Marina Litviněnková se snaží soudní cestou zvrátit nedávné rozhodnutí britské vlády, že smrt jejího manžela se nebude vyšetřovat veřejně. Veřejné vyšetřování by přitom umožnilo zkoumat i tajné dokumenty v citlivé kauze, ve které je Rusko podezřelé z podílu na otravě Litviněnka. Případ vyvolal velké napětí mezi Londýnem a Moskvou.
Alexander Litviněnko zemřel v roce 2006
"Rozhodnutí (o neveřejném vyšetřování) je částečně motivováno diplomacií," připustila v červenci britská ministryně vnitra Theresa Mayová.
Litviněnková při odchodu z dalšího soudního stání v pátek novinářům řekla, že jí hrozí poplatky až 40 000 liber (asi milion korun), pokud bude v boji pokračovat. Vyzvala britskou veřejnost o finanční pomoc s tím, že v pondělí musí sdělil justici, zda hodlá v právní při pokračovat (více čtěte ZDE).
Odvážné rozhodnutí
Žádat dále Nejvyšší soud, aby označil za chybné rozhodnutí britského ministerstva vnitra nepovolit veřejné vyšetřování, je odvážné, komentoval rozhodnutí vdovy její advokát. "Přesvědčila mě ohromná podpora lidí," vysvělila Litviněnková. Justice jí podle BBC chtěla znemožnit odvolání k Nejvyššímu soudu s tvrzením, že by neměla peníze na poplatky v případě, že by spor prohrála.
Andrej Lugovoj
Litviněnko, který zemřel ve 43 letech, pracoval pro KGB, pak se ale stal kritikem Kremlu. Zemřel 23. listopadu 2006, asi tři týdny poté, co na schůzce s dalšími ruskými agenty v jednom londýnském hotelu vypil čaj údajně otrávený izotopem polonia 210. Podle britské policie je hlavním podezřelým jeden z těchto agentů, Andrej Lugovoj. Moskva to ale popírá.
Británie povolila pouze neveřejné soudní vyšetřování, které je podle médií teprve v začátcích. Řídí ho britský soudce Robert Owen, který žádost vdovy o souběžné veřejné vyšetřování podpořil.
Owen také vyjádřil nespokojenost nad tím, že z probíhajícího soudního jednání byly z rozhodnutí soudu v květnu vyjmuty "citlivé dokumenty", které se týkají údajného podílu Ruska na Litviněnkově smrti. Soud je z důkazního materiálu odstranil s ohledem na "zájmy národní bezpečnosti". Rozhodnutím o vyřazení některých důkazů vyšetřující soudce vyhověl žádosti britské vlády, konkrétně ministra zahraničí Williama Haguea.
