Americká pošta prý splnila nařízení o korespondenčních hlasech, mělo by jít zhruba o 300 tisíc volebních lístků |
Hlavní výhodou korespondenční volby je to, že volič se nemusí osobně dostavit do volební místnosti – ta se může v řídce osídlených státech typu Montany či Nového Mexika nacházet i desítky kilometrů daleko. Právě vzdálenost od místa, kde se fyzické hlasování mělo provádět, byla historickým důvodem, proč ve Spojených státech v 19. století možnost korespondenčního hlasování zavedli. Tehdy to mělo umožnit volební akt vojákům, kteří sloužili na základnách mimo svůj domovský federální stát.
Postupně se ale okruh osob, které mohou volit „na dálku“, v USA rozšiřoval. Dnes tento způsob hlasování umožňuje všem voličům většina federálních států a v řadě z nich platí, že stačí, aby byla normalizovaná obálka s volebním lístkem odeslána nejpozději v den voleb. Například v Pensylvánii tak mohly být na základě rozhodnutí soudů započítány i hlasy, které dorazily do volebních místností v pátek, a v Nevadě se budou počítat i hlasy doručené 12. listopadu. Jiné státy ale vyžadují, aby lístky byly v den voleb již doručeny – ty, jež dojdou později, jsou neplatné.
Podle většiny průzkumů možnost korespondenčního hlasování zvyšuje volební účast: pohodlí, které tento způsob s sebou nese, přesvědčí k volebnímu aktu řadu voličů, kteří by se jinak do volebních místností z různých důvodů neobtěžovali.
Letošní prezidentské volby se co do podílu korespondenčních hlasů zapíší do historie jako rekordní, tento způsob volby zvolilo kolem dvou třetin hlasujících voličů. Nepochybně tomu „pomohla“ koronavirové infekce, jež v řadě voličů vyvolala strach před návaly ve volebních místnostech. Ani v minulosti však nešlo o žádnou výjimečnou záležitost, v prezidentských volbách před čtyřmi roky takto hlasovala asi čtvrtina z těch, kdo se pro volební akt rozhodli.
Neexistují žádné důkazy o tom, že by korespondenční hlasy byly náchylnější k chybám, či dokonce podvodům. V roce 2016 bylo kvůli formálním nedostatkům vyřazeno jen asi jedno procento korespondenčních hlasů – nejčastěji proto, že nesouhlasil podpis na volebním lístku s tím na obálce.
Ve světě jde o častý způsob
Pokud v těchto dnech prezident Donald Trump opakovaně zpochybňuje platnost korespondenčních hlasů, nemá pro to žádnou oporu v zákonech a ani se nemůže opřít o žádné případy dokázaných podvodů v minulosti.
V jistém smyslu je však Trump ve své snaze „vymazat“ poštovní hlasy konzistentní: prezident se totiž v polovině tohoto roku ve zjevné předtuše, že korespondenční hlasující mu nemusí být nakloněni, pokusil provést v jemu podřízené Poštovní službě Spojených států takové změny, které by prodloužily dobu doručování zásilek – a tím způsobily neplatnost některých korespondenčních hlasů.
Korespondenční hlasování je náchylné k falšování. Větší hrozbou než Rusko je Čína, míní americký ministr Barr |
Korespondenční hlasování je dnes běžné v mnoha demokratických zemích. V řadě z nich tímto způsobem mohli zprvu volit jen občané pobývající v době voleb v cizině, případně lidé se zdravotním postižením. Postupně se však právo na korespondenční volbu rozšiřuje na všechny – řadu vlád k tomuto liberálnějšímu přístupu nepochybně vede snaha kompenzovat klesající zájem občanů o „fyzické“ volby.
Z evropských států se běžně volí korespondenčně např. v Německu, Rakousku, Spojeném království či ve Švýcarsku.
Pozornost na sebe tento způsob hlasování připoutal v roce 2016 při prezidentských volbách v Rakousku: administrativní pochybení a technické problémy (nikoli záměrné podvody) se zpracováním korespondenčních hlasů tehdy vedly k opakování druhého kola voleb. Na výsledku se ovšem nic nezměnilo, i podruhé zvítězil nezávislý kandidát Alexander Van der Bellen.
