Když k Taťáně, která u silnice nedaleko ukrajinského města Kamjanske v Dněpropetrovské oblasti nabízí sex, přijdou vojáci, často od ní chtějí slevu. „Jsou ozbrojení, netroufnu se jim vzepřít. Řeknou, ať jdu s nimi na hodinu, ale poté mě žádají o více času. Nakonec je bavím celou noc, ale za stejné peníze,“ líčí žena.
Ruská invaze zasáhla každé pracovní odvětví v zemi, i prostituci. „Lidé, kteří prodávají sexuální služby, zranitelní i v době míru, se nyní ocitli v ještě větším ohrožení chudobou, nátlakem, násilím i zdravotními hrozbami,“ uvedlo vládou spravované Ukrajinské centrum veřejného zdraví.
Prostituce je na Ukrajině nelegální, ale široce tolerovaná. Před válkou patřila země k nejoblíbenějším destinacím sexuálních turistů v Evropě. V odvětví podle centra působí na třiapadesát tisíc sexuálních pracovníků. Válka výrazně snížila příjem mnoha z nich a vážně narušila sérii programů zaměřených na pomoc drogově závislým a léčbu lidí s HIV.
V době vypuknutí invaze žilo na Ukrajině podle OSN na 260 tisíc HIV pozitivních, z nichž 152 tisíc bylo na antiretrovirové léčbě. „Ta pomáhá snižovat přenos viru z pracovníků na klienty. Za poslední rok přestalo fungovat 40 zařízení pro léčbu HIV, zejména kvůli ostřelování,“ uvedlo centrum.
Podle OSN se podařilo Ukrajině zajistit dostatek zásob antiretrovirotik, ale jejich dodávka potřebným je nyní obří výzvou. Asi třetina lidí, kteří dostávali pomoc v souvislosti s infekcí HIV nebo drogovou závislostí, ji od konce léta nemá. Válka nás uvrhla o několik let nazpátek,“ míní ukrajinští sociální pracovníci, se kterými hovořil list The New York Times (NYT).
„Zbraně jsou všudypřítomné“
Tomu několik sexuálních pracovnic popsalo, že přes mnohá nebezpečí pracují dál, aby v této těžké době uživily sebe a své blízké. „První den invaze jsem vůbec nepřišla,“ uvedla Olena, jež se rovněž prodává u silnice nedaleko Kamjanske. „Druhý už jsem ale do práce šla,“ líčí.
Prostitutka Ljudmila uvedla, že si nyní účtuje 220 hřiven (130 korun) za hodinu, což je polovina její předválečné sazby. „Ani moji pravidelní klienti za mnou nemohli přijít, protože neměli peníze,“ uvedla s tím, že válka „podnikání“ změnila – vojáci se hrnou do měst a zbraně jsou všudypřítomné.
Některé ženy mají teď při práci větší strach. „Nenasedla bych do auta, ve kterém by sedělo více mužů,“ popsala Olena. Špatnou zkušenost má i Taťána. „Někteří muži odmítají zaplatit plnou cenu. Slíbí mi nějakou částku a pak mi dají půlku s tím, že teď mají méně,“ míní.
Prostitut Denys, jenž žije v Kyjevě a jehož klienti jsou zejména gayové, má od ruského úderu zákazníků pomálu. „Lidé jsou duševně vyčerpaní. Mají teď jiné priority než sex,“ říká. Místo prostituce si nyní vydělává pomocí sociálním pracovníkům, se kterými obchází potřebné.
Vlada, která pracuje v nevěstinci ve městě Dnipro a živí svou matku, měla dříve až osmnáct klientů denně. Nyní je to podle ní kolem sedmi. „Dříve nám zákazníci dávali navíc velké dýško, teď mi zbyde tak 1 500 hřiven (900 korun) poté, co dám půlku majiteli podniku,“ uvedla.
„Před válkou jsme v Dnipru věděli o 2 300 sexuálních pracovnících. Mnoho dalších se do města přestěhovalo poté, co unikli bojům,“ uvedla Iryna Tkačenko z charitativní organizace Virtus, která prostitutkám a prostitutům pomáhá, zejména s přístupem ke kondomům a antiretrovirotikům. „Vybudovat si s nimi důvěru ale vyžaduje čas,“ uzavírá.