V Izraeli se objevují momenty, které připomínají nacistické Německo, varuje izraelský generál

Lidovky.cz: Do Prahy jste byl 1. listopadu pozván na bezpečnostní konferenci, jejímž letošním tématem bylo „Naše bezpečnost není samozřejmost“. Jaké téma jste otevřel?
Chtěl jsem především ukázat izraelskou perspektivu. My jsme totiž svým způsobem v první linii v boji proti terorismu. Potýkáme se s výzvami moderní války více než kdokoliv jiný. Jsme přece jenom národem, kterému se nejvíce vyhrožuje. V současnosti na naši zemi míří více než sto tisíc raket. To není s ničím srovnatelné. A právě proto, že neustále bojujeme, je nám vyhrožováno a žijeme pod permanentní hrozbou zničení našeho národa, jsem se rozhodl podělit o tuto perspektivu.

Lidovky.cz: Vyjmenoval jste teď řadu problémů, s nimiž se Izrael potýká. Setkává se armáda i s hybridní válkou, stejně jako některé východoevropské státy?
Mám trochu problém názvem „hybridní válka“. Naznačuje to, že jde o něco podivného, nekonvenčního. Podle mě je dnes naprostou součástí moderního způsobu boje. Ano, moderní válka je odlišná od té dřívější. Již není o tancích, obrněných vozidlech a letadlech. Je o boji s různými nesmiřitelnými entitami. Nejde v ní o území nebo o jasně definované cíle. Hovoříme spíše o střetu civilizací a o samotném rozdílu ve vnímání světa. Jednoduše se nelze usmířit s lidmi z islámských zemí, protože nemáte na čem stavět, když jejich cílem je zničit vaši zemi.

Lidovky.cz: Jaké jsou v současnosti největší výzvy, před kterými stojí izraelské obranné složky?
Řekl bych, že máme tři základní výzvy i vyzyvatele. Za prvé jsou to šíitské státy – koalice vedená Íránem, do níž je zapojen i Irák. Írán je silně přítomen i v Sýrii, v Libanonu díky Hizballáhu, ale i v Jemenu.

Za druhé je neustále před námi palestinská výzva, kde musíme najít řešení, což se nám nepodařilo desítky let kvůli historickým problémům. A za třetí je zde sunnitský radikalismus. U něj se zdá, že je na ústupu, jelikož byl Islámský stát na Blízkém východě téměř poražen, ale zůstávají zde stále myšlenky a snaha dělat všechny ty šílené věci. Nemůžeme to tedy ignorovat.

Bývalý předseda Vojenského výboru NATO a bývalý náčelník Generálního štábu Armády ČR Petr Pavel (vlevo) a bývalý náčelník Generálního štábu Armády ČR Jiří Šedivý spolu hovoří před zahájením konference o národní bezpečnosti, která se konala 1. listopadu 2018 v Praze při příležitosti 100. výročí nezávislosti republiky. V pozadí diskutují bývalý zástupce náčelníka generálního štábu Izraelských obranných sil Jair Golan (vlevo) a prorektor Vysoké školy CEVRO Institut Tomáš Pojar.

Lidovky.cz: Zmínil jste palestinsko-izraelský konflikt. Sám jste byl velitelem nebo jste bojoval za obou intifád. Jak vidíte současnou situaci mezi oběma národy? Je zde možný nějaký posun?
V současnosti jsme na mrtvém bodě, což je nepříjemná věc pro obě strany. Jsou zde jednak limity z pohledu izraelské vlády, ale také si musíme uvědomit, že dosáhnout nějaké dohody s Palestinci je dnes mnohem složitější než kdy v minulosti. Neexistují totiž jednotní čelní představitelé.

Pásmo Gazy kontroluje Hamás a má lehký vliv i v Judeji a Samaří (označení pro oblast Západního břehu Jordánu – pozn. red.). Na druhou stranu palestinští představitelé mají velký vliv v Judeji a Samaří, ale téměř minimální v Pásmu Gazy. Nemá pak smysl dojít k dohodě, když si Palestinci nebudou schopni vynutit její dodržování. V tuto chvíli nevidím způsob, jak se z tohoto mrtvého bodu dostat. Jediné, co můžeme udělat, je zlepšit ekonomickou situaci v Judeji a Samaří a snížit tlak.

