Když včera šéfa Bílého domu přijímal prezident Guatemaly, Chávez se přesunul do sousední Nikaraguy sandinovce Daniela Ortegy a pokračoval v konfrontačním stylu.
Chávez využil Bushovu cestu po Jižní Americe, jež dnes končí, k tomu, aby s Bushem svedl ideologickou bitvu. Americký prezident přijel s cílem zlepšit pověst USA v tomto, jak mnozí komentátoři poznamenali, Amerikou „zanedbávaném“ regionu.
Bush většinou hovořil o podpoře, které se Latinos mohou v budoucnu od USA dočkat, o demokracii, svobodě a obchodu. V Brazílii šlo hlavně o spolupráci při výrobě etanolu. V tomto alternativním palivu Bush vidí velkou budoucnost.
Chávez kontroval. Bush si podle něj až nyní ke konci svého mandátu všiml chudoby Latinos (podle BBC z 550 milionů obyvatel kontinentu žije v bídě 220 milionů lidí), demokracii Chávez označuje za systém americké dominance a budování etanolových polí za další rabování přírodních zdrojů kontinentu. Bush zase Cháveze nepřímo obvinil z diktátorských praktik a jeho socialistické experimenty, především potom znárodňování, označil za cestu k bídě. Kdo se tedy může v tomto soupeření o sympatie Latinos v současnosti cítit vítězem?
Vývozce revoluce v. vývozce svobody
Hugo Chávez je dnes nepochybně vlivným hráčem Jižní Ameriky. Podle časopisu Newsweek plní životní sen Fidela Castra a Ernesta Che Guevary. Na rozdíl od kubánského vůdce a argentinského revolucionáře se totiž Chávezovi podle časopisu daří vyvážet socialistickou revoluci do světa.
Faktem je, že dodávky zlevněné ropy z něj dělají „laskavého strýčka“. Na peníze z ropy, kterou Venezuela oplývá a jejíž zásoby se začínají dostávat pod Chávezovu kontrolu, totiž mnozí Latinos slyší. Jejich život komplikuje řada sociálních nedostatků - nemají dost jídla, oblečení a lékařské péče, nemohou studovat či důstojně bydlet.
Caracas a Havana (s podporu Caracasu) proto do mnoha částí Jižní Ameriky posílají lékaře, učitele, sociální pracovníky či bezpečnostní experty. USA, které Chávez a Castro označují za viníky bídných životních podmínek Latinos, zde v konkurenci této solidarity prohrávají na plné čáře. Směrem k Jižní Americe z Washingtonu zaznívají jen velikášská slova o demokracii a svobodě nebo varovná prohlášení o jejím ohrožení.
Latinoameričan si ale raději vybere bezplatného kubánského lékaře, než aby poslouchal prázdná slova o svobodě, která mu z jeho bídné perspektivy nic neříkají.
Politická mapa současné Jižní Ameriky jasně ukazuje, že se Latinos přiklonili k levici, jež v některých případech sklouzává k socialismu.
Profesor Josef Opatrný ze Střediska iberoamerických studií Univerzity Karlovy za úspěchem levicových vůdců vidí zklamání lidí z vojenských režimů z 60. a 70. let. „S výjimkou Chile přivedly tyto režimy země k ekonomickému krachu. Následné demokratické vlády sice dosáhly jistých úspěchů, očekávání veřejnosti však vesměs nenaplnily,“ řekl pro LN Opatrný s tím, že logicky tak přišla řada na levicové politiky, kteří svými sliby získali ve volbách dostatek hlasů.
Bylo by ale zavádějící tvrdit, že Chávez má dnes za sebou celou Latinskou Ameriku, která jako jeden muž povstane proti „americkému impériu“. Za radikály typu Cháveze lze označit jen prezidenty Bolívie a Ekvádoru Eva Moralese a Rafaela Correu. Řada dalších levicových vůdců jsou umírnění politici.
Levice v. levice
Největší naděje Američané vkládají do Brazílie prezidenta Luly. Ten neodmítá americkou vizi zóny volného obchodu (požaduje ale po USA, aby nedotovaly americké zemědělce, kteří by v případě vytvoření zóny měli nesrovnatelně lepší podmínky pro podnikání), zavázal se k vzájemné spolupráci na výrobě biopaliv a je zastáncem demokracie, tedy pluralitního systému bez revolučního patosu.
Stačilo Lulu bedlivě poslouchat, když na adresu Fidela Castra nedávno prohlásil, že comandante propásl šanci na to, aby dal Kubáncům svobodu.
I profesor Opatrný vidí jasný odklon Luly od radikální větve levicové politiky, reprezentované venezuelským vůdcem. „Chávezova socialistická solidarita má už první praktické výsledky v podobě sporů mezi Moralesovou a Lulovou vládou. Oba se přitom hlásí k socialismu,“ všiml si Opatrný. Podle něj si dnešní levicoví vůdci navíc dávají pozor na to, aby svou zemi nevedli cestou Kuby a Nikaraguy. „Výsledky těchto radikálních experimentů jsou dostatečně odstrašujícím příkladem,“ dodal profesor.
