Obrat Bruselu. Evropská unie již neuznává Guaidóa za prozatímního prezidenta Venezuely |
Zhruba třicetičlenná skupina sousedů, kteří vyšli protestovat v caracaské čtvrti Baruta proti výpadkům proudu a špatným dodávkám vody, nemohla uvěřit svým očím. Najednou se k nim totiž přidal sám Juan Guaidó.
Obyvatelé čtvrtě si s ním udělali selfie, zatleskali jeho krátkému projevu a poté se rozešli. Před dvěma roky to byla jiná pouliční scéna. Guaidó se tehdy jako šéf parlamentu před davem statisíců prohlásil za dočasného prezidenta země. Madura označil za uzurpátora a vzkázal mu, že ho odstraní. Lidé ještě dlouho poté v ulicích oslavovali a provolávali Guaidóovi slávu.
Šéf americké diplomacie označil venezuelské volby za frašku, účast byla nízká |
Dnes dva roky poté Guaidó bojuje o to, aby zůstal vůbec relevantní, a jeho popularita podle dat domácí firmy veřejného mínění Datanálisis klesla z kdysi závratných 70 na současných 25 procent.
Naopak Nicolás Maduro je dnes možná v nejsilnější pozici za posledních pět let. Legislativě dominují chávistas, jak si říkají vládní socialisté. Ti mají pod kontrolou i Nejvyšší soud a většinu gubernatur. Jejich znovu nabitá moc v parlamentu má ale nyní největší váhu. Parlament poslední dva roky totiž vedl právě Juan Guaidó, byť jen symbolicky, neboť Nejvyšší soud odňal opozičním poslancům pravomoci již na jaře roku 2016. Přesto Guaidó nemá v současnosti kromě titulu dočasného prezidenta, kterým se jmenoval, žádnou veřejnou funkci.
Zatykače a znárodňování
Chávistas, kteří teď mají v parlamentu 90 procent křesel, neztrácejí čas. Během svých první zasedání již ustanovili komisi, jež má vyšetřit domnělé zločiny Guaidóa a dalších opozičních poslanců. Radikální chávistka Iris Varela navíc dokonce navrhla, aby parlament zbavil občanství Venezuelany, kteří v posledních letech emigrovali. Varela rovněž požaduje vyvlastnění majetku některých těchto emigrantů.
Opozice, jež se rozhodla zcela bojkotovat prosincové parlamentní volby, může jen přihlížet. Vedle klesající popularity rovněž značně prořídly její řady. Nejméně třetina někdejších opozičních poslanců je v exilu. Mezi nimi i symbol Madurova odporu – Leopoldo López.
Volby nemohou organizovat pachatelé zločinů proti lidskosti, ozval se venezuelský poslanec |
O něm jeho příznivci dokonce říkali, že následuje příkladu Nelsona Mandely. López strávil posledních šest let za mřížemi, v domácím vězení a na půdě španělské ambasády v Caracasu. Odtud se mu ale podařilo v říjnu loňského roku uprchnout do exilu v Madridu.
Sám mi v listopadu roku 2019 přitom řekl, že byl připraven svá nejlepší léta obětovat ve vězení výměnou za svobodu všech ostatních politických vězňů. López byl připraven hrát roli mučedníka proti madurovské opozici.
Vedle Mandely a Martina Luthera Kinga Jr. López následoval i odkazu Václava Havla. „Ve vězení jsem četl Dopisy Olze. V jedné kapitole, která na mě udělala obrovský dojem, Havel píše, jak je vězení jedna z dalších forem odporu. Zvolil jsem stejnou cestu,“ řekl mi.
Z madridského exilu pro americkou televizní stanici PBS ale nedávno López vzkázal, že se v zajetí cítil izolován a toužil po tom, aby do boje proti Madurově režimu přispěl aktivně.
Generálové volí Madura
Jeho útěk z Venezuely je každopádně další ranou pro stoupence opozice. Někteří analytici navíc mají za to, že López spíše bojuje proti rivalům v opozici než Madurovi.
„López se cítil v zajetí impotentní a rozhodl se svůj boj přenést do Evropy, kde se mimo jiné snaží udržet evropské spojence na straně Guaidóa,“ míní sociolog Luis Felipe León, ředitel výše uvedené firmy Datanálisis.
Juan Guaidó prohlašuje, že jeho boj proti Madurově režimu pokračuje, a s některými poslanci se nadále schází na zasedání svého paralelního parlamentu. Někteří bývalí poslanci ale odmítli pokračovat, jiní Guaidóovo vedení kritizují.
„Guaidó disponuje miliony dolarů, které ale utrácí na své ambasadory po světě. My, co zbyli ve Venezuele, k fondům nemáme přístup,“ řekl mi jeden z nespokojených poslanců, který vzhledem k citlivosti tématu nechtěl zveřejnit své jméno.
Mezi zajatci po údajném pokusu o svržení režimu ve Venezuele jsou i dva Američané, tvrdí Maduro |
Mezi opozičníky v emigraci a uvnitř Venezuely panuje i další velký rozpor, a to ohledně následující strategie v boji proti Madurovi.
„Ti, kdo jsou v emigraci, požadují izolaci Madurova režimu, tvrdé ekonomické sankce a neustálý diplomatický tlak. Ti uvnitř Venezuely ale mají za to, že by bylo možná lepší takovou taktiku přehodnotit a začít s něčím jiným než ultimátním odchodem Madura,“ řekla mi v rozhovoru Risa Grais-Targow, analytička pro Latinskou Ameriku z Eurosia Group, poradenské firmy pro rizikové oblasti se sídlem v New Yorku.
Faktem je, že všechny plány opozice, jak svrhnout Madura, dosud selhaly. Výčet nezdarů je dlouhý: legislativní odvolání skrze referendum, přes sto dní trvající pouliční nepokoje, vojenská vzpoura, najímání žoldáků a nakonec i dočasná vláda Juana Guaidóa.
Někteří opozičníci stále doufají v to, že Madurovi nakonec dojdou peníze a nebude mít na to, aby uplácel vlivné generály a zachoval si tak jejich přízeň. Může tak dojít k vojenskému puči, doufají.
Analytička Grais-Targow nicméně odporuje. „I když se ekonomika neustále zhoršuje a generálové mají stále méně peněz, raději si vyberou moc s méně penězi než politický rozchod s Madurem a vězení.“
