11. prosince 2018 6:00 Lidovky.cz > Zprávy > Svět

Venezuelskou elitu drtí krize. Tamnímu ‚Harvardu‘ hrozí zánik

Lidé vyšli do ulic, aby vyjádřili nesouhlas s politickou situací ve Venezuele. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Lidé vyšli do ulic, aby vyjádřili nesouhlas s politickou situací ve Venezuele. | foto: Reuters

CARACAS Někdejšímu Harvardu Venezuely hrozí zánik. Socialistický vůdce Nicolás Maduro podle kritiků záměrně ničí jednu z posledních nezávislých institucí v zemi.

Moraxis Granadová se téměř každý den staví ještě před svítáním do fronty. Snaží se tak získat tu nejlepší výchozí pozici. Ve chvíli, kdy do místního obchodu přivezou potraviny jako mouku, chléb či vejce, ví, že se na ni dostane. Pokud tedy něco přivezou. S nákupem či bez něj se poté vrací domů, připne na svou hruď tříměsíčního syna Ismaela a vyrazí na svou další tradiční odyseu – dvouhodinový pochod do školy v centru Caracasu. Moraxis touží získat diplom, jenž by jí umožnil pracovat jako zdravotní sestra a tím zlepšit její životní podmínky.

„Diplom mi pomůže posunout se dopředu a rovněž můžu ukázat, že i přes mojí těžkou situaci lze něčeho takového docílit,“ říká mi 30letá Moraxis po konci jednoho školního dne v areálu prestižní Centrální venezuelské univerzity Venezuela (UCV). Je připravena vyrazit pěšky zpět do svého skromného domu ve slumu na předměstí Caracasu, které nese jméno La Vega.

Mnozí její spolužáci podobný náročný režim nezvládli a se studiem skončili. Třída, kde Moraxis studuje, začala na 44 studentech. Jen během října a listopadu tento počet klesl na 25.

„Aby moji studenti mohli dorazit na přednášky, musí vyvinout hrdinské úsilí. Část z nich také musí živit své děti, a to v zemi, kde je často nedostatek jídla,“ říká profesor medicíny Carlos Molina, který bez mrknutí oka toleruje kojence Moraxis ve třídě.

Venezuela zažívá největší ekonomickou krizi ve své moderní historii a řada studentů si musí na úkor školy najít jakoukoliv dostupnou práci a vydělat si na jídlo a předměty denní spotřeby. Mnozí další se nemohou dostat do školy vinou kolabující hromadné dopravy.

S titulem z UCV přitom mohli kdysi hodně dokázat. Této univerzitě se přezdívalo „Harvard Venezuely“. Ostatně školu svým dekretem založil Simon Bolívar, legendární osvoboditel části Latinské Ameriky včetně Venezuely z područí koloniálního Španělska. Na UCV studovali prezidenti, šéfové mocných korporací, přední umělci a vědci. Ty časy jsou ale dávno pryč. Areál univerzity dnes nabízí pohled na chátrající budovy zarůstající plevelem.

Vicerektor administrativního oddělení UCV Bernardo Mendez tento rozklad dokumentuje čísly. UCV je veřejnou školou a během své téměř 300leté historie byla instituce vždy závislá na státních financích. Mendez, který je zodpovědný za rozpočet, mi ve své kanceláři ukazuje výčet dotací od roku 2008. V onom roce UCV získala jen 60 procent požadovaných peněz. Pro letošní rok vláda poslala jen 17 procent.

„Peníze jsme utratili již v květnu,“ říká mi Mendez lakonicky. V rysech tohoto 67letého muže, jenž na univerzitě pracuje jako profesor a administrátor od poloviny 70. let, je krize doslova vryta. Pohublý muž s hlubokými vráskami přiznává, že UCV je na pokraji zavření, jen těžce přežívá.

Profesoři si přivydělávají na polích

Škola stále získává část peněz z prodeje vstupenek na baseballové a fotbalové zápasy. Někdejší studenti a profesoři, kteří nyní pracují v zahraničí, rovněž školu finančně podporují. Univerzita rovněž organizuje postgraduální studium, za které se platí.

Na Bolívarově náměstí nedaleko parlamentu vládní socialisté uspořádali...

Na Bolívarově náměstí nedaleko parlamentu vládní socialisté uspořádali manifestaci na podporu vlády prezidenta Nicoláse Madura.

I tak je to málo. Mendez proto musel přikročit k drastickým škrtům například v platech profesorů. Ti dnes v průměru vydělávají jen něco mezi 20 a 40 dolary měsíčně. Jen pro ilustraci, plato třiceti vajec dnes v caracaských ulicích stojí šest či sedm dolarů.

„Většina profesorů si musela najít druhou práci. Vydělávají si jako řidiči, realitní agenti či zemědělci,“ poznamená Mendez.

Profesor Molina se stal jedním z takových amatérských zemědělců. O víkendech vyjíždí do blízkého pohoří s názvem Avila, kde kultivuje políčka s jukou, rajčaty a kukuřicí. Pár stromů mu rodí ovoce jako mango a avokádo.

„Když mám přebytek, zeleninu a ovoce prodávám na ulici či svým kolegům,“ říká na své farmě profesor Molina.

Svou profesní dráhu učitele, kterou začal před více než dvaceti lety, považuje za ohroženou. „Tahle vláda nenávidí kritickou mysl. Snaží se o to, aby ideologicky ovládla vzdělání a systém výuky,“ dodá sklesle profesor.

Eduard Freisler, zvláštní zpravodaj LN ve Venezuele