Domnívám se také, že se musíme vrátit ke kořenům celého problému. Věřím, že aby mohla být případná dohoda dlouhodobě úspěšná, musíme do ní zapojit i ostatní státy jako Egypt nebo Saúdskou Arábii, čímž bychom vytvořili regionální rámec dohody.

Lidovky.cz: Prezident Miloš Zeman by tento měsíc měl otevřít Český dům v Jeruzalémě...
To je krok správným směrem. Mám na to velice pozitivní názor. Izrael stejně jako Česká republika chce, aby jej svět podpořil v tom, čím si je stoprocentně jistý. Stejně jako měly státy podpořit nezávislost Československa v roce 1938 po Mnichovské dohodě.

Je hloupé, že některé státy nám říkají, že si nemůžeme vybrat, co bude naše hlavní město. Nechceme kontrolovat východní Jeruzalém, ale chceme, aby státy měly svá velvyslanectví v západním Jeruzalémě, v našem hlavním městě, jako je tomu všude na světě. Tyto problémy by přece měly být už dávno za námi a my bychom se měli dívat do budoucnosti, ne do minulosti, a říkat si, jací jsme chudáci, že jsme tak trpěli.

Lidovky.cz: V roce 2016 jste v jednom svém projevu zmínil, že v Izraeli se objevuje proces, který vedl v Německu k holokaustu. Mohl byste to vysvětlit?
Ve spoustě zemí světa jsme mohli v posledních letech vidět, že fašisté začínají opět zvedat ruce. Důvody jsou různé. Domnívám se však, že na pocitu nejistoty, který lidé cítí, má značný podíl globalizace. Vzniká tak tlak na střední třídu, na komunity, na instituce jako rodina. Vytváří se situace, ve kterých se nechováme tak, jak bychom měli. Vzniká tím kultura založená mnohem více na násilí.

Generálmajor izraelské armády Yair Golan na bezpečnostní konferenci.

Lidovky.cz: A tento proces tedy probíhá i v Izraeli?
Ano, samozřejmě. Tyto procesy vedoucí k holokaustu se objevují i dnes. V Izraeli se staly určité incidenty a někteří politici se nechovali, řekněme, podle morálních standardů, které by podle mě měly být všem vlastní. Neřekl jsem, že v Izraeli žijeme jako v nacistickém Německu, ale že se objevují momenty, které se tomu značně podobají.

Lidovky.cz: Lze s tím něco udělat?
Věřím, že nejdůležitější pro samotnou existenci Izraele je morální a inteligenční převaha, myslím, že bychom měli tyto imperativy vnímat jako svaté. Nesmíme se jich vzdát ani v politice. Nikde a nikdy. Musíme se neustále dívat na morální hledisko každého rozhodnutí.

Pamatujeme si, proč nás nenáviděli, proč nás chtěli zničit. Ale dnes máme svůj nezávislý stát, a právě proto musíme neustále hledět na to, abychom se pokaždé zachovali morálně. Nejde o to být lepší než Palestinci nebo Syřané, ale o to, zda děláme správnou, nebo špatnou věc. A být v tom důslední.

Lidovky.cz: Co bylo pro vás nejtěžší rozhodnutí v rámci vaší kariéry v armádě?
Bylo jich mnoho, ale za poslední roky to rozhodně bylo otevření hranic pro syrské oběti války. Ne pro mě osobně, ale bylo velice složité přesvědčit lidi, že to je rozhodnutí, které musíme učinit. Byl jsem tehdy v čele izraelského Severního velitelství a byla to podle mě správná věc. Nemůžeme přece ignorovat utrpení, které vidíme hned za hranicemi naší země. Ačkoliv to vyvolalo velice vášnivou debatu v rámci Izraele, jsem na to hrdý.