"Vláda však odmítá brát protestující vážně a postavit se k celé situaci čelem, navíc účelově manipuluje s realitou," říká Piptová, doktorandka Univerzity sv. Klimenta Ochridského v Sofii.
Lidovky.cz: Jak to v posledních dnech vypadá v bulharských ulicích?
Každý večer se až 70 tisíc lidí vydává do ulic Sofie, aby prošli sedmikilometrový okruh centrem. Pochod začíná každý večer před budovou Úřadu vlády a prezidentským sídlem. Pokračuje centrální ulicí, projde kolem budovy Národní rady, kde se skanduje, a pokračuje k významnému protestnímu místu na Orlím mostě. Tam se protestující opět shromáždí, hned jakmile projdou kolem Národního paláce kultury a sídla tří politických sil zastoupených v parlamentu: koaliční BSP (Bulharská socialistická strana) a DPS (Hnutí za práva a svobody) a opoziční GERB (Občané za evropský rozvoj Bulharska). Poslední z politických sil, která se v posledních volbách dostala do sněmovny a na níž závisí fungování koalice, je nacionalistická ATAKA. K ní se protestujícím zatím nepodařilo dostat, protože přístupové cesty každý večer blokují policejní jednotky, a to na příkaz lídra strany Volena Siderova.
Tato trasa byla nedávno rozšířena o „promenádu“ na trojproudovou městskou tepnu Carigradsko šose (Cařihradská cesta), kde se protestující shromažďují, aby „policajtům ulehčili přepočítání účastníků protestů“. Důvodem bylo opakované zveřejnění oficiálního odhadu bulharské policie, která od počátku protestů hovoří maximálně o třech a půl tisících protestujících v hlavním městě. Policie, stejně jako vládní představitelé, mlčí o protestech v jiných městech a regionech země. K nim se přitom přidávají i další města jako Plovdiv a Varna (dvě největší města po Sofii, pozn. red.), Pleven a Gabrovo. Demonstrovalo se i v Blagoevgradu, Pazardžiku a Burgasu.
Bulharsko a turistéTuristé většinou využívají balíčky CK, které zahrnují i přepravu. Většinou jde o kompletní servis, takže by neměli mít žádný problém. Neměl by nastat ani v případě, že turisté využijí k cestování autobus. |
Lidovky.cz: Loňské protesty souvisely s ekologií, letošní únorové zas s vysokými cenami energií. Co bylo roznětkou tentokrát?
Začalo to v podstatě nevinně, ale o to spontánněji. Předčasné parlamentní volby na začátku května 2013 se nesly v duchu doznívajících únorových protestů a rekordně nízké volební účasti (51,33 %, pozn. red.). Všechno bylo „ochuceno“ aférou týkající se 300 000 prázdných volebních lístků, nalezených 2 dny před volbami a připravených k transportu. Bývalá vládní strana GERB (člen EPP – Evropské lidové strany) sice volby vyhrála, avšak vládu vytvořila druhá nejsilnější politická strana BSP (člen PES – Strany evropských socialistů). 14. června kolem poledne oznámila vláda expresně schválenou nominaci na nového šéfa tajných služeb. Jméno 32letého Delyana Peevského je spojeno s oligarchickými kruhy a dvěma soudními procesy za zneužití pravomocí veřejného činitele. A tento člověk se měl stát ztělesněním bezpečnosti a ochrany národa! Ještě ten večer se několik tisíc občanů sešlo na protest v hlavním městě a požadovali odvolání Peevského z postu. Podobné „přešlapy“, jak to nazývá bulharská vláda, však neustaly. Proto ani protesty nepřestávají, ale naopak pokračují a nabývají na intenzitě a jasnosti ve formulaci požadavků.
Lidovky.cz: Za co přesně se tedy v Bulharsku demonstruje?
Aktuální protesty je možné chápat jednak jako pokračování těch předešlých. Nicméně zároveň jsou znakem toho, že pohár trpělivosti přetekl. Protestující se distancují od jakýchkoli politických stran, chovají se spíše apoliticky a nedůvěřivě k jakékoli politické formaci. Ty totiž vnímají jako ztělesnění mafiánských praktik a zhoubného nepotismu.
Lidé touží po změně bulharské politické kultury a definitivním odchodu starých struktur, bez výjimky přímých následovnic komunistického režimu. Žádají konečné zúčtování s oligarchickými skupinami, které jsou buď přímo napojené na tzv. politickou elitu v Bulharsku, nebo se úspěšně přerodily z řad BKP (Bulharská komunistická strana, k níž se jako hrdý pokračovatel hlásí BSP). Především však požadují doslovné „představitele národa“, kterým nejsou cizí hodnoty jako morálka, etika, slušnost a čest, či patřičné vzdělání - minimálně vysokoškolské, které v parlamentu nezřídka absentuje. Z těchto tří požadavků plyne komplexní, ale logický požadavek na odstoupení současné vlády.
Je třeba dodat, že ač v opozici, ani strana GERB nenaplňuje očekávání protestujících. V této chvíli se připravují nebo se již vedou soudní spory proti bývalým vysoce postaveným politickým představitelům kabinetu Bojka Borisova.
Lidovky.cz: Protesty trvají už od 14. června, tedy celý měsíc. Dosáhli za tu dobu demonstranti něčeho?
