Washington ale informaci nezveřejnil, podle historiků oslovených agenturou AP totiž nechtěl riskovat roztržku s tehdejšími sovětskými spojenci.
ČTĚTE TAKÉ: |
Podle zveřejněných dokumentů odvedli němečtí vojáci v roce 1943 skupinu britských a amerických vojenských zajatců k masovým hrobům, které objevili na území, jež krátce předtím dobyli na Sovětském svazu. Nacistické Německo chtělo válečné vězně využít, aby svým svědectvím o hrobech přispěli k protisovětské propagandě. Němci také doufali, že se tak podaří vytvořit rozkol mezi západními spojenci a Sovětským svazem.
Kódované zprávy Washingtonu
Vojáci Donald Stewart a John Van Vliet o tom, co viděli, informovali kódovanými zprávami Washington. Ve svých zprávách mimo jiné uvedli, že těla už byla ve značném stadiu rozkladu, a proto nemohlo jít o oběti Němců, kteří území dobyli teprve nedávno.
Podle historických záznamů ale Washington na informace o válečném zločinu nijak nereagoval. Historici se domnívají, že tehdejší americký prezident Franklin Delano Roosevelt nechtěl riskovat roztržku se sovětským diktátorem Josifem Stalinem, který byl spojencem USA proti nacistickému Německu.
Historické dokumenty také ukazují, že Van Vliet po válce napsal dvě zprávy o katyňském masakru. První z roku 1945 záhadně zmizela. Druhá z roku 1950 sloužila zvláštnímu výboru amerického Kongresu k prošetření katyňských událostí. Výbor v roce 1952 došel k závěru, že není pochyb o sovětské vině za masakr.
Bílý dům se ale ani poté ke katyňským událostem veřejně nevyjadřoval. Teprve po roce 1990, kdy se sovětský prezident Michail Gorbačov Polsku za masakr oficiálně omluvil, začal Washington mluvit o sovětské vině za masakr jako o nezpochybnitelné skutečnosti.
V roce 1940 příslušníci sovětské tajné policie NKVD postříleli tisíce polských zajatců. Sovětský svaz dlouhá desetiletí popíral odpovědnost za masakr a jeho představitelé svalovali vinu na nacistické Německo.
