Lidovecká frakce von der Leyenovou do čela EK podpoří, socialisté jsou z výsledku summitu zklamaní |
Pro křesťanskou demokratku bude znamenat stěhování do Bruselu přísně vzato návrat domů. Právě v unijní metropoli se před 60 lety narodila. Její otec, Ernst Albrecht, zde pracoval pro tehdejší Evropské hospodářské společenství. Kvůli tomu byly jeho děti svého času považovány za potenciální cíl levicově extremistických teroristů z takzvané Frakce rudé armády.
Později se vrátila celá rodina do Německa, když Albrecht vstoupil do regionální politiky v Dolním Sasku. Jako pozdější premiér patřil na přelomu 70. a 80. let k hlavním tvářím německých křesťanských demokratů.
  |
Budoucí šéfka Evropské komise vyrůstala spolu s dalšími šesti sourozenci nedaleko Hannoveru. Kromě zájmu o politiku a veřejné záležitosti převzala od svých rodičů také životní model v podobě početné rodiny: i von der Leyenová má sedm dětí. Vystudovala medicínu a ekonomii, nějakou dobu pracovala v lékařském výzkumu.
V politice na sebe poprvé upozornila v devadesátých letech, když se stala ministryní práce a sociálních věcí v Dolním Sasku. Zaujala neotřelým stylem vystupování na veřejnosti a začala si budovat image moderní, otevřené, komunikativní a liberální političky.
V roce 2005 ji proto tehdy čerstvá kancléřka Angela Merkelová svěřila ministerstvo pro otázku rodiny. V této době vyvolalo velkou pozornost, když se souběžně s výkonem ministerské funkce věnovala péči o svého otce, který v té době trpěl Alzheimerovou nemocí.
Němečtí politici von der Leyenovou tvrdě kritizují. Vadí jim aféry na ministerstvu i to, že nekandidovala v eurovolbách |
Podpora Merkelové
O von der Leyenové se postupem času mnohokrát spekulovalo, že by jednou mohla Merkelovou nahradit v čele vlády nebo Křesťanskodemokratické unie (CDU). Kancléřka ji zjevně nikdy nepovažovala za možnou konkurentku a dávala jí ve svých vládách relativně velký prostor.
Výměnou za to von der Leyenová Merkelovou plně podporovala ve všech klíčových otázkách, kterým jako šéfka vlády čelila, ať už se jednalo například o záchranu eurozóny, nebo o uprchlickou krizi. V roce 2013 dosáhla politička na dosavadní vrchol kariéry, když se stala ministryní obrany.
Spor s velením armády
Zde ovšem čelila řadě problémů, které souvisely s nedostatky v armádní výzbroji či kontroverzními zbrojními zakázkami. Postupem času se dostala i do ostrého sporu s velením armády, když například otevřeně kritizovala, že část bundeswehru stále ještě uctívá a udržuje vojenské tradice nacistického wehrmachtu.
Čelila také kritice, že její ministerstvo zaměstnává příliš mnoho externích poradců, aniž by byl jasný jejich přínos.
Podobně jako někteří další němečtí politici předtím byla von der Leyenová také v podezření, že opsala část své doktorské práce v oboru lékařství. Akademický senát Lékařské školy v Hannoveru ovšem nakonec dospěl k názoru, že si může titul ponechat, i když potvrdil, že při citování pramenů nepostupovala vždy správně.
Jako šéfka resortu obrany Ursula von der Leyenová silně propagovala vojenskou spolupráci s Francií, stejně i takzvanou Stálou strukturovanou spolupráci PESCO.
