Vloni česky vyšla její kniha Doba z druhé ruky a brzy se český čtenář dočká i knížky Zinkoví chlapci (nakladatelství Pistorius & Olšanská, překlad Pavla Bošková), která přináší svědectví účastníků sovětsko-afghánské války. V ruštině Zinkoví chlapci vyšli už před šestadvaceti lety. Rozhovor se Světlanou Alexijevičovou pro sobotní vydání LN připravila Petra Procházková.
LN: Mají o vás zájem oficiální vládní ruská média?
Mají. Běloruská nikoliv. S výjimkou opozičních novinářů. Oficiální běloruský tisk, rozhlas a televize o mne nejeví zájem a žádný rozhovor se mnou nikdy nikdo doma neudělal. Je to pochopitelné, protože já jsem v konfrontačním vztahu s naším prezidentem Lukašenkem. Máme prý v Bělorusku sametovou diktaturu, i když mně sametová moc nepřipadá. Naopak v Rusku mne vydávají, můžu i do televize.
LN: Takže v Rusku je více svobody než v Bělorusku?
Míra kontroly veškerého života vBělorusku je vyšší než v Rusku. Ale i Putin hodlá stejně jako Lukašenko vzít veškerý život pod kontrolu. A podaří se mu to. Už nyní kontroluje televizi, noviny, všude dosadil své lidi, podřídil si celý oligarchát. Zatím ale nechal žít svobodně knižní vydavatelství. I když, jak mi nedávno řekl můj vydavatel, i je se snaží nějak omezit.
LN: Putin ale ovládá veřejný prostor tak dokonale, že vydavatelství ho nemohou přece ohrozit. Tak proč se jich bojí?
I když do ulic vyjde jen málo rozzlobených lidí, kteří ruskou moc nijak neohrožují, přesto je posílají do vězení na sedm, deset let. Protože se jich bojí. Putina vyděsilo arabské jaro, pak události na Ukrajině... Lekl se, když v roce 2011 vyšli lidé do ulic v Moskvě. Najednou spatřil ruskou střední třídu, jakési nové lidi, kterým nerozuměl. Tehdy skutečně v Rusku protestovala zejména střední třída. Lidé měli v rukou například plakát: „Kremle, ty nás neznáš“. Ale musíme si uvědomit, že ve skutečnosti tohle není ruský lid, tohle není Rusko. Ruský lid mlčí. Nejen mlčí, dokonce Putina podporuje.
LN: Proč je v Rusku tak málo lidí, kterým vadí autoritářské metody vládnutí a nesvoboda?
O tom přesně píšu v knížce Doba z druhé ruky. Ve 20. letech minulého století byla v celém světě velmi populární teorie socialismu. Zamilovali se do ní i francouzští intelektuálové, vlastně všichni intelektuálové, kteří v ní viděli šanci na novou civilizaci. Ale realizovat se podařilo socialismus pouze v Rusku. A důvod? To je danost historického vývoje země. Nevolnictví trvalo v Rusku déle než jinde v Evropě. Ruský národ nikdy nebyl svobodným. Zato vždy vytvářel a ovládal obrovské prostranství. Lidský život ztrácel cenu, cenu měla říše, člověk nikoliv.
