Poprask kolem slavné fotky z Vietnamu. Autorovi ji ukradli, tvrdí dokument

  15:56aktualizováno  15:56
Organizace World Press Photo pozastavila u slavného snímku „napalmové dívky“ určení autora. Důvodem jsou pochybnosti vyvolané novým dokumentem, který zpochybňuje více než padesátiletou verzi o vzniku jedné z nejikoničtějších fotografií 20. století.
Jeden z nejslavnějších snímků z vietnamské války zachycuje zděšené děti při...

Jeden z nejslavnějších snímků z vietnamské války zachycuje zděšené děti při útěku před napalmem, kterým letadla Jižního Vietnamu zaútočila 8. června 1972 na údajné skrýše Vietkongu poblíž Trang Bang. Jeden z letounů omylem shodil napalm na jihovietnamské vojáky a civilisty. Vystrašená dívka na snímku ze sebe při útěku strhla hořící šaty. | foto: AP

Fotografie s oficiálním názvem The Terror of War, známá spíše jako „Napalm Girl“, vznikla v červnu 1972 během války ve Vietnamu a dlouhodobě se připisovala Nicku Utovi, tehdy 21letému fotografovi agentury Associated Press (AP). Ut za snímek, který zachycuje devítiletou dívku Phan Thi Kim Phuc utíkající z napalmem zasažené vesnice, získal v roce 1973 ocenění World Press Photo of the Year, připomíná deník The Guardian.

Dokument The Stringer, uvedený letos v lednu na festivalu Sundance, však tvrdí, že skutečným autorem je Nguyen Thành Nghe – řidič a příležitostný přispěvovatel agentury AP. Podle autorů filmu nebyl Nghe nikdy uznán jako autor jen proto, že nebyl oficiálním zaměstnancem agentury. Tvůrci přitom pracovali se svědectvími příbuzných i bývalých kolegů z válečné redakce v Saigonu.

World Press Photo zahájila vlastní pětiměsíční vyšetřování a došla k závěru, že na základě polohy, vzdálenosti a použité techniky mohli být Nghe či jiný fotograf Huỳnh Công Phúc ve vhodnější pozici k pořízení snímku než Ut. Organizace však zdůraznila, že nezpochybňuje samotnou pravost fotografie, pouze její autorství. Ocenění z roku 1973 zůstává v platnosti.

Agentura AP naproti tomu tvrdí, že nenašla pro změnu autorství důkazy. V květnu zveřejnila už druhou obsáhlou zprávu, podle níž sice není možné autorství Nicka Uta jednoznačně potvrdit, ale ani vyvrátit.

Zásadní překážkou je podle AP časový odstup, chybějící materiály i úmrtí několika přímých svědků. World Press Photo proto ponechává autorství jako „nezjištěné“, dokud se neobjeví průkazné nové důkazy.

Od hrůzy ke smíření

Kim Phuc byla těžce zraněna 8. června 1972, kdy jihovietnamská armáda omylem bombardovala vesnici Trang Bang, považovanou za baštu Vietkongu. Rodina se ukryla v pagodě, ale Kim vyšla ven právě ve chvíli, kdy letouny shodily napalmové bomby. „Viděla jsem jsem čtyři padající bomby, a pak už mě pohltily plameny,“ vzpomínala později. Oblečení jí shořelo, tělo zachvátil oheň.

Dívka začala utíkat po silnici směrem k jihovietnamským vojákům, přičemž ji zachytily fotoaparáty přítomných novinářů. Byla v šoku, zraněná a silně popálená. Fotograf Ut ji naložil do auta a odvezl do nemocnice, čímž jí zachránil život. V nemocnici strávila 14 měsíců a prodělala 17 operací.

Po válce se její život změnil v boj nejen s fyzickými následky, ale i s psychickým traumatem. V následujících letech se potýkala s depresí, pocity studu a myšlenkami na sebevraždu.

„Nenáviděla jsem tu fotografii. Připadala jsem si ošklivá a styděla jsem se za to, že jsem na ní nahá,“ svěřila se později.

Setkání s Utem, jehož považuje za zachránce, se odehrálo znovu v roce 2010 v Miami. Ut byl za snímek nazvaný The Girl in the Picture oceněn Pulitzerovou cenou a fotografie se stala jedním z nejsilnějších protiválečných symbolů 20. století. Výrazně ovlivnila veřejné měnění ve Spojených státech.

V devadesátých letech Kim Phuc emigrovala do Kanady, kde založila nadaci Kim Foundation International. Ta poskytuje lékařskou a psychologickou pomoc dětem, které utrpěly v důsledku válek podobné rány, jaké zasáhly ji. „Pokud se všichni naučíme žít s láskou, nadějí a odpuštěním, válka nebude potřeba,“ dodala Kim.

V roce 2022 podstoupila v Miami poslední fázi léčby svých popálenin. V tamním dermatologickém institutu absolvovala dvanácté a závěrečné kolo laserové terapie. Zákrok proběhl přesně padesát let po tragické události, která ji poznamenala na těle i duši.

„Už nejsem obětí,“ řekla v roce 2010 během rozhovoru pro stanici CBC. „Jsem přeživší. Před 50 lety jsem byla obětí války, ale teď jsem matka, babička, pomocnice a přítelkyně, která volá po míru.“

Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.