Washington se podle nich cítí povzbuzen tím, jak americké síly na začátku ledna sesadily venezuelského prezidenta Nicoláse Madura. I tehdy Američanům pomohla osoba z Madurova nejbližšího okolí.
Pilířem kubánského hospodářství je už více než 20 let dotovaná ropa dodávaná spřízněným režimem ve Venezuele. Po Madurově svržení chtějí Spojené státy této závislosti využít a venezuelskou ropu pro Kubu zadržují. Podle ekonomů Kubě zásoby ropy mohou dojít v řádu týdnů, což by její hospodářství zcela ochromilo.
Americký prezident 11. ledna na své síti Truth Social uvedl, že Kuba už žádnou ropu ani peníze z Venezuely dostávat nebude. Kubánskému vedení zároveň doporučil dohodnout se, a to „dříve, než bude příliš pozdě“.
Trump totiž odmítá usilovat o změny režimů způsobem, jakým je Spojené státy prováděly v minulosti. Místo toho se snaží využívat příležitostí, které se naskytnou, a uzavírat dohody. Zároveň nechce, aby pád režimu vyvolal nestabilitu či humanitární krizi.
Venezuelský model bude ale podle WSJ na Kubě obtížné zopakovat. Během své téměř 70leté historie nebyl komunistický režim v Havaně nikdy ochoten vyjednávat o změnách svého politického systému a zaváděl pouze drobné hospodářské změny.
Na ostrově také na rozdíl od Venezuely neexistuje silné opoziční hnutí. Režim odpor občanů úspěšně potlačuje. Rozsáhlé protesty na Kubě propukly pouze dvakrát, v letech 1994 a 2021. Vyvolala je špatná ekonomická situace v zemi.
