Budanov byl jedním z mála ruských velitelů, který byl za zločiny na severním Kavkazu odsouzen do vězení. Ještě před odpykáním celého trestu byl propuštěn na svobodu. Po čase byl však zastřelen na moskevské ulici. Pro Rusy byl válečným hrdinou, pro Čečence naopak válečným zločincem.
Podle obžaloby Temirchanov - prý ze msty za umučení svého otce v roce 2000 ruskými vojáky v Čečensku - zastřelil Budanova v červnu 2011 osmi výstřely z pistole. Obžalovaný vinu popíral, prý na místě činu vůbec nebyl. Během odpykávání trestu zemřel, i když z omské věznice byl kvůli potížím se srdcem převezen do městské nemocnice, kde v pátek skonal.
Sám Budanov, který za druhé čečenské války velel tankovému pluku, byl v červnu 2003 vojenským soudcem odsouzen na deset let do vězení za vraždu čečenské dívky Elzy Kungajevové v březnu 2000. Podezírán byl rovněž ze spáchání dalších zločinů.
„Smrt za smrt“
Budanov se k vraždě přiznal, ale tvrdil, že tak učinil v záchvatu zuřivosti při výslechu, neboť dívku podezíral, že patří k čečenským povstalcům jako ostřelovačka. Podle příbuzných oběti však unesenou dívku uškrtil poté, co ji znásilnil. Pod tlakem ochránců lidských práv a mezinárodního rozruchu byl plukovník v červenci 2003 odsouzen k deseti letům vězení. Po odpykání části trestu byl v lednu 2009 propuštěn na svobodu.
„Smrt za smrt. Když Budanova podmínečně propustili, ve skutečnosti mu napsali rozsudek smrti. Jakýkoliv Čečenec měl za povinnost ho zabít,“ řekl Kommersantu pětašedesátiletý Čečenec Achmet, který přišel krajanovi na pohřeb. „Není to nějaká demonstrace, smutek lidí je něco úplně jiného, je to ale opravdový názor lidu, překvapivý i pro úřady,“ dodal.
