Pětačtyřicetiletý Petro Titienko se s manželkou a dvěma dětmi ocitl pod bombardováním hned v prvních dnech invaze. Jejich dům v Borodjance zasáhla střela a rodina se musela odstěhovat do nedaleké obce Družnij. Tam žila ve sklepě s vědomím, že na ulicích hrozí civilistům smrt.
Po řadě dní v izolaci se ale Titienko 18. března rozhodl, že po zákazu vycházení vyklouzne a zkontroluje rodinu svého bratra asi pět kilometrů daleko. Když procházel lesem, vynořili se ale z houští ruští vojáci, kteří ho obvinili, že chce dát ukrajinské armádě jejich pozice, a zadrželi ho.
„Bylo asi sedm večer. Prohledali mě, svázali mi ruce a na hlavu mi dali pytel. V lese mě přivázali k zadní části tanku, který nastartovali, takže jsem dýchal zplodiny z výfuku,“ popsal Titienko listu The Guardian. Po půl hodině vojáci motor vypnuli a Titienka nechali až do rána na mrazu.
„Už mě nebaví je zahrabávat do země“
Ráno Rusové přivlekli dalšího zajatce a společně s Titienkem ho posadili na tank. Cesta trvala asi hodinu. Ačkoli Titienko nic neviděl, slyšel své věznitele. „Zase si přivedl vězně?“ zeptal se údajně jeden z nich. „No a?“ otázal se druhý. „Už mě nebaví je zahrabávat do země,“ zněla odpověď.
Když tank zastavil, ruští vojáci Titienka uvrhli do díry v zemi. „Pořád nám nechceš nic říct?“ zeptal se ho údajně voják, jehož podle přízvuku odhadl na Čečence. „Slyšel jsem nabíjení samopalu a byl jsem si jistý, že mě tu zabijí a má rodina se nikdy nedozví, kde jsem zemřel,“ líčí Titienko.
 |
Okupanti ho ale nechali ležet v „hrobě“, kam hodili i druhého vězně, mnoho hodin, než je natlačili na korbu náklaďáku. Na cestu jim opět přetáhli pytel přes hlavu. Tentokrát je zavezli k lesní chatě. Podle Titienka mohlo být kolem šesté odpoledne. Tam vojáci začali s dalším výslechem.
„Celou noc se mě ptali, jestli špehuji pro ukrajinskou armádu. Vzali mi všechny doklady,“ uvedl Titienko. Nakonec mu vojáci opět zakryli oči a nahnali ho do místnosti, kde byli i další vězni. „Asi dvacet minut mě mlátili tyčí, poté mi stříleli nad hlavou. Celou dobu jsem se modlil,“ říká.
Ponižování a urážky
Ponižování pokračovalo. Vojáci ho svlékli do spodního prádla. „Hledáme na vašem těle ukrajinské tetování. Pokud ho najdeme, vyřízneme vám ho i s kůží. Jste Banderovci, jste nacisté,“ křičeli podle Titienka vojáci na zajatce a donutili je, aby si klekli.
„V oblečení jednoho zadrženého muže našli něco, co se jim nelíbilo. Odvedli ho ven a už se nevrátil. Vyvedli pak i dalšího muže,“ vypověděl Titienko. Přišel třetí večer a vojáci zajatcům rozdali ovesnou kaši. Poté je zavřeli do umýváren, kde spali na dlaždicích. „Bylo tam hrozně málo místa,“ říká Ukrajinec.
Následujícího rána přišlo něco, co nikdo z nich nečekal. Prochladlé, hladové a vyděšené je Rusové opět naložili do náklaďáku, odvezli a vysadili v polích poblíž vesnice Ozera, asi třicet kilometrů daleko od Titienkova domova. Byli volní. Když Titienko dorazil domů, okamžitě se rozhodl, že musí svou rodinu dostat co nejdříve na západ.
Svědectví vyjdou najevo
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj v úterý před Radou bezpečnosti OSN prohlásil, že v jeho zemi se odehrávají ty nejhorší válečné zločiny od druhé světové války a Rusko chce z Ukrajinců udělat tiché otroky.
Svět v minulých dnech obletěly fotografie z ukrajinského města Buča, kde Rusové během měsíční okupace zavraždili stovky civilistů. Na světlo světa se ale postupně dostávají také mnohá svědectví o zvěrstvech z dalších míst.
„Svědectví o zločinech ruských jednotek vyjdou najevo i v dalších městech, jako je Mariupol, Charkov nebo Borodjanka. Ruští vojáci se neliší od bojovníků teroristické organizace Islámský stát,“ prohlásil Zelenskyj.
