluje o budoucí podobě těch okupovaných území, tedy Chersonské, Záporožské, Doněcké a Luhanské oblasti. Mluví se o možnosti vypsání referenda v Chersonu a i dalších oblastech, čímž by se samozřejmě posunula mocenská základna a posílila kontrola Ruské federace nad částí tohoto území.
Hodně se též mluví o časovém horizontu, kdy v půlce září mají v některých částech Ruska proběhnout volby. Rusko může chtít uchopit iniciativu i v těchto dalších potenciálních regionech. Může to být rétorická příprava na nějaké další kroky, i když se nám zdá, že to je reakce na to, co se děje v tom regionu teď.
List Meduza s odvoláním na zdroje z Kremlu a prezidentské administrativy uvedl, že Kreml chystá připojit okupovaná území Ukrajiny jako nový federální okruh. Myslíte si, že tato možnost, ve světle vyjádření ruského šéfa diplomacie, je skutečně na stole?
Rusko jednoznačně na těchto územích posiluje svou přímou kontrolu. Když se například podíváme na vývoj uvnitř těch takzvaných separatistických republik, tak za několik týdnů a měsíců zde proběhla celá řada mocenských výměn a výrazně narostla kontrola ze strany Moskvy.
Kreml si přestal hrát na to, že fungují jakási separatistická teritoria, která by měla zůstat součástí Ukrajiny, ale takovým způsobem, aby Moskva skrze ně mohla manipulovat s děním v Kyjevě. Tato strategie se ukázala být neefektivní. Nyní vidíme nástup mnohem silnější ruské kontroly prováděný přes kádrovou politiku. A Rusko může připravovat pole pro další kroky v této oblasti.
Na druhou stranu taková integrace by pro Rusko nebyla vůbec snadná. Znamenala by celou řadu dalších nákladů, nejen co se týče přepsání hranic. Východ a jih Ukrajiny též Rusové vnímají hodně jinak než Krym. Připojení by tedy nebylo pro Moskvu tak snadné prodat vnitřnímu publiku jako tomu bylo u anexe „jejich“ poloostrova.
Byl by to i problém pro řešení válečného konfliktu. Pokud se podíváme na ruské zákony, tak v okamžiku, kdyby se regiony staly součástí Ruské federace, by Moskva mohla na základě vnitřních norem nasadit silnější nástroje, například i taktické jaderné zbraně.
Dává z vojenského hlediska pro Rusko smysl, aby kvůli jihu štěpilo své síly?
Když se podíváme na rovnováhu sil na bojišti, ruská strana sice pomalu postupuje, ale není to za cenu velkých ztrát a drtivých porážek Ukrajinců. V tom samém gardu se Ukrajina pohybuje na jižním křídle. Obě strany nyní do značné míry spoléhají na fragmentaci sil, která nijak zásadně neovlivňuje celkový vývoj na bojišti. Tedy, že mají navrch v jedné pro ně klíčové oblasti a zároveň nijak fatálně neprohrávají v té druhé.
Lavrov ospravedlňuje nové geografické cíle Moskvy tím, že Západ dodal Ukrajině zbraně dlouhého dosahu včetně amerických salvových raketometů HIMARS a oni nemohou dovolit, aby ohrožovaly Rusko. Není to záminka pro prodloužení války?
Přesně tak. Je to velmi alibistický argument. Oni si samozřejmě hledají záminky pro to, proč v konfliktu pokračovat a dále jej eskalovat. To se skutečně nedá brát jako validní argument. Ty údery těmito typy zbraní, především raketami HIMARS, nebyly primárně směřovány na ruské území, ale třeba na sklady munice, které jsou na okupovaném teritoriu. Ten argument je skutečně jalový.
Mohlo by Rusko tento argument využívat i k případnému napadení dalších zemí?
Nedovedu si to představit. Zvláště, když se bavíme o západních zemích. Rusko si je velmi dobře vědomo, že v této paritě sil naprosto ztrácí a má problémy i na samotné Ukrajině. Proto si nedovedu představit, že by Moskva ten konflikt nějakým zásadnějším způsobem rozšířila i proti jiným zemím, které mají vojenský potenciál mnohem větší než samotné Rusko. Zejména když se podíváme na principy kolektivní bezpečnosti v rámci NATO a EU.
Mohla by Ukrajina zkusit přenést konflikt i do samotného Ruska?
Ono se to z části děje, ale ne za pomoci těchto zbraní. Tam jsou jasně nastavené spojenecké limity ohledně možností používaní západních zbraní. Zejména Američané dávají velmi důrazně najevo, že nechtějí, aby konflikt dále eskaloval i do Ruska. Je to spíše Ukrajina, která se chápe vlastní iniciativy za pomoci některých zbraní. Ale ne těch s delší formou dostřelu jako jsou právě americké raketomety HIMARS. Takže spíše se konflikt nepřenese dál, Rusko to jen zneužívá v rétorické rovině.
