Pákistánská diplomacie vsadila na osobní vazby a silná gesta směrem k Donaldu Trumpovi. Ústřední roli v diplomatických snahách sehrál velitel pákistánské armády Asim Munir.
Islámábád si prezidenta Trumpa naklonil už dříve tím, že ho nominoval na Nobelovu cenu za mír, čímž si u amerického lídra zajistil značnou přízeň. Donald Trump se díky tomu o Munirovi často zmiňuje jako o svém „oblíbeném polním maršálovi“.
Na druhé straně má Pákistán s Íránem 900 kilometrů dlouhou hranici i pevné historické vazby. A dokonce formálně zastupuje íránské diplomatické zájmy ve Spojených státech, kde Teherán nemá vlastní velvyslanectví.
Záchrana burzy
Jak velí známé pravidlo – za vším hledej peníze. V tomto případě nešlo Islámábádu jen o zachování světového řádu či strach z Trumpem avizovaného konce civilizace. Podle agentury Bloomberg byl motivovaný čistým pudem sebezáchovy.
Pákistánská ekonomika je kriticky závislá na dovozu ropy a zkapalněného zemního plynu přes Hormuzský průliv. Narušení dodávek by zemi uvrhlo do těžké hospodářské krize. Ekonomický tlak byl jasný: vláda musela nedávno zrušit plošné dotace na paliva a zvýšit ceny benzínu i nafty, aby prudký nárůst cen ropy zvládla.
Státní kasa navíc po nedávném krachu klíčové půjčky od Emirátů zela prázdnotou a hrozba širší války by zemi finančně dorazila. Příměří tak zafungovalo jako obří záchranná brzda. Okamžitá úleva byla natolik obrovská, že když zpráva o dohodě dorazila na burzu, nadšení investorů vystřelilo akcie tak prudce vzhůru, že systém musel obchodování na hodinu úplně zmrazit.
Čínský stín
Přestože Pákistán vypracoval takzvanou Islámábádskou dohodu, která tvořila prvotní rámec pro zastavení bojů, k finálnímu ústupku Teheránu přispěla jiná velmoc. Klíčovou roli v závěru sehrála Čína, jejíž ministr zahraničí na poslední chvíli zasáhl a požádal Írán o flexibilitu. Pomohla tak dostat Írán k dohodě a oficiálně podpořila pákistánskou zprostředkovatelskou roli.
Nabízí se historická paralelu s rokem 1971. Tehdy Pákistán podobným způsobem zprostředkoval pro administrativu prezidenta Richarda Nixona a Henryho Kissingera tajnou cestu k navázání diplomatických vztahů s Čínou.
Pákistánská vládaAčkoliv má stát formálně civilní vládu v čele s premiérem Šahbázem Šarífem, skutečným centrem moci a hybatelem zahraniční politiky je armáda, reprezentovaná právě maršálem Munirem. Šarífův kabinet lidé neuznávají jako legitimní. K moci se dostal po kontroverzních volbách, ze kterých armáda vyšachovala nejpopulárnějšího pákistánského politika, expremiéra Imrana Chána, jehož nechala uvěznit. |
Odbornice na Pákistán Farzana Šaikhová z institutu Chatham House však pro britský deník The Times ovšem upozornila, že tehdy Pákistán očekával za své služby americkou odměnu, která nakonec nepřišla. Zopakování tohoto scénáře mu může hrozit i nyní.
Pokud příměří selže, Pákistán se vystavuje vážnému nebezpečí, varuje stanice BBC. Neznámou je tajný obranný pakt se Saúdskou Arábií, který byl podepsán v roce 2025. Profesor Farhan Siddiqi v rozhovoru pro BBC uvedl, že případná aktivace tohoto paktu a vtažení Pákistánu do války po boku Saúdů by znamenalo ohrožení celé západní pákistánské hranice.
Další hrozbu představuje domácí politika. Už tak nestabilní vládou může cloumat skutečnost, že v zemi žije druhá nejpočetnější šíitská populace na světě. Po útoku na íránského nejvyššího vůdce totiž vypukly v Pákistánu rozsáhlé proíránské demonstrace, při kterých umírali lidé.
Bývalá velvyslankyně Maleeha Lodhiová pro BBC konstatovala, že veřejné mínění v zemi je silně nakloněno Íránu, což vláda nesmí ignorovat.
Michael Kugelman z Atlantic Council sice pro Bloomberg komentoval událost jako jeden z největších úspěchů pákistánské zahraniční politiky za poslední desetiletí, ale pokud se boje znovu rozhoří, Pákistán podle něj může čelit obvinění z naivity a z toho, že jen poskytl oběma stranám prostor pro přípravu na další konflikt.
Desetibodový plán ukončení války podle íránské televize1. Úplné ukončení války v Iráku, v Libanonu a v Jemenu. 2. Úplné a trvalé ukončení války s Íránem bez časového omezení. 3. Úplné ukončení všech konfliktů v regionu. 4. Znovuotevření Hormuzského průlivu. 5. Vypracování protokolu a podmínek k zajištění svobody a bezpečnosti plavby v Hormuzském průlivu. 6. Úplné uhrazení nákladů na obnovu Íránu. 7. Úplný závazek zrušení sankcí vůči Íránu. 8. Uvolnění íránských finančních prostředků a zmrazených aktiv držených Spojenými státy. 9. Írán se plně zavazuje, že nebude usilovat o získání jakýchkoli jaderných zbraní. 10. Okamžité příměří vstoupí v platnost na všech frontách ihned po schválení výše uvedených podmínek. |
