Japonsko si připomnělo 70 let od kapitulace, císař mluvil o vině:
|
Na tyto otázky odpovídají dopisy příbuzným dvou letců – 22letého Uehary Rjójiho a 23letého Hajašiho Ičizóa – a naprosto ojedinělý deník námořníka Minorua Wady, protože takové zápisky byly v japonských jednotkách přísně zakázány. Tato tři svědectví ze závěrečné fáze druhé světové války v Tichomoří, která skončila přesně před 70 lety, spojuje prosba, aby jim rodiče odpustili jejich volbu a osudový krok. Odráží se v nich smutek a bezradnost z konečného a předčasného rozloučení i zamyšlení nad tehdejší japonskou společností.
Uehara Rjóji například napsal: „Jsem okouzlen liberalismem. Svobodou jednotlivce. I pro Japonsko, má-li jako země existovat ještě dlouhé roky, je zřízení zaručující svobodu jednotlivce nutností. I když to teď možná zní jako naprostá pitomost.“
Pilot Ičizó se svěřil: „Maminko, i Pán Ježíš se přece modlil: ,Ne má, ale Tvá vůle ať se stane.‘ V poslední době čtu bibli každý den. Hlavně proto, že když si čtu bibli, cítím se, jako bych byl vedle Tebe. Bibli i zpěvník žalmů si s sebou vezmu do letadla.“
Minoru Vada, pilot sebevražedné ponorky.
Minoru Wada si do svého deníku napsal: „Já už opravdu nic nepotřebuju, opravdu nic nechci. Nepotřebuju povzbuzení, nechci slova útěchy, zejména pokud by to měly být zase jenom samé kecy. Co bych teď chtěl, jsou slzy…“