Ano i ne. Úspěch tkví v tom, že generace Bulharů narozených především v 70. a 80. letech možná poprvé ve svém životě není skeptická. Typický bulharský individualismus je prozatím v pozadí a protestující jsou víceméně jednotní. Setkáme se s ojedinělými excesy, ale spíše pozoruji velmi působivou kreativitu a vynalézavost, která zřídka přesahuje meze slušnosti. Nazve-li vládní koalice hanlivě protestující slovem „lumpen“ (zkratka z lumpenproletariátu, pozn. red.), další den demonstranti kontrují plakáty a tričky či SMS zprávami, hromadně zasílanými na čísla daných poslanců, s textem „Odstupte! Váš lumpen!“ Zdá se, jako by s každým dalším „přešlapem“ vlády sílilo odhodlání protestujících vydržet.
Lidovky.cz: To je spíše úsměvná součást protestů. Jaké jsou viditelné důsledky?
Reálně demonstranti nedosáhli ničeho. Zatímco protestům v Turecku a Brazílii, pravda mnohonásobně početnějším, se pozornost věnuje, o Bulharsku se toho za jeho hranicemi ví jen málo.Oficiální státní informační zdroje v součinnosti s vládními představiteli záměrně zamlčují skutečný počet protestujících, a dokonce i existenci protivládních protestů v dalších městech. Dokonce i česká ČT24 po dvou týdnech od začátku protestů odvysílala krátkou zprávu o „několika stech protestujících v hlavním městě Bulharska“. Žádala jsem o opravení tohoto chybného údaje, zatím bohužel marně.
Lidovky.cz: Jak se k situaci staví bulharská vláda? Mluví s demonstranty?
Vládní představitelé si jich nevšímají. Deyan Peevski byl sice odvolán, ale jen v důsledku protestů, a mezitím získal přístup k mimořádně citlivým a tajným informacím. Pouze čas ukáže, jaké to bude mít následky. Navzdory protestům premiér Plamen Orašarský jmenování Peevského i jeho osobu obhajoval. Po jeho odvolání zase zdůrazňoval, že šlo o chybu, která se může stát. Za tento krok si ale především Stanišev vysloužili uznalé poplácání po ramenou od předsedy Evropského parlamentu Martina Schulze. Ten na kongresu PES v Sofii, jímž evropští socialisté odstartovali svou volební kampaň, prohlásil, že je hrdý na to, že PES má v osobě Sergeje Staniševa tak silného lídra a státníka.
Lidovky.cz: V agenturách se ale objevují i zprávy o demonstracích na podporu současné vlády...
Ano, to je možné. V Sofii se organizují i takzvané kontraprotesty na podporu vlády. Avšak jejich součástí jsou i nábory agentur, které vyplácejí statistům od 20 do 30 leva (10 až 15 EUR) na osobu za 1 až 3 hodiny. Vládní představitelé sice prohlašují, že „na prvním místě je národ“, že „slouží národu“, že nikoli oni, ale „národ je podstatný“, přesto se teď nechávají chránit policií a železnými zátarasy. A před kým? Právě před národem.
Lidovky.cz: Jsou protesty poklidné, nebo dochází k otevřeným střetům demonstrantů s vládní mocí?
Protestující se snaží ignorovat provokace a zároveň se chovat slušně. Jako by svým chováním chtěli dokázat politickým špičkám, že slušnost a morálka nejsou prázdné pojmy. Po prvních dvou týdnech každodenního večerního vycházení do ulic se protestující rozhodli přitvrdit. Spustila to ignorace a zamlžování situace před zahraničními médii na nedávném setkání členů EU v Bruselu. Sergej Stanišev na novinářskou otázku ohledně protestů v Bulharsku odpověděl, že protestuje nevelký počet lidí, a poprosil novináře, aby „neporovnávali Sofii s provincií“.
Jak už jsem připomněla, protestuje se i v jiných městech. Bohužel, tato informace není mediálně přístupná ani pro bulharsky mluvícího, natož cizince. Kromě večerních demonstrací se lidé už druhým týdnem každé ráno scházejí na šálek kávy nebo čtení knihy, jako symbol protestu. Kromě toho hromadně posílají identicky znějící krátkou textovou zprávu na mobilní telefony vládních představitelů nebo se shromažďují před domem absentujícího politika a „povzbuzují“ ho, aby už konečně začal chodit do práce, kam se jako poslanec nechal zvolit.
Lidovky.cz: Zmínila jste neshody mezi skutečným a oficiálně odhadovaným počtem demonstrantů. Co stojí za tak markantním rozdílem?
Ranní protestní káva natolik podráždila poslance, že urychlenou legislativní procedurou prosadili cenzuru bulharské státní televize. Ta musí podle nového nařízení povinně naživo vysílat zasedání Národní rady, čímž je znemožněno informovat naživo o tom, co se děje před parlamentem. Další cenzurní úder přišel ze strany policie, která štábu státní televize zakázala využívat k natáčení vyvýšené místo na veřejné komunikaci v centru města. To bylo oficiálně zdůvodněno tím, že dav protestujících na místě překáží a údajně jej blokuje, ale skutečný důvod je pravděpodobně o dost prozaičtější: materiál televizního štábu zdokumentoval neuvěřitelné množství lidí, které v žádném případě nebylo možné přesvědčivě prezentovat jako „několik stovek“ či „kolem 3500 protestujících“.
