„Neustále se tu válčí. Na pauzu máme jen pár hodin a pak se vracíme na bojiště. Už ani neřeším, kolik mých spolubojovníků je naživu. Denně jsme nuceni ustupovat do vzdáleného zničeného zákopu, kde také není bezpečno. V něm máme už dvoumetrovou hromadu mrtvol,“ napsal domů šestadvacetiletý Farhad z Tatarstánu.
„Čekám jen na to, až tento týden rychleji skončí a my se budeme moci přesunout, protože jsem promočený na kost a celý od bláta. Večer tu máme minus pět stupňů a začínají mi mrznout ruce a nohy,“ vzkázal ve své poslední zprávě rodičům podle portálu Holod.
„Nemáme vůbec žádnou komunikaci s vnějším světem, nevím, kdy vám tato zpráva dorazí. Když nahlásíme problémy, nadřízení slíbí nápravu, ve skutečnosti se ale nic nezmění, jen umírají další lidé,“ dodal muž, jenž padl v bojích rok poté, co dorazil na ukrajinskou frontu.
Podle svého otce Ajrata válčit nechtěl, na Ukrajinu musel odjet v rámci částečné mobilizace. „Byl to inženýr. Původně mu slíbili, že ho zařadí k ženijnímu vojsku jako sapéra, ale nakonec skončil u pěchoty. Dvakrát ho pustili domů na dovolenou, tento čas strávil s manželkou a dětmi,“ řekl.
Válka na Ukrajině |
Podobně sklíčenou zprávu poslal svým blízkým před smrtí také dvaadvacetiletý Denis z Komské republiky. „Mami, nevolej velitelům a nehledej jejich čísla. Chci domů. Děkuji za všechno. Jednou se znovu setkáme, nebuď smutná. Promiň,“ napsal domů.
„Dokázal soucítit, rozčiloval se nad cizím smutkem. Mobilizace v říjnu 2022 byla pro všechny tragédií. Denis od samého začátku nasazení na frontě nechtěl na bojové mise. Jeho spolubojovníci ho kvůli tomu opakovaně zbili,“ vylíčila vojákova matka Elena portálu Holod, jenž poslední vzkazy ruských vojáků sbírá od počátku invaze.
„U Charkova je to totální průser“
Sedmatřicetiletý Alexander ze Samary si ve svém posledním vzkazu postěžoval, že ačkoli jeho jednotka dostala přidělená čtyři terénní auta, žádné z nich jim dost nepomáhá.
„Měli nám tím na frontu vozit zásoby a munici, ale bojí se. Přivezou to maximálně na půl cesty. Situace v Uljanovském praporu je ještě horší, nedorazilo k nim ani jedno vozidlo z osmi UAZů, řeší to prokuratura. Pokud si ale postěžuješ, pošlou tě za odmítnutí rozkazů k Charkovu, kde je to totální průser,“ napsal své manželce Jeleně.
Ta Alexandra označila za svého nejbližšího člověka. „Vyučil se automechanikem. Snili jsme o dětech, ale neměli jsme na to dost peněz, tak se v létě 2023 dobrovolně přihlásil do bojů,“ popsala.
Své partnerce těsně před skonem napsal také šestadvacetiletý Roman z Tatarstánu. „Asi mě nikdo nepotřebuje. Proč mi neodpovídáte? Házejí nás do útoků a pak házejí naše těla na hromadu. Říkají: ,Žádné tělo, žádný případ’. Statistika pro generální štáb je pak dobrá. Nemám tu nikoho blízkého. Prosím napište, jak se vám daří,“ žádal.
Roman se na frontu dostal z trestanecké kolonie, kde si odpykával trest za držení drog. „Šel dobrovolně, chtěl se dostat ven dřív, aby se mohl vrátit k rodině. Zemřel dva měsíce poté, co ho nasadili na bojišti. Vyčítám si, že jsem mu válku nerozmluvila,“ popsala jeho přítelkyně Světlana.
Ukrajinské ministerstvo obrany v pátek uvedlo, že Rusko utrpělo nejvyšší ztráty za jediný den od začátku bojů. „Dvacátého prosince dosáhly ruské ztráty 2 200 vojáků. Jde o nejvyšší počet od začátku úplné invaze. Předchozí rekord 2 030 zabitých vojáků vznikl 29. listopadu 2024. Nutíme okupanty platit nejvyšší cenu za jejich teror,“ napsalo na síti X.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj v prosinci uvedl, že ruské ztráty činí kolem 198 tisíc zabitých vojáků a více než 550 tisíc zraněných vojáků.
„Od vypuknutí ruské invaze na Ukrajinu v únoru 2022 přišlo o život 43 tisíc ukrajinských vojáků,“ uvedl také prezident. Podle něho v 370 tisících případů potřebovali zranění ukrajinští vojáci ošetření. Toto číslo zahrnuje i lehká a opakovaná zranění vojáků. Zhruba polovina zraněných ukrajinských vojáků se podle něj později vrací zpět do služby. Rusko své ztráty nezveřejňuje.